Jak rozhodovaly soudy o výživném roce 2009 a 2010

Ministerstvo spravedlnosti vydalo tabulky výživného, ale naprosto žádný soudce se tím neřídí.

„Je to jen pokyn a ten pro nás není závazný“, říkají „nezávislí“ soudci.

To však není úplně pravda. Pokyn se totiž jmenuje „Metodický pokyn na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného“.  Z  názvu přímo vyplývá, že jde o naplnění Listiny základních práv svobod. Všichni občané jsou si rovni v právech i povinnostech. Pokud tedy nějaký soudce znevažuje tabulky výživného, znevažuje tím i Listinu základních práv a svobod. Navíc v právu všeobecně platí, že pokud není nějaká věc řešena zákonem, použije se zákon (část zákona), která je obsahově i účelově nejblíže.

Občanský zákoník 
§ 853

Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

V České republice není žádný zákon o výživném, pouze Zákon o rodině, který vyživovací povinnost upravuje pouze v obecné rovině. Jak by se občanům líbilo, kdyby platili daně podle momentální nálady nějaké úřednice na finančním úřadě? Asi moc ne.

Listina základních práv a svobod
Článek 4

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.

Tabulky výživného tedy naplňují Listinu základních práv a svobod zejména pak čl. 4 LZPS.

Před několika lety jsem k Ústavnímu soudu podal stížnost na výživné vyměřené jen podle momentální nálady soudců (soudkyně Mgr. Winklerová a spol.) Podařilo se mi najít advokáta, který na takový případ čekal, protože i jeho štvala soudcovská libovůle (zlovůle) při vyměřování výživného. Měl to docela dobře vymyšlené. Navrhoval, aby Ústavní soud provedl rešerši u obecných soudů, jak v podobných případech rozhodovaly. Ústavní soud to pochopitelně odmítl udělat, protože to by byl průs…. na entou. V „právním“ státě „nezávislé“ soudy totiž v podobných případech vyměřují propastně rozdílnou povinnost – výživné.

Ministerstvo spravedlnosti začalo „otevírat“ justici občanům a tak se dnes může každý podívat do rozhodnutí soudů, kdy se kde koná nějaké soudní řízení a přes aplikaci InfoData na statistické údaje vycházející z rozhodnutí soudů. Aplikace InfoData hluboce ve svých útrobách skrývá právě onu rešerši, jak v roce 2009 a 2010 rozhodovaly soudy o výživném „Přehled o rozhodování o výši výživného“. To už tedy není „nezávazný pokyn“, ale jde o ustálenou judikaturu soudů.  A tu už soudci nemohu "okecávat", že je nezávazná!  Přehledy o rozhodování o výživném obsahují celou řadu zajímavých informací.

Potvrzuje se všeobecně známá skutečnost,  že děti jsou v drtivé většině případů svěřovány do výlučné péče matek a střídavá péče je okrajovým řešením rozvodu rodičů.  

První rozhodnutí o výživném - počet případů

Přehledy také ukazují otcům důvěrně známou skutečnost, o které se však nikde v médiích nesmí mluvit, že výživné se zásadně zvyšuje a dosažení snížení výživného je téměř nemožné (viz. následující tabulka).

Další rozhodnutí o výživném- počet případů

Přestože se průměrný čistý příjem rodičů mírně snížil, v drtivé většině případů však dochází ke zvýšení výživného. Rozhodování soudů o výživném je provázeno nadhodnocováním příjmu povinného (fiktivní příjem dle nabídky volných pracovních míst evidovaných Úřadem práce apod.). Objektivní hodnocení vývoje mez je tedy nutno hledat ve statistice Českého statistického úřadu.

Tabulka jasně ukazuje, že průměrné mzdy v podnikatelské sféře spíše klesají a v nepodnikatelské sféře se v období 2009 až 2010 strmě propadají.

Na základě čeho tedy soudci zvyšují výživné, když krom jejich platů většině lidí platy stagnují či zrácí na hodně růstem spotřebitelských cen?

Přehledy potvrzují také další známou skutečnost (zejména rok 2010), že vlivem rozvodu se razantně snižuje schopnost otců podílet se na výživě dítěte snížením jejich příjmů. Můžeme hledat řadu příčin tohoto jevu (včetně nějakého zlého úmyslu), nesporným faktem však je, že otec je rozvodem silně frustrován (ztrácí motivaci, kterou měl za trvání manželství), zejména pokud se nemůže stejným dílem podílet na výchově dítěte a česká justice dokonce ani není schopna vynutit pravidelný kontakt s dítětem. K tomu je nutno přiřadit fakt, že o rozvod převážně žádají ženy (matky). Jsou to tedy matky, kdo bezhlavě rozvodem ničí životní úroveň svých dětí, aby pak ruku v ruce s českou justicí bojovaly za „oprávněné zájmy dítěte“ neustálým nátlakem na otce, aby zajišťoval jejich dobrou životní úroveň, ber kde chceš.

