06.12.2011 14:20

Další nadílka judikátů

Při mém soudním jednání o snížení výživného jsem se mimo jiné odkazoval na nejnovější judikáty Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Na přání návštěvníků soudního jednání byly zařazeny do judikátů na stránce VÝŽIVNÉ.

Kdo je viníkem devastace vztahu dítěte k druhému rodiči?

Už několik let se zde vedou vášnivé diskuse, jaká by měla být výše výživného. To je jistě legitimní otázka, ale při této diskusi se automaticky vychází z jakéhosi ideálního stavu, tedy ze stavu, kdy dochází k pravidelnému kontaktu dítěte s druhým rodičem – plátcem výživného (převážně s otcem). Ale co když k pravidelnému kontaktu dlouhodobě nedochází vůbec?

Z úst různých „odborníků“ a zejména naší opatrovnické justice pak v těchto případech slyšíme, že se dítě stalo obětí rozvodových sporů svých rodičů. Vina na devastaci vztahu dítěte k otci je tak přenesena na oba rodiče a co víc, vina je zvráceně přenesena i na otce, který se u naší opatrovnické justice řadu let marně domáhal pravidelného kontaktu s dítětem viz. následující demagogická úvaha soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Winklerové.

Odpověď na otázku, kdo je viníkem devastace vztahu dítěte k otci přináší nejnovější nálezu Ústavního soudu II. ÚS 1753/11.

II. ÚS 1753/11

Zdůrazňování traumatizace nezletilého v souvislosti s jeho styky s otcem jsou pouhou polemikou se závěry odvolacího soudu. Uvedenou argumentaci totiž stěžovatelka uplatňovala v řízení před obecnými soudy obou stupňů permanentně, tedy v situaci, kdy nezletilý byl v její výhradní péči, ke stykům s otcem prakticky nedocházelo a tvorba obrazu otce a vztahu nezletilého k němu tedy byla buďto výhradně nebo převážně v rukou stěžovatelky.

Celé znění nálezu Kdo je viníkem devastace vztahu dítěte k druhému rodiči? I

Lze se ztotožnit s názorem, že dítě na devastaci vztahu k otci nenese vinu a neplacením výživného od otce by bylo neprávem trestáno. Ve smyslu nálezu II. ÚS 1753/11 však viníkem není ani otec, a bylo by tedy v rozporu s dobrými mravy, aby byl trestán plněním výživného na dítě, které fakticky nemá a které ho po „převýchově“ matkou nenávidí. Po nabytí zletilosti dítěte je pak neplnění výživného jediný výchovný prostředek, který má otec k disposici.

Pokud z nálezu II. ÚS 1753/11 vyplývá, že viníkem devastace vztahu dítěte k otci je matka, protože tvorba obrazu otce a vztahu k němu byla výhradně v jejích rukách (o tom asi žádný zavržený otec nikdy nepochyboval), pak tedy jako viník tohoto společensky nepřijatelného stavu musí být potrestána tím, že vyživovací povinnost bude plnit i za otce. Je to i logické. Když podle matky dítě nepotřebuje otce, nepotřebuje tedy ani jeho peníze a ty si musí matka obstarat sama.

Házet vinu pouze na matku by však bylo nespravedlivé. Matka totiž neudělala nic víc, než co jí naše opatrovnická justice celou dobu tolerovala. Před několika lety jsem proto jako viníka devastace vztahu syna k otci označil soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Winklerovou. V rámci návrhu na zrušení vyživovací povinnosti pro rozpor s dobrými mravy jsem tehdy navrhl, aby tedy výživné synovi plnila soudkyně Mgr. Winklerová. To u soudců Městského soudu v Praze vzbudilo značné pohoršení (při jednání o obnově řízení to ani s odstupem času neopomněli připomenout) a za tuto troufalou tezi jsem byl „odměněn“ zamítnutím žaloby. (Nejnovější rozhodnutí soudce JUDr. Liška však ukazuje, že ke všem změnám poměrů došlo právě v této době a bylo tedy na místě žalobě alespoň částečně vyhovět.) Že jsem měl pravdu, nyní ukazuje nejnovější rozhodnutí Evropského soudu pro Lidská práva 8857/08 ve věci Bergmann proti České republice.

ESLP 8857/08

Nedostatek spolupráce mezi rodiči nezbavuje příslušné orgány povinnosti uplatnit všechny prostředky k zachování rodinné vazby mezi rodičem a dítětem.

Celé znění rozsudku v oficiálním českém překladu  Kdo je viníkem devastace vztahu dítěte k druhému rodiči? II

Největší podíl na devastaci vztahů mezi dítětem a otcem tedy nese naše opatrovnická justice!

Od ministerstva spravedlnosti jsem si vyžádal informaci, jaká budou v souvislosti s tímto rozsudkem ESLP přijata opatření a zde máte odpověď.

Pokud jde o opatření k nápravě, po vydání odsuzujícího rozsudku ESLP bývá vždy analyzováno, zda jsou taková opatření potřebná, případně jakou mají mít podobu. Zpravidla jsou informovány všechny orgány, které ve věci rozhodovaly, a případně jsou zvažována další opatření, např. změny právní úpravy. V záležitosti sporů rodičů byla již v minulosti přijata novela občanského soudního řádu (zákon č. 295/2008 Sb.).

S pozdravem

Mgr. Jaroslav Rozsypal
vedoucí oddělení styku s veřejností
(agenda svobodného přístupu k informacím)
odbor tiskový

Podle všeho tedy ani doposud největší „pokuta“ České republice 10000 EUR (ke které je nutno ještě připočítat úroky z prodlení dle úrokové sazby marginální zápůjční facility Evropské centrální banky, zvýšené o tři procentní body) nepovede k nápravě práce naší opatrovnické justice, potrestání skutečných viníků a regresi vzniklé škody. Na vině je především nemravný systém náhrad za chybná rozhodnutí soudců, ale o tom se již dočtete v připravovaném článku na toto téma.

—————

Zpět