Exekuční šikana – pokračování PŘÍBĚHU

Dluhy se mají platit! Jasně slyším mravokárce (pochopitelně z řad oprávněných) a což teprve když jde o výživné pro dítě! Už jen to ukazuje, že není dluh jako dluh a kdyby to nenažraná exekutorsko-advokátní mafie „nepřepískla“ s vymáháním bagatelních dluhů, absolutně nikdo by se nezabýval tím, že v právním státě je možné zneužívat postavení oprávněného k právní a ekonomické šikaně povinného, natož pak postavení oprávněného zletilého dítěte (přesněji holomka) vůči vlastnímu rodiči (přesněji otci).

K tomu stačí se domluvit s nějakým právníkem a podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci na dlužné výživné). Pozadí věci, že oprávněný otci nepředložil doklad o pokračujícím studiu, při podání návrhu na výkon rozhodnutí nikoho nezajímá, kdy k zahájení exekučního řízení postačuje dokonce i nevykonatelný „opatrovnický“ rozsudek (plnění výživného k rukám matky). Oprávněný  takto může zcela beztrestně zneužívat svého postavení k ukojení nenávisti matky a svého syndromu zavrženého rodiče (nenávisti) vůči  otci. Jednoho dne pak u dveří otce zazvoní exekutor s tím, že má dluh na výživném a spolu s tím má uhradit i nemalou odměnu exekutora a náklady oprávněného zastoupeného advokátem. Jde tedy o naprosto stejné zneužívání postavení oprávněného k právní a ekonomické šikaně otce, jako v případě bagatelních dluhů. Stejnou prasárnu opakovaně provozuje i můj holomek Petr Meszner. Můžeme si donekonečna namlouvat, že jsou špatně nastavené zákony, zásadní problém je však na straně soudní stolice.

V jednom případě soudní stolice holomkovi nepřiznala náklady řízení, protože nepostupoval procesně odpovídajícím způsobem, kdy ponechal exekuci v běhu až do jejího nařízení, přestože již rok měl peníze od otce v kapse. Zde soudní stolice v rozporu s nálezy Ústavního soudu přiznala exekutorskému zločinci náhradu nákladů a tak jsem musel podat ústavní stížnost (Soudní stolice vydělává peníze pro zločince).

V druhém naprosto totožném případě (Není exekuce jako exekuce) soudní stolice nepřiznala náklady exekutorovi, ale pro změnu přiznala náklady holomkovi.

Jak je to možné, když mezi tím k žádné změně zákonů nedošlo!

Nejčastější výmluvou soudní stolice je, že jde o jiný případ (Otázky pro předsedu Ústavního soudu). Dluh byl v obou případech uhrazen ještě před nařízením exekuce. Čím se tedy obě exekuce od sebe liší? Snad jedině tím, že v prvním případě soudní stolici trvalo rok, než exekuci nařídila a v druhém případě zcela neobvykle jen několik měsíců, protože ve stejnou dobu jsem oprávněnou kritikou prudil místostolici Smitkovou a tak byla exekuce na prudiče „lehce“ popostrčena v pořadí.  Dobu, kdy přijde exekuce na řadu, není  oprávněný ani povinný schopen ovlivnit, tak proč soudní stolice v jednom případě oprávněnému nepřiznala náklady řízení a v druhém ano? Podívejme se tedy podrobněji na stolici (odůvodnění) soudní stolice.

Ukázkový příklad komunistického přepjatého formalismu.

Podle stolice má každý právo být zastoupen advokátem. Skutečnost, že jde o zneužívání postavení oprávněného k právní a ekonomické šikaně povinného soudní stolici nedojde, snad i kdyby nálezy Ústavního soudu v soudních budovách vytruboval trubač.

Podívejme se, jaký názor na to má Ústavní soud v jednom ze svých nejnovějších nálezů I. ÚS 988/12 ze dne 25. července 2012.

