Království za všechny prachy

autor Lubomír Bouše

Bylo jednou jedno neznámé království. Patřilo pod veliké císařství, a když chtěl král něco důležitého rozhodnout, musel jet do císařského hlavního města Bruselu poprosit císařské úředníky o svolení. Ačkoliv mělo moderní královskou ústavu, královi poddaní se dělili do dvou kategorií. Poddanými první kategorie se všemi právy byly matky, kterým taťkové jako poddaní druhé kategorie pouze s povinnostmi platili výživné na jejich děti. Nesměli ale své děti ani vidět ani vychovávat, matky jim je odmítaly „půjčovat“, králem slíbená střídavá výchova byla pouhým nedostižným snem, protože královské opatrovnické soudkyně děti po rozvodu nebo rozchodu svěřovaly výlučně matkám, aby nepřišly o výživné. Děti byly matkami proti taťkům popuzovány, až své tatínky nenáviděly. Když třeba taťkové přišli o práci nebo se jim nedařilo v podnikání, královské opatrovnické soudkyně jim výživné nikdy nesnižovaly a ti končili na ulicích, pod mosty, v kanálech a v královských šatlavách. Jednoho dne se všichni taťkové naštvali a domluvili se, že od prvního přestanou výživné platit. Nebylo to velké království, ale milion diskriminovaných taťků tam určitě žilo. Od těch nejmladších až po ty, kteří pod hrozbou vězení „dobrovolně“ dotovali i líné dospělé povaleče, kteří než chodit k taťkům na návštěvu raději vysedávali v kavárnách. Jak se taťkové usnesli, tak také učinili.

Ještě v tomtéž měsíci jako první kolabují královské exekuční soudy. Matky je zavalily návrhy na exekuci majetku taťků za neplacení výživného. Pod tíhou nekončících exekucí proti taťkům se hroutí i královští exekutoři. Už vydali statisíce exekučních příkazů o zabavení řidičských průkazů poddaným taťkům, ale bez znatelného výsledku – důmyslní taťkové jezdí na koloběžkách a trojkolkách. O exekutory zabavený majetek taťků kvůli vysokému převisu nabídky nemá logicky nikdo zájem, výtěžky z jeho dražeb nestačí ani na pouhé náklady exekucí, takže své peníze vymáhají exekutoři po matkách, které psychicky kolabují. Po čtyřech měsících je paralyzována i královská policie, protože matky ji přetížily trestními oznámeními kvůli neplnění vyživovací povinnosti taťky. Královští biřicové je nestačí ani přijímat, natož aby je zvládali „odstíhat“. Poté se pod návalem kauz hroutí i královská prokuratura a hned po ní i královské trestní soudy. I královské šatlavy jsou v rozkladu. Mají totiž k dispozici jen dvacet pět tisíc pryčen, ale soudy jim posílají statisíce neplatičů výživného, aby je „ubytovaly“. Kvůli zahlcení královských orgánů činných v trestním řízení přečiny neplatičů výživného biřicové nestíhají honit skutečné zločince. Prudce stoupá kriminalita - co není přivázáno řetězem, mizí. Poddaní zakládají oddíly domobrany, dochází k násilnostem. Kolabují i královské sociální úřady, protože jsou zavaleny žádostmi matek o sociální dávky. V rozvalu se nacházejí i královské úřady práce, když matky musejí začít pracovat a žádají o zprostředkování zaměstnání, avšak kvůli vysoké nezaměstnanosti marně. Královské ulice jsou plné prostitutek, ale bez zákazníků. Kolabuje i královská veřejná doprava, zahlcena jednak taťky, kteří po zabavení řidičských průkazů musejí na policii a k soudům použít MHD a jednak matkami bez peněz, které každý den dojíždějí na sociální úřady a úřady práce. Následkem taťkům zabavených řidičských průkazů se rychle snižuje spotřeba pohonných hmot, královské i císařské benzínky přicházejí o miliardy tržeb a jedna za druhou vyhlašují úpadek. V důsledku toho dochází k deficitu výběru královské spotřební berně. Postupně přestávají fungovat královské telekomunikace, královské dráhy, královská pošta i královská autobusová doprava, protože řidiči jsou za neplacení výživného internováni v šatlavách nebo bez řidičských průkazů sedí doma anebo leží pod mosty či na lavičkách v parcích. Kvůli nižší poptávce krachují obchody, podnikatelé, továrny. Razantně klesá výběr královské berně z přidané hodnoty. Aby se uživili, vybírají matky i taťkové z královských bank všechny své úspory. Banky bez peněz nato vyhlašují insolvenci. Nejsilnější pravicová strana v královském parlamentu poté, co zabavování řidičských průkazů taťkům nemělo žádný efekt, navrhuje zákon o zabavování i rybářských lístků, průkazek do knihoven a vstupenek na hokej. K tomu však už nedochází, protože v parlamentu je úplná tma, když byl odpojen od elektřiny kvůli několikaměsíčnímu dluhu u Císařské elektrárenské společnosti. Královský ministr financí vyhlašuje vyšší berně, ale jejich výběr královskými výběrčími se propadá – kde nic není, ani smrt nebere. Zahraniční investoři i se svým kapitálem houfně mizí v cizině. Královská pokladna se citelně vyprazdňuje. Inflace dosahuje astronomických hodnot. Královská tiskárna peněz je už zcela mimo provoz, neboť tiskaři-taťkové jsou zavření v šatlavách. Dochází k čím dál častějším výpadkům vysílání i královské televize a královského rozhlasu, protože mužská část personálu nastoupila do vězení k výkonu trestu odnětí svobody. Výplata sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti se definitivně zastavuje. Poddaní a menšiny se bouří. Do království přijíždí z Bruselu císařská komisařka pro rodinu, mládež a rovné příležitosti a vytýká královým ministrům, že nedostatečně chrání práva gayů a lesbiček. Ale to už ji nikdo neposlouchá, protože královská vláda podává demisi. Všechny královské úřady se zavírají, neboť už nejsou peníze ani na platy královských úředníků. Král vyhlašuje výjimečný stav, abdikuje a před hněvem poddaných prchá za hranice. Království je už dávno úplně na dně a premiér království bez krále tak čistě formálně vyhlašuje státní bankrot.

I jinak se dějí doposud nevídané věci. Rozvodovost klesá k nule, protože matkám-zlatokopkám se jejich podnikání v oboru rozvodů manželství už nevyplácí. Matky hromadně nutí nevycválané popouzené děti, aby své tatínky ctily a respektovaly. Dokonce se rozvedené matky po desetitisících vracejí ke svým manželům a partnerům. Někdo zvoní, jdu otevřít. Přede dveřmi stojí se dvěma kufry exmanželka. Přicházejí na mě mrákoty.…

A pak jsem se celý zpocený probudil. Nějak jsem v tom snu ale zapomněl, jak se to království za všechny prachy vlastně jmenovalo. Napoví mi někdo?

Na položenou otázku Adikia doplňuje ještě jednu indicii. Jako symbol státu byl na počest onoho krále v hlavním městě vybudován tunel nesoucí jeho jméno.