16.06.2012 10:54

Den otců – Nejsme nespokojení!

Úplně první oslava Dne otců se konala v americkém městečku Spokane ve státě Washington 19. června 1910. Tradici oslavy otců založila Američanka Sonora Smart Dodd a to již v roce 1910. Chtěla tak ocenit úsilí, s nímž se o ni a další čtyři sourozence staral její ovdovělý tatínek. První oslava Dne otců tak byla spíše soukromá a konala se v den narozenin Sonořina otce - shodou okolností také 19. června 1910 - ve městě Spokane ve státě Washington. Popularita svátku sice rychle rostla, ale třetí červnová neděle se stala oficiálně Dnem otců až v roce 1966 díky prezidentovi Lyndonu Johnsonovi.

V České republice není příliš co oslavovat. Každé druhé manželství se rozvádí, a přestože jsou otcové plnohodnotnými rodiči, děti jsou opatrovnickou justicí převážně svěřovány do péče matek. Podíl otců na výchově a péči o dítě po rozvodu je tak minimální a stávají se pouze bankomaty na peníze. Řada aktivistů upozorňuje na tento nedobrý stav, někteří však bohužel ne zcela vhodnou formou a dehonestují tím obraz všech rozvedených otců. Rozvedení otcové jsou pak nálepkováni jako nespokojení kverulanti.

Adikia vysoce oceňuje práci všech lidí, kteří se podíleli na přípravách letošních oslav Dne otců. Nechce však být nijak spojována s aktivisty, kteří poškozují obraz rozvedených otců a svojí účastí chtěli akci znesvětit. Adikia se proto tentokrát oslav neúčastní a na místo plamenných proslovů před nechápavými cizinci v centru Prahy raději přispěje užitečnou prací pro všechny rozvádějící se a rozvedené otce.

Do Judikátů na záložce Výživné byl zařazen zajímavý nález Ústavního soudu II. ÚS 3765/11 ze dne 13. března 2012, který podrobně popisuje typický vývoj rozvodu a v plné nahotě odhaluje zrůdnost české opatrovnické justice.

Na samém počátku je fungující dohoda rodičů. Oba rodiče usilují o svěření dítěte do svojí péče, ale místo kompromisní střídavé péče, je dítě svěřeno do péče matky. Matka se znovu provdá a začínají problémy se stykem dítěte s otcem. Opatrovnická justice „usilovně“ hledá zájem dítěte, jeden znalecký posudek přetlouká druhý, roky plynou a plynou. Matka (údajně) dítě proti otci nepopouzí, ale zároveň také nijak nepřispívá k udržení přirozeného vztahu k otci. Dítě se postupně ztotožňuje s novou rodinou matky a po letech takové výchovy už k otci nechce. Otec dál usiluje o pravidelný kontakt s dítětem a matka dostane pokutu za maření styku. Matka se pokutě bránila a věc se dostala až k Ústavnímu soudu, který rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Ústavní soud se odchýlil od svojí ustálené judikatury a převratně přijal závěry z nejnovějších rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (Bergman versus ČR, listopad 2011, Kdo je viníkem devastace vztahu dítěte k druhému rodiči? II).

II. ÚS 3765/11 ze dne  13. března 2012

Závěrem se Ústavní soud důrazně ohrazuje proti tomu, aby shora uvedené závěry byly vnímány jako „vítězství“ nebo „prohra“ otce či matky, když jediným smutným výsledkem celého řízení před obecnými soudy je narušený, ne-li zničený vztah otce se synem, a to i v důsledku fatálního selhání justice, přičemž nezbývá než doufat, že i přes značné odloučení se podaří tento vztah obnovit, nikoliv však za pomoci soudního rozhodování, nýbrž moudrým a citlivým jednáním otce a doufejme i syna.

Celé změní nálezu je uvedeno v článku Jak by soudy neměly přistupovat k opatrovnickému řízení a neuskutečňování pravidelného kontaktu dítěte s druhým rodičem.

Opatrovnická justice zničila dva životy, inu co se dá dělat. O nápravu se teď má citlivým jednáním postarat otec a doufejme i syn.

Nejsme nespokojení!

Fatálním selháváním české opatrovnické justice jsou bezdůvodně porušována naše lidská práva a práva našich dětí! 

—————

Zpět