15.07.2011 11:12

Fata morgána Na Míčánkách – pokračování PŘÍBĚHU

Je letní den 12. července 2011, stojím na chodbě justičního areálu Na Míčánkách před jednací místností, kde (ne)má probíhat jednání o úpravě výživného s ohledem na námitku podjatosti proti všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 4. Dívám se na program dne, co dnes „hrají“ a jednání zrušeno nebylo, přestože jsem výzvu na zrušení jednání založil do spisu a zaslal i vedení soudu při podání návrhu na předběžné opatření, kterým mělo být tomuto nezákonnému jednání zabráněno.

 

Za 7 let, co jsem nedobrovolným pravidelným zákazníkem naší justice, mě už pohrdání zákony ze strany justice nijak nepřekvapuje a je mi vcelku jasné, že i v tomto duchu bude probíhat nezrušené soudní jednání. Na to jsem byl připraven a tak jsem v klidu z prosklené chodby pozoroval, jak se venku horkem tetelí vzduch, kdy venkovní teplota ve stínu lezla silně přes třicítku. Jak se blížil čas jednání, začal jsem být trošku nervózní, protože se zde dělo něco neobvyklého. Kdykoliv vstoupím do justičního areálu Na Míčánkách (naposledy asi před týdnem, kdy jsem byl podat návrh na předběžné opatření), rozezní se vysílačky soudcovské ochranky (Justiční stráže) a po celou dobu pobytu v justičním areálu okolo mně krouží alespoň dvě „hovádka“ (nikoliv hmyz). 

Soudci jsou zvyklí, že na jednání většinou přijdou jen účastníci řízení, za nimi se zavřou dveře jednací místnosti a soudce se stává naprosto neomezeným pánem, který si může dělat cokoliv včetně porušování platných zákonů. Účastníci řízení to musí strpět až do konce jednání, aby soudce proti sobě nějak nepopudili a „stěžovat“ si mohou až v rámci odvolání. (Pozn. Stížnost na nevhodné chování soudce ale pochopitelně není předmětem odvolání a nikdo se tím tedy nebude zabývat.) Tak si svojí práci představuje drtivá většina našich soudců.  

Otcové musí platit výživné a na advokáty většinou nemají peníze (stejně by jim příliš nepomohli), proto navštěvují jednání jiných otců, kde získávají zkušenosti a právní znalosti. Soudní jednání, kde lze předpokládat účast právně znalé veřejnosti, jsou pro soudce vysoce „riziková“, kdy jsou podrobeni přísné kontrole a už nemohou zcela bezostyšně porušovat platné zákony a s účastníky řízení „vymetat“ jednací síň. Spravedlnost tak musí zastoupit arogancí moci. 

Jakou atmosféru soudního jednání asi může přivodit, když jako účastník řízení přijdete k soudu, kde se má rozhodovat o vašem dalším životě a přivítá vás tlupa přihlouple se tvářících ozbrojenců? 

Na západě už od toho dávno upustili.

(Hláška z filmu Vesničko má středisková)

Naši soudci „pošilhávají“, jak to mají soudci  „na západě“ pokud jde o jejich posty (viz. Tisková konference Soudcovské unie), ale už nevidí, že civilní soudci „na západě“ žádnou soudcovskou ochranku nemají a svoje postavení při soudním jednání si musí zajistit jen dodržováním platných zákonů a spravedlností.

 

Co se děje?

Postupně přicházejí přátelé, a přestože se na jednání přišla podívat i skupina „radikálních otců“ z K 213, stále nikde ani jedno justiční hovádko.

 

Ještě se přáteli bavíme o oblečení, kdy někteří z nich přišli s ohledem na venkovní „Saharu“ jen v „kraťasech“ a očekávali jsme, že proto nastanou „komplikace“ a budou z jednání vykázáni.

Co ale není tolerováno jednomu, je naší justicí benevolentně přehlíženo u druhého, jenom záleží, na které straně sporu zrovna jste. Následující fotky jsou přesně dva roky staré a je na nich můj syn, který jako účastník řízení přišel na jednání v „kraťasech“. V průběhu jednání si „přihnul“ z láhve a ani to soudkyně „neviděla“. Pak také není divu, že se mi při soudním jednání bezostyšně vysmíval z oka do oka. Tehdy spor o výživné sice vyhrál, ale za svoje naprosto nevhodné chování ho čekala „ulička hanby“ (musel projít mezi veřejností a ledacos si vyslechnout). To bylo naposledy, kdy jsem syna viděl. Opravdu ale jen viděl, kdy mu za 6 500,- Kč měsíčně nestojím ani za pozdrav.

