02.04.2011 21:28

Byla opravdu sametová?

V rámci sametové revoluce v justici zůstali lidé, kteří podle svého nejlepšího "svědomí" (zločineckého komunistického hodnotového systému) vykládají zákony a rozhodují o lidských osudech. Ještě dvacet let po revoluci tak opatrovnická justice podle této ideologie svěřuje děti po rozvodu zásadně do výlučné péče matek, a otcové jsou dobří jen na placení výživného. Výsledkem je několik generací doživotně zmrzačených dětí, proto nelze hovořit o nějaké sametové revoluci.

Nikoliv ojedinělý případ doživotně zmrzačeného dnes již zletilého dítěte byl minulý týden předmětem soudního řízení u Okresního soudu Prahu – východ. Náležitá prezentace rozdílného přístupu soudkyně Mgr. Molnárové (KSČ) ke stejným situacím (viz. článek Kdo narušuje pořádek a důstojnost soudního jednání?) nepochybně přispěla k „civilnějšímu“ rázu soudního jednání bez „soudcovské ochranky“ (Justiční stráže).  Aby však nikdo nepochyboval o tom, kdo je v jednací místnosti pánem, soudkyně Mgr. Molnárová (KSČ) na uvítanou „sjela“ mladičkou právničku otce: „Když si na jednání pozvete veřejnost, tak jí také poučte o tom, že se má zdržovat před jednací místností a má (nejlépe v pozoru) čekat na vyzvání ke vstupu do jednací místnosti“. Už jsme u našich soudů viděli ledacos, ale že by si nějaká právní zástupkyně zvala na jednání veřejnost….?

Jednalo se tedy o další nával zlovůle soudkyně Mgr. Molnárové (KSČ), kdy veřejnost čekala na zahájení jednání v hale za rohem, protože před jednací místností není dostatek prostoru (jedná se o chodbu, kde nejsou ani lavičky). Poslušně čekající veřejnost „před jednací místností“ by tak spolu s účastníky řízení zatarasila chodbu a znemožnila by volný pohyb nejen zaměstnancům soudu, ale i dalším zákazníkům justice.

Vzápětí pak vyhlásila usnesení, kterým zakázala pořizování obrazových a zvukových záznamů a jejich zveřejňování v průběhu jednání. (Tím asi myslela přímý přenos, ale ve svém důsledku tak vyhlásila usnesení, které umožňovalo pořizovat si záznamy a zveřejnit je až po skončeném jednání.) Následně pak jedna osoba z veřejnosti oznámila pořizování zvukového záznamu. Na to soudkyně Mgr. Molnárová (KSČ)reagovala otázkou: „ O co jste mě žádal?“ Osoba z veřejnosti jen slušně odpověděla, že o nic nežádala, ale pouze oznamovala. Soudkyně Mgr. Molnárová (KSČ) to zjevně nepochopila a tím to také skončilo. Je vidět, že některé soudce nepoučí ani hrozba kárného řízení.

V průběhu jednání bylo celou řadou důkazů jednoznačně prokázáno, že se matce zdárně podařilo u dítěte vybudovat těžký syndrom zavrženého rodiče a důsledku toho je vztah mezi otcem a synem velice špatný. Syn se měl dokonce vyjádřit, že by bylo nejlépe, kdyby byl otec (cizinec žijící v ČR) deportován do vlasti. Aby dovršil svojí nenávist k otci, dokonce si nechal změnit i příjmení.

Z uvedených důvodů tedy mladá právnička pro otce navrhovala zrušit vyživovací povinnost s ohledem na rozpor s dobrými mravy. Dále pak dovozovala, že pokud syn nepovažuje otce za svého otce, fakticky tedy ani nelze věc projednávat v rámci zákona o rodině. S ohledem na předchozí letité nikam nevedoucí spory pak uvažovala, že by se zrušením vyživovací povinnosti ulevilo všem stranám.

K doplnění informací nutno uvést, že se „synáček“ jednání neúčastnil. Již to samo o sobě ukazuje, jak k celé věci přistupuje.

Definice dobrých mravů v právním státě.

Jedná se o souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.

Definice dobrých mravů totalitního režimu.

Hypertrofii a nadvládu psaného práva nad mravností dovršily totalitní režimy 20. Století. Ty se navenek tvářily jako právní stát, v němž se úzkostlivě dbá na dodržování zákonnosti, ve skutečnosti to byly diktatury, prosazující však diktátora pseudoprávními prostředky. Tím došlo ve jménu objektivizace k definitivnímu odosobnění práva: úředník nebo soudce je tu chápán jako stroj na aplikaci právní normy, jehož rozhodovací prostor je positivním právem silně omezen a jenž nesmí být ovlivněn ani subjektivním pocitem, že rozhoduje nespravedlivě a v rozporu s dobrými mravy.

Jak asi mohl dopadnout rozsudek, když o dobrých mravech rozhodovala normalizační komunistická soudkyně s pokřivenou páteří?

Žaloba byla zamítnuta (což se dalo očekávat) a většina přítomných netrpělivě očekávala odůvodnění této zvrácenosti. Soud dal za pravdu otci, že vzájemné vztahy jsou opravdu velice špatné, ale …..

…nelze prý odhlédnout od předchozího vývoje věci (opatrovnické řízení), kdy viníkem tohoto stavu jsou oba rodiče….

Na tomto místě nutno dodat, že o věci rozhodovala stejná soudkyně, která dlouhá léta vedla opatrovnické řízení a rámci svojí povinnosti dbala na zájmy dítěte tak, že postupem času došlo k odcizení dítěte od otce.

(Sakra. Odkud já ten příběh znám?)

A to už otec nevydržel, opustil jednací místnost a na další „odůvodnění“ již nečekal, aby nemusel poslouchat další podobné zvrácenosti. Stejně tak z jednání odešla veškerá veřejnost a jasně tím soudkyni ukázala, co si o její osobě a rozhodnutí myslí.

Ve smyslu plané Ústavy ČR je úkolem soudů dohlížet nad dodržováním zákonů, tedy zda je požadavek na zrušení výživného v souladu se zákonem. Naše společnost se z policejního státu sametovou revolucí propracovala k justičnímu státu, kde v rozporu s definicí dobrých mravů právního státu na místo společnosti společenská pravidla utvářejí soudci s komunistickou minulostí.

—————

Zpět