Z přehledu je také zjevná nerovnost při posuzování příjmů. Zatímco na straně matek soudci vycházejí ze skutečného a asi i reálného čistého příjmu cca 11 000,- Kč, na straně otců vycházejí z absurdních fiktivních příjmů. Patrné je to zejména v roce 2010 u prvních rozhodnutí o výživném, kde soudci vycházeli z průměrného čistého příjmu otce ve výši 43 616,- Kč. Kolik milionářů se v tomto roce soudilo o výživné, když průměrný hrubý příjem, na který nedosahují tři čtvrtiny občanů, činí cca 24 000,- Kč, aby to ve výsledku u rozvádějících se otců „hodilo“ takto vysoký průměrný čistý příjem? Vysvětlení lze nalézt v § 85a zákona o rodině. Otázka by tedy spíše měla znít, v kolika případech soudci zneužili § 85a zákona o rodině a otci vyměřili výživné rovnající se 15ti násobku životního minima (15 x 3410 = 51 150,- Kč – platí pro rok 2012), jen protože rušil jejich zaběhnutou praxi a domáhal se stejného podílu na výchově jako matka. Pokud soudci vycházejí z takto absurdních fiktivních příjmů, nelze se ani divit, že neplacení výživného je dnes zcela běžným celospolečenským jevem a problémem. Potvrzuje to také smutnou skutečnost, že čeští otcové si za tento stav mohou sami, protože se o problematiku výživného absolutně nezajímají do té doby, než je "ctihodná saň" tvrdě sejme. Ale to už je pak pozdě, protože dosáhnout snížení výživného  je téměř nemožné (viz. tabulky). 

Průměrný čistý příjem povinného

* Pozn. V řádku „druhé rozhodnutí“ jsou uvedeny nejvyšší příjmy (při zvýšení výživného), kdy u ponechání stejného výživného či snížení výživného jsou příjmy povinného mnohem nižší.

Z přehledů by šla udělat ještě celá řada podobných analýz, ale ze všeho nejcennější je následující zjednodušená tabulka výživného.

Výživné vyměřené soudy

Od této tabulky je již krůček si vytvořit vlastní tabulku průměrného výživného. Řádek „otec“ je nejhorší varianta výživného (nejvyšší výživné), vycházející pouze z vyšších průměrů čistého příjmu na straně otců v letech 2009 a 2010. Řádek „průměr oba rodiče“ vychází z průměrného čistého příjmu (řádek celkem 2009 a 2010 z předchozí tabulky) rodičů a průměrně stanoveného výživného bez ohledu na jejich pohlaví.

Pokud žijeme v právním státě, částky výživného v řádku „průměr oba rodiče“ by měly platit pro všechny rodiče bez rozdílu pohlaví.

Soudcovská tabulka výživného

Z 98 363 případů rozhodnutí o výživném činí nejvyšší výživné 2 929,- Kč měsíčně na jedno dítě při čistém měsíčním příjmu 24 215,- Kč.

Kdo z vás má čistý měsíční příjem 24 215,- Kč?

A jaké výživné "ctihodná saň" vyměřila Vám?

Pokládat si tuto otázku je však už příliš pozdě!

V Německu, Rakousku či ve Francii jsou tabulky výživného také pouze „doporučujícím materiálem“ a soudci při rozhodování o výživném mají rozhodovací volnost.  Zde však musí přesvědčivě vysvětlit, proč se případně od tabulek odchýlili.

Nečekejte, až Vám ctihodná saň „napaří“ nějakou „pálku“ a jako důkaz navrhněte soudu „Přehledy o rozhodování o výši výživného“. V závěrečném návrhu požádejte soud, aby ve svém rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil (viz. § 157 odst. 2) o.s.ř.), jaké případné důvody ho vedly k odchýlení se od ustálené judikatury (od přehledů) tak, aby rozhodnutí nevybočovalo od ustálené judikatury a nebylo tak zatíženo svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.

Pokud se nenaučíte tuto jedinou větu nebo se snad dokonce něco takového ani neodvažujete u soudu vyslovit, pak se nedivte, jak dopadnete. 

Přehledy jsou volně dostupné v aplikaci IfoData, ale špatně se tam hledají a také by se mohly ztratit. Můžete si je však stáhnout ZDE:

Přehled o rozhodování o výživném 2009.pdf (50,6 kB)

Přehled o rozhodování o výživném 2010.pdf (50,6 kB)

Z přehledů o rozhodování o výši výživného lze dovodit ještě jednu věc. Podle celorepublikového průměru by měl jeden soudce řešit 30 případů měsíčně. Jen úpravou výživného se tedy ročně zabývá 138 soudců. Průměrný plat soudce je cca 85 000,- Kč měsíčně.

Pokud by byly tabulky výživného uzákoněny, pak by stačilo, aby každý plátce výživného v rámci daňového přiznání vyplnil přílohu „Výživné“, kde by se z jeho (finančním úřadem ověřeného příjmu) vypočítalo výživné. Výživné by bylo každý rok aktualizováno, v případě pochybností o příjmu by mohl oprávněný zpochybnit příjmy povinného a vyvolat tak kontrolu daňové evidence (účetnictví), odpadly by nechutné soudní války o výživné a hlavně by stát ušetřil

140 760 000,-Kč ročně

a to jen na platech 138 zbytečných soudců.

Teď už je Vám doufám jasné, proč se soudci tak zarputile brání uzákonění tabulek výživného. Jsou si totiž velmi dobře vědomi, jaká je jejich šance na uplatnění na trhu práce, ale když jde o otce plátce výživného, tak na to s oblibou velice rádi zapomínají.