Zde vyšel z jednací místnosti a lahev ještě drží v ruce.

   V doporovodu advokáta odchází z jednání.

Fotky jsou z jednání, které vedla soudkyně JUDr. Šimanová. Na druhou stranu soudkyně JUDr. Kymličková (KSČ) se mohla pominout, když jsem na jednání přišel v kraťasech, protože jednání nařídila uprostřed dne, ale když jsem měl vydělávat na nehorázné výživné (15000,- Kč měsíčně), které mi stanovila, nemohl jsem si dovolit si vzít celý den volno, a tak jsem z práce (ze střechy v parném dni) musel běžet k soudu a zase zpět. Soudkyně Mgr. Jarešová na mě zase nastoupila s pořádkovou pokutou, protože jsem si při jednání dovolil lehce zvednout ruku, když jsem se asi po jejím hodinovém monologu hloupostí snažil naznačit, že bych jako účastník řízení také chtěl k projednávané něco říct. Soudce Mgr. Dvořák si zase představoval, že když jsem obžalovaný (pro neplacení nehorázného výživného), že i po několikahodinovém jednání budu stále sedět jako žák s rukama za zády, a když jsem si zkřížil ruce před sebou, abych si ulevil zádům, hned se na mě osopil.  
 

Vstupte do jednací síně.

Ideální čas pro soudní jednání je okolo desáté hodiny dopoledne, kdy se už soudce „rozjede“ a ještě ho nikdo z účastníků nestihne naštvat. Poslední jednání dne jsou asi nejhorší, kdy soudce je už tíhou spravedlnosti značně unaven nebo „rozladěný“ nějakým po spravedlnosti dychtícím účastníkem řízení. Soudce JUDr. Lišku nikdo z nás nezná a tak pomalu otvírám dveře jednací místnosti v očekávání, jak hodně nabubřelý a nepřívětivý ksicht uzřím.

Jednací místnost je klimatizovaná a při otevření dveří na chodbu došlo k teplotní inverzi, v jejímž důsledku se zjevila Fata morgána.  

Fata morgána je optický jev v atmosféře, kdy lze vidět obraz vzdáleného objektu zrcadlící se ve vzduchu atmosféry díky teplotní inverzi. Zrcadlené předměty se zdají být neskutečné, volně se vznášející ve vzduchu, jakési vzdušené zámky.

V jednací síni se zjevil obraz soudce, který se zdál být neskutečný, jakýsi vzdušný zámek nás všech o tom, jak by měl soudce vystupovat. Žádný stařec zahřívající v kapse omšelou stranickou legitimaci KSČ jako vzpomínku na lepší časy, žádná nabubřelá hokyně nebo ňouma, který s neomezenou mocí umí zacházet jen do té míry, jakou mu služebně starší soudci dovolí, ale již od pohledu příjemný a jak se záhy ukázalo také logicky, rozumně a v souladu s názorem široké společnosti uvažující zdravě sebevědomý mladý muž – soudce JUDr. Filip Liška

 

Po vstupu do jednací místnosti přichází na řadu jakési „testovací kolo“, kdy veřejnost oznamuje nahrávání jednání. Zatím co ještě dnes narazíte na soudce, který s tím má obrovský problém, soudce JUDr. Liška to má vyřešené během vteřiny kývnutím hlavou. Následuje dotaz z řad veřejnosti, zda je možné při jednání fotografovat. Vyřešeno strohým ne a není o čem diskutovat. Vzápětí žádám o možnost pořizovat audiovizuální záznam. Soudce JUDr. Liška se na mě otočí s úsměvem (ano čtete dobře) s odpovědí vepsanou v očích: „Teď jsem zakázal fotografovat a vy se mě dotazujete na natáčení videa?!“  Jeho zamítavá odpověď už byla vcelku nadbytečná. Stačí letmý pohled na řečnický pult pro svědky, ze kterého visí kabel od mikrofonu a následuje můj požadavek, aby tedy záznam z jednání pořizoval soud, jak mu to ukládá zákon.  