I. ÚS 988/12

25. Čl. 37 odst. 2 Listiny přiznává každému právo na právní pomoc mj. v řízení před soudy. Na úrovni občanského soudního řádu je toto právo garantováno především možností nechat se zastupovat v řízení advokátem. Z okolností, které přesvědčivě popsal okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí (viz shora), jakož i ze samotného textu ústavní stížnosti je možno dovodit, že stěžovatelka se v řízení nenechala zastoupit proto, aby jí byla poskytována kvalifikovaná právní pomoc osobou práva znalou, ale jedině za účelem dosažení bezdůvodného zisku. Opětovné zastupování stěžovatelky advokátem tedy neodpovídá účelu, který procesní právo v tomto institutu sleduje, a stěžovatelka se jím snaží získat výhodu, kterou procesní právo nepředpokládá. Takové počínání lze podřadit pod kategorii zneužití procesního práva. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka usiluje o dosažení bezdůvodného zisku prostřednictvím náhrady nákladů spojených se zastoupením advokátem, je možno takové jednání charakterizovat dokonce jako šikanózní, neboť je vedeno přímým úmyslem způsobit žalovanému újmu v podobě částky, kterou by´musel zaplatit na náhradě nákladů spojených se zastoupením advokátem.

Podívejme se také na definici „formulářové žaloby“ v podání Ústavního soudu uvedenou v nálezu I. ÚS 3923/11 ze dne 29. března 2012

I. ÚS 3923/11

28. Pojem „formulářová žaloba“ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.

Pokud tedy oprávněný opakovaně podává návrh na výkon rozhodnutí (vymožení výživného), rozhodně k tomu nepotřebuje advokáta!  Obávám se však, že i tento manuál pro pitomce (definice formulářové žaloby) je mimo rozsah schopností soudní stolice ho pochopit, proto si ho pečlivě uschovejte!

Pokračování nálezu I. ÚS 3923/11

27. V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem v projednávané věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, resp. jakého z možných způsobů jejího určení využije. I přes široký prostor pro úvahu, který občanský soudní řád v tomto směru soudům poskytuje a který v sobě skrývá nebezpečí nejednotnosti posuzování otázky nákladů řízení v judikatuře obecných soudů, zůstává zde zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá zákonu, jakož i učiněným skutkovým zjištěním.

29.  Cílem žalobce nebylo získat právo na zaplacení žalované částky, ale především právo na paušální náhradu nákladů zdaleka nedosahující jím skutečně vynaložené náklady; ve stanovisku vystižený princip legality však musí – z důvodů v tomto rozhodnutí vyložených – ustoupit principu spravedlnosti, které se musí dostat jak ve vztahu k věřitelům, tak i k jejich dlužníkům.

30. Má-li být rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, pak soud musí důkladně zvážit všechny okolnosti případu a v odůvodnění náležitě vyložit, proč se mu s ohledem na jejich existenci jeví jako spravedlivé rozhodnout způsobem, který se od pravidla stanoveného v § 151 odst. 2, věta první, část věty před středníkem, odchyluje. Taková okolnost, ospravedlňující alternativní způsob rozhodnutí, nastane, půjde-li o návrh popsaný v bodech 27 a 28.

K tomu asi není už co dodávat. Oba nálezy byly zařazeny na stránku Výživné do Judikátů pod názvem Neopodstatněné náklady oprávněného v exekučním řízení

Protože předseda Ústavního soudu ani Ministerstvo nespravedlnosti nemá žádnou páku, jak donutit obecnou stolici k respektování závazných nálezů Ústavního soudu a  Ústavy ČR (Není obtížné si představit, že nebudete překvapeni!), občanovi nezbývá, než se stále domáhat spravedlnosti u Ústavního soudu.  Opět jsem tedy požádal Advokátní komoru o přidělení dalšího advokáta. Jistě si umíte představit to překvapení, když jsem pak otevřel obálku, ze které na mě „vykoukl“ Mgr. Mašek, partner skvělého advokáta JUDr. Petra Kočího. Rozhodnutí přinesla pošťačka v poledne, ještě jsem se z radosti ani nestihl vzpamatovat a už mi drčí mobil: „Dobrý den. Tady advokátní kancelář eAdvokacie. Přineste prosím všechny dokumenty k ústavní stížnosti.“ Během jediného týdne mi přišel koncept stížnosti ke schválení. Ještě jsem tam něco doplnil (pozorný čtenář Adikie jistě pozná „moje“ pasáže) a už to frčí k Ústavnímu soudu.

Plné znění ústavní stížnosti bylo publikováno na stránce Výživné v sekci Rukojeť kverulanta pod názvem Braňte se ekonomické šikaně skrze neopodstatněné náklady oprávněného v exekučním řízení

Nenechejte se holomkem za přispění soudní stolice okrádat a braňte se ekonomické šikaně skrze neopodstatněné náklady oprávněného v exekučním řízení.