24.04.2012 09:39

Možná s tím něco uděláme

Stovky miliónů korun ročně musí zaplatit všichni občané za chyby soudců.

Ze státní pokladny krev neteče
 Nová infromace
Nejdříve zvedneme DPH
Je to jen chybička za několik set miliónů ročně

Jak se k tomu staví  Ministerstvo spravedlnosti?

Až po opakované žádosti přišlo přes tiskové oddělení Ministerstva spravedlnosti vyjádření odboru odškodňování (bez uvedení jména) ke kontrolní akci NKÚ č. 11/03 „Peněžní prostředky státu určené na odškodňování podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“.

Jak už to tak bývá u Ministerstva spravedlnosti zvykem, nejobsáhlejší část vyjádření se týká nepodstatných skutečností (tří případů, kde došlo k nějaké chybě při elektronickém přenosu dat). Tuto nepodstatnou část nemá smysl číst, proto byla vypuštěna.

Vyjádření odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti ke kontrolní akci NKÚ č. 11/03

Pokud NKÚ dále uvádí, že MSp v některých případech nevyřídilo žádosti o náhradu škody ve lhůtě 6 měsíců (kterou zákon předpokládá), jde o tvrzení oprávněné. Uvedená skutečnost jde plně na vrub zcela enormnímu zvýšení nápadu nových žádostí o náhradu škody, k němuž došlo po novele zákona č. 82/1998 Sb. zákonem č. 160/2006 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 27. 4. 2006 a umožnil žádat nejen o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, ale také o peněžité zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu.

Zatímco v roce 2003 napadlo 985 nových žádostí k mimosoudnímu projednání dle z.č. 82/1998 Sb., v roce 2005 (tedy rok před účinností výše uvedené novely) to bylo 1319 věcí, v roce 2006 se jednalo již o 1986 žádostí a v roce 2007 o 3349 nových věcí. V roce 2008 se trend mírně snížil, ale i tak nový nápad dosáhl výše 2369 věcí, v roce 2009 pak 2592 věcí, v roce 2010 napadlo 2559 věcí a za rok 2011 (již mimo záběr kontrolní akce) registrujeme k dnešnímu dni 2959 nových žádostí o náhradu škody.

Takto zásadní nárůst agendy nebyl očekáván (kupříkladu v lednu 2007 byl nový nápad 15x vyšší než v lednu roku 2006) a vedl k prodlevám při jejím vyřizování, kdy se skutečně v mnoha případech nedařilo podané žádosti zpracovat v 6-ti měsíční lhůtě. Na tuto skutečnost bylo v průběhu let 2007 a 2008 reagováno organizačními opatřeními (změna struktury odboru, nábor nových zaměstnanců, později pak zpracování podrobných systému sledování výkonu a řízení zaměstnanců atp.), které vedly k tomu, že počet věcí vyřizovaných déle než 6 měsíců se počal snižovat. Zatímco v polovině roku 2007 bylo evidováno až 1500 těchto věcí, v současnosti se situace stabilizovala tak, že až na drobné výjimky (způsobené objektivními okolnostmi, jako je nedostupnost spisového materiálu potřebného k vyřízení věci atp). je agenda odboru odškodňování vyřizována plynule a ve lhůtách předpokládaných zákonem. Přesto je však současná kapacita odboru odškodňování plně vytížena, m.j. i vzhledem k opětovnému nárůstu nápadu v tomto roce.

Pokud se jedná o kritiku NKÚ ve věci nedostatečného využívání institutu regresní náhrady, nutno poukázat na fakt, že jeho častějšímu užití brání vzájemný nesoulad běhu zákonných lhůt, který NKÚ zmiňuje. Předpokladem pro uplatnění nároku na regresní náhradu po soudci je totiž dle z.č. 82/1998 Sb. vyslovení viny soudce v kárném řízení. Zatímco kárná odpovědnost soudce zaniká uplynutím 3 let od kárného provinění, nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení či průtahy v něm, se promlčuje až uplynutím 6 měsíců ode dne skončení předmětného soudního řízení. V praxi tak dochází k tomu, že většina žádostí o náhradu škody či zadostiučinění je Ministerstvem spravedlnosti projednávána až v době, kdy odpovědnost soudce (byla-li jaká) z důvodu běhu času již zanikla.

Tuto skutečnost však jen obtížně lze klást MSp k tíži, zvláště za situace, kdy MSp si jí je vědomo a připravuje legislativní změnu, která by zjištěný problém odstranila.

Nelze pak pominout ani fakt, že odpovědnost státu dle z.č. 82/1998 Sb. je odpovědností objektivní (t.j. odpovědností za výsledek) a v mnoha případech tak nelze dovodit konkrétní osobu, která by při výkonu státní moci pochybila, byť státu vznikla povinnost k náhradě škody (kupř. odpovědnost za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě vzniká za zákonných podmínek jen tím, že vazebně stíhaná osoba byla podané obžaloby zproštěna nebo bylo její trestní stíhání zastaveno, ne ve všech případech nepřiměřené délky řízení lze zároveň dovodit konkrétní pochybení rozhodujícího soudce atp.).