Občanský soudí řád § 40

(1) Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen "záznam"). Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu.
(2) Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol.

Justiční palác za stovky miliónů a jednací místnosti nejsou vybaveny nahrávacím zařízením? Nesmysl! To už jsme řešili před několika lety a evidentně se nic nezměnilo. Mikrofony leží někde ve skladě, soud má několik mobilních nahrávacích studií a nikdo je nepoužívá.

Reportáž z justičního areálu Na Míčánkách o technických možnostech nahrávání soudních jednání.

Rozpočet soudu je nepochybně omezený, ale lze jen těžko uvěřit, že by se v něm nenašlo pro každého soudce 5 160,- Kč na videokameru, zejména když to ukládá zákon.

Toleruje stát občanům porušování zákonů, jen protože na něco nemají peníze?  Zkuste říct policistovi, že nemáte zimní pneumatiky, protože na ně nemáte peníze? 

Pokud se někdo při soudním jednání vůbec dostane až do místa, kdy přijde na povinnost soudu nahrávat jednání, aniž by předchozími kroky (nahrávání a fotografovaní veřejností) šla soudci pěna od úst, tak zde už k tomu obvykle dochází. Soudce JUDr. Liška na to však reagoval s naprostým klidem s tím, že pokud na nahrávání trvám, odročí jednání a nařídí ho do jiné jednací místnosti, kde je nahrávací zařízení.

Pak jsme se dostali k otázce, proč vede jednání, když věc byla podle rozvrhu práce přidělena soudkyni JUDr. Smitkové. S údivem, že o to nic nevím, mi sdělil,

 že se soudkyně JUDr. Smitková vyloučila pro podjatost z projednávání mých věcí.

Tak to byla pecka. Já podávám návrhy na předběžná opatření, aby bylo jednání zrušeno, protože jsem byl v rozporu s LZPS odejmut svému zákonnému soudci, zatěžuji tím jiné soudce včetně soudců Ústavního soudu, jen protože se vedení Obvodního soudu pro Prahu 4 neobtěžovalo odpovědět na moji žádost o vysvětlení, proč jednání nařídil soudce JUDr. Liška.

Už více jak rok se marně domáhám vyloučení soudkyně JUDr. Smitkové s ohledem na její poměr k věci, kdy nepochopila můj žalobní návrh, vydává nesmyslná usnesení s otočeným smyslem žaloby, považuje tabulky výživného za nesrozumitelné a soudkyně se tomu zarputile brání, ve vyjádření k námitce podjatosti tvrdí, že se necítí být podjatá a teď se sama „potichu“ vyloučí. To se jí moje tvrdá kritika práce vyjádřená pochybností o její inteligenci osobně dotkla až po roce?

 Je to normální?

 

Následně jsme se dostali k otázce podjatosti soudce JUDr. Lišky. Vysvětlil jsem mu, že pokud je vedení soudu (jeho nadřízení) přesvědčeno o tom, že jsem hluboce urazil soudkyni JUDr. Smitkovou a překročil jsem tím zákon, a podle vyjádření soudkyně JUDr. Malíkové jsem u soudu veden jako „známý kverulant“, lze důvodně pochybovat o nepodjatosti všech soudců, tedy i jeho.  Ještě jsem rychle hledal k této věci nález Ústavního soudu, ale soudce JUDr. Liška mě „usadil“ s tím, že to nepotřebuje, protože je mu to známo a pokud na námitce podjatosti trvám, nemá s tím žádný problém a jednání odročí do té doby, než o námitce rozhodne nadřízený soud.

