27.09.2011 11:27

Kokotismus

Při jednom z pravidelných nákupů věcí denní potřeby mě v hypermarketu v nabídce levných knih upoutaly titulní stránky několika knih ilustrované známým kreslířem vtipů Štěpánem Marešem. Nahlédl jsem do obsahu a nemohl jsem se od nich utrhnout. Rozhodně nejde o nějaké světové literární dílo, ale po krátké ukázce pochopíte, čím mě knihy zaujaly (pokud nejste kokoti).

Úvod

Jakákoliv podobnost mezi osobami zmiňovanými v této knize a lidmi ve skutečném světě je výsledkem neúmyslné a šťastné náhody, krom několika megakokotů, ale pokud nepochopíte, koho měl autor na mysli, měli byste častěji číst noviny.  

Jestliže Vás tato kniha urazí, můžete napsat protestní dopis svému poslanci. Tím ho vyrozumíte, že i vy jste pořádný kokot.

Několik vybraných pasáží z triologie Dost bylo kokotů, Kokoti jsou věční, Spiknutí kokotů od autora MUDr. Xaviera Cermenta.

Slovo kokot je primitivní slangový výraz, který byl vždy používán jako výsměch a nadávka. Podle některých lidí by se neměl používat v řádně vedené klinické praxi, neboť bychom pacienty „kokoty“ mohli hluboce ranit v jejich citech. Lidí, kteří vznášejí tuto námitku toho o kokotismu moc nevědí. Zapomínají na skutečnost, že kokoti žádné city nemají. Termínu kokot se přidržuji, neboť jsem přesvědčen o jeho obrovském terapeutickém významu. Pojí se k němu celá řada asociací, které najdeme u běžných klinických termínů, jako je paranoia, deviantní chování apod.  Slovo kokot vyvolává řadu předsudků. Jenže kokotismus není přecitlivělá a zženštělá choroba. Je pravda, že normálního člověka urazí, když ho nazvete kokotem. Jenže kokoti nejsou normální lidé. Kokoti jsou otravní, ubližují ostatním a jsou na to hrdí. Potřebujeme pro ně název, za který by se jim všichni smáli.

Jako lékař –urolog, který se přeorientoval na psychiatrii, jsem byl dlouhá léta přesvědčen, že neexistuje kokot, kterého bych nedokázal vyléčit. Zatímco jsem pracoval s léčícími se kokoty a dospíval k dalším objevům ohledně příčin a symptomů kokotismu, hýčkal jsem v sobě přesvědčení, že se jednoho dne podaří kokotismus zcela vymýtit ze světa. Domníval jsem se, že si nikdo přece nepřeje být kokot. Hluboko v každém kokotovi musí existovat slušný člověk, který jen čeká na příležitost, aby prorazil na povrch a kokota porazil. Samozřejmě jsem se mýlil. Hluboko v každém skutečném kokotovi je pouze spousta svinstva. Někteří lidé ve svém kokotismu nacházejí zvláštní uspokojení a snaží se chovat ještě škodoliběji a otravněji, než se chovají. Žijí jen proto, aby ostatním lidem co nejodporněji ubližovali, co nejnebezpečněji je podráželi a co nejkrutěji je likvidovali.

Neuvěřitelně vysoké procento kokotů produkují povolání spjatá s dohledem nad zákony. Chovají se, jako kdyby žili podle hesla: „Kokot je moje křestní jméno“. Jednání, které v jedné situaci nelze vysvětlit jinak než kokotismem, může být za jiné situace společensky přijatelné. Sám bych kupříkladu nepřipustil, aby mě před soudem obhajoval jiný právník než kokot.

Z několika kokotů různých délek a velikostí na titulních stránkách knih mě asi nejvíce zaujal kokot s brýlemi. Nepochybně se jedná o smyšlenou podobu kokota, jen se nemohu ubránit pocitu, že už jsem ho někde viděl.

—————

Zpět