A teď malé srovnání. O úpravu výživného podle mých skutečných možností (nikoliv podle momentální nálady soudkyně Mgr. Zemanové) usiluji v pravidelných intervalech. Při předchozím řízení došlo k situaci, kdy věc byla postupně přidělována různým soudkyním, které vzápětí plynule odcházely na mateřskou dovolenou, až věc skončila u soudkyně Mgr. Winklerové, která se vrátila z mateřské dovolené. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v jednací místnosti zjistil, že soudkyně Mgr. Winklerová je vlastně soudkyně Mgr. Zemanová (protože se mezi tím provdala) a o změně výživného má rozhodovat stejná soudkyně, která dříve o věci rozhodovala. Soudkyně, která mému synovi zničila život, když opatrovnické řízení přeměnila na inkviziční řízení proti otci, kde šlo především o zajištění výdělku pro soudní (ne)znalkyni a zájem dítěte mít pravidelný kontakt se svým otce byl zcela podružný. Jak dnes tedy může revidovat svoje rozhodnutí a říct, já jsem to blbě spočítala? Okamžitě jsem tedy vznesl námitku podjatosti. Soudkyně Mgr. Winklerová však vydala „krátké usnesení“, že se necítí být podjatá a v řízení bez ohledu na platné zákony pokračovala dál!

Je to necelý měsíc, kdy ani přes moje opakované výzvy soudkyně Mgr. Jarešová nezrušila jednání, přestože je podaná námitka podjatosti proti všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 4 a nikdo o ní doposud nerozhodl. Nehledě na platné zákony soudkyně Mgr. Jarešová věc v mojí nepřítomnosti projednala a dokonce i rozhodla! (Ještě jsem to nestihl prezentovat.)

Soudce JUDr. Liška věděl, že je podaná námitka prodajnosti proti všem soudcům a při jeho vysvětlení, proč tedy nařídil jednání, mi úžasem spadla čelist. „Považoval jsem to za rozumné, protože to je jen otázka prokazování a spisování." Jinak řečeno, jedná se o triviální spor bez právních složitostí, který lze vyřešit během několika minut zhodnocením důkazů (stačí si vzít kalkulačku a spočítat kolik je 20 % z mého příjmu) a pak to už jen hodit na papír se státním znakem.

Rok po mě chce soudkyně JUDr. Smitková nějaké nesmysly, obtěžuje mi tím život a stačí, aby se změnil soudce a z neřešitelného problému je triviální záležitost. Podávám stížnosti na bezdůvodné průtahy v řízení způsobené absolutní neschopností soudkyně JUDr. Smitkové, všichni to mají u zadele včetně Veřejného ochránce práv a soudce JUDr. Liška “považuje za rozumné nařídit jednání co nejdříve“, protože je to triviální věc.

Co všechno musí obyčejný občan podstoupit, aby soudci respektovali platné zákony a jeho práva? Co všechno musí podstoupit, aby byl „přidělen“ rozumnému a inteligentnímu soudci?  

Jednáním neobyčejného soudce JUDr. Lišky jsem se nechal natolik unést, že jsem mu omylem skočil do řeči uprostřed věty. Aniž by soudce JUDr. Liška musel přerušit větu, jen se na mě podíval a už jsem byl opět v soudní jednací místnosti, kde se dodržují určitá pravidla.

Někdo si musí vynutit autoritu bandou ozbrojenců. 

Někdo psychopatickým křikem.

Soudce Obvodního soudu v Liberci Mgr. Skýba

 Soudce JUDr. Liška to dokáže pouhým pohledem!

Přestože už bylo jasné, že jednání bude odročeno, soudce JUDr. Liška se ještě snažil zjistit, zda by věc nebylo možné uzavřít smírem. Na to advokát mého syna JUDr. David Černý ze sebe vysoukal větu, kterou je možné vysvětlit různými způsoby: „Několik pokusů o smír zde již bylo, ale nikdy jsme se na ničem nedohodli“. Musel jsem tedy soudci JUDr. Liškovi vysvětlit, že se vždy jednalo o mojí iniciativu, kterou syn zásadně ignoruje. Na to soudce JUDr. Liška navázal v naší justici nevídanou úvahou:

„Žalovaný chodí na vysokou školu a to je nepochybně změna poměrů, kdy student vysoké školy by se měl alespoň z části podílet na svojí obživě.“  

Soudce JUDr. Liška si pravděpodobně ještě pamatuje svoje vysokoškolská léta, což u starších soudců nelze očekávat nikoliv díky začínající senilitě, ale protože studium na vysoké škole bylo za komunistů zcela zdarma a v případě právnické fakulty se jednalo o synáčky a dcerušky prominentních komunistů s vysokým příjmem. Nebyl tedy problém je živit třeba do třiceti let. Komunistický systém si tak vychovával nové generace oddaných přisluhovačů.  

Ještě se teď vrátím na začátek jednání, kdy soudce JUDr. Liška zjišťoval důvod nepřítomnosti mého syna na jednání. Advokát JUDr. David Černý to vysvětlil tím, že “je to jeho právo“. Pokud má soudce JUDr. Liška rozumný názor na způsob zajištění životních potřeb vysokoškoláka, vůbec nepochybuji o tom, jaký si udělal názor na „právo neúčastnit se na soudním jednání“.  

Závěrem jsem ještě se soudcem JUDr. Liškou rozvedl právní debatu ohledně „konkrétní částky“ výživného. Pokud pominu fakt, že povinnosti musí ukládat zákon a nemohu si tedy sám určovat, kolik bych chtěl platit výživné, je zde ještě velký rozdíl v samotném principu řízení, který je dán § 153 odst. 2) o. s. ř.

Občanský soudní řád § 153 odst. 2)

Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Zatím co v případě nesporného řízení (určení výživného pro nezletilé dítě) je úplně jedno, jakou částku každý z rodičů navrhne, protože soud tím není vázán a výživné může určit dle svojí momentální nálady, zde se jedná o sporné řízení, kde je soud vázán žalobním návrhem a ten nemůže překročit. Na jednu stranu jsem tedy soudem nucen uvést „konkrétní částku“, ale když soud svojí volnou úvahou dospěje k závěru, že by „konkrétní částka“ měla být třeba o 50,- Kč větší než jakou navrhuji, tak už nemůže rozhodnout touto větší částkou, ale návrh musí zamítnout. Tím bych ztratil jakoukoliv další možnost upravit výživné od podání návrhu (v tomto případě už rok) a mohu začít znova s jinou částkou. Než se věc dostane znovu k projednání, tak se „změní poměry“ a zase to může být špatně. A tak stále dokola až dokud se syn neuráčí nastoupit do práce nebo neskončím v kriminále pro neschopnost platit výživné podle deset let starého rozsudku. Proto také od samého začátku navrhuji rozhodnutí procentní sazbu výživného danou metodickým pokynem Ministerstva spravedlnosti (tabulkami výživného). 

Soudce JUDr. Liška na to vyjádřil zajímavý právní závěr: „Soud se může pohybovat od maximální částky, která je dána předchozím rozhodnutím, až po minimální částku, kterou navrhujete.“

Tak s tím jsem se skutečně ještě nesetkal. Znamená tedy poslední věta § 153 odst. 2) o. s. ř., že ze zákona o rodině vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky (plnění výživného) a soud tedy může překročit můj žalobní návrh? Pokud ano, tak jak si potom vysvětlit postup soudkyně JUDr. Smitkové, která mi otravovala život tím, abych uvedl „konkrétní částku“, jinak je že žalobní návrh neúplný a pro údajné neuvedení „konkrétní částky“ žalobní návrh odmítla?

Neobyčejný soudce JUDr. Liška pak debatu ukončil slovy: „Já vám rozumím, jen jsem se snažil navodit atmosféru nějakého smírného řešení“.

Jednání pak bylo odročeno na neurčito.

„Uličkou hanby“ si tentokrát prošel advokát JUDr. David Černý, kdy se ho jeden z přítomných tatínků „nesměle“ zeptal, kde na to syn bere peníze, aby ho zastupoval a on si  mohl užívat „právo neúčastnit se na soudních jednáních". Jako náhle se zjevila „soudcovská“ fata morgána v osobě soudce JUDr. Lišky, stejně náhle se „vypařil“ i advokát JUDr. David Černý.

Po sedmiletém ponižování a pošlapávání práv profeministickými soudkyněmi jsem poprvé od soudu odcházel s hřejivým pocitem, že jsem byl účastníkem nestranného soudního jednání!

 

—————

Zpět


Anketa

Jaký máte názor na soudce JUDr. Filipa Lišku?

Neobyčejný soudce (52)
80%

Nevymyká se od ostatních soudců (4)
6%

Špatný soudce (5)
8%

Nevím (4)
6%

Celkový počet hlasů: 65