Vzhledem k výše uvedeným limitům právní úpravy lze uvažovat o vznesení nároku na regresní náhradu pouze u velmi malého zlomku z celkového počtu případů, které Ministerstvo spravedlnosti řeší. Snahy o změnu této situace nutno vést cestou legislativních změn, nikoliv planou kritikou současné praxe, jenž vychází z platných právních norem. Vznášet nároky na regresní náhradu v případech, které zákon nepřipouští, by jistě ku prospěchu státu nebylo.

Pokud pak NKÚ tvrdí, že institut regresních náhrad je u MSp nepružně organizován, jsem nucen se proti takovému nařčení ohradit. V případech, kdy bylo lze dovozovat splnění podmínek pro uplatnění regresní náhrady po soudci byl spolu s vyřízením věci informován předseda soudu, jenž je orgánem státní správy soudu a jemuž primárně přísluší dohled nad rychlostí a plynulostí soudního řízení. V závěru kontrolovaného období (koncem roku 2010) došlo navíc k několika změnám ve vzájemné komunikaci mezi jednotlivými útvary MSp (odbor odškodňování, odbor dohledu, odbor justiční) směřující k automatické vzájemné informovanosti o kárných rozhodnutích ve věcech soudců či případech, v nichž odbor odškodňování shledal nesprávný úřední postup v činnosti soudu. O zmíněných změnách byla kontrolní skupina NKÚ informována, je však zjevné, že je ve své zprávě nereflektuje.

Je-li Ministerstvu spravedlnosti vytýkáno, že oblast odškodňování není upravena vnitřními předpisy, nutno uvést, že administrativní činnost odboru je postačujícím způsobem upravena obecnými vnitřními předpisy (Spisový a skartační řád, Aprobační řád, Pokyn o oběhu účetních dokladů a předběžné a řídící kontrole, Pokyn o podpisových oprávněních), samotná odborná činnost (posuzování žádostí o náhradu škody a zastupování státu ve sporech o ni) je upravena přímo zákonem, případně je jako vodítko užívána judikatura soudů vnitrostátních i mezinárodních. Dosavadní úsilí odboru odškodňování je zaměřeno spíše směrem k zefektivnění činnosti a urychlení vyřizování nápadu došlých žádostí, než k formalizaci vnitřního postupu, jenž by nadto vzhledem ke značné rozmanitosti projednávaných případů a jejich jednotlivostí nemohla být účinná.

Autor neznámý

Obrovský nárůst žádostí o odškodnění je řešen iracionálně, kdy na místo odstranění příčiny (vyhození neschopných soudců), byl zvýšen počet úředníků ministerstva, tedy zvýšením škody o zvýšené náklady ministerstva, které opět zaplatí občané. Vskutku působivá je informace, že se situace na odboru odškodňování stabilizovala tak, že až na drobné výjimky je agenda odboru odškodňování vyřizována plynule a ve lhůtách předpokládaných zákonem, když ani po třech měsících jsem neobdržel žádnou zprávu o přijetí mojí žádosti o odškodnění za úskočnou kriminalizaci (Náhrada za úskočný výkon vršovické chobotnice).

Ministerstvo tvrdí, že chystá blíže nespecifikované legislativní změny, které by odstranily „objektivní“ důvody, pro které není možné vymáhat vzniklé škody na soudcích. Ve skutečnosti se však jedná o sofistikovaný systém, kdy protahováním odškodnění obětí justiční zlovůle vyprší kárná odpovědnost soudců. „Objektivním“ důvodem je tedy především zjevná neochota přenést hmotnou odpovědnost na soudce, která čiší i ze samotného vyjádření ministerstva. Není potřeba dělat žádné legislativní změny a stačilo by s doručením žádosti o odškodnění ihned se soudcem (soudci, státními zástupci, policisty) zahájit kárné řízení, které může být neomezeně dlouho pozastaveno, až do doby konečného rozhodnutí o náhradě.

Taková odpověď rozhodně není uspokojivá, proto Adikia bude i nadále „bombardovat“ Ministerstvo spravedlnosti a dožadovat se řešení tohoto závažného problému. V pátek 20. dubna 2012 měla být v justičním areálu Na míčánkách tisková konference Pospíšila, tedy ideální příležitost položit mu několik dotěrných otázek na toto téma, ale také na postup sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného. Na tiskovou konferenci jsme se však nedostali, protože kolega pan Patera neprošel kontrolou justičních hovádek a vše skončilo brutálním útokem na redaktory Justice TV a zadržením pana Patery.

Zde je pouze začátek celého incidentu. Úplný záznam šikanování a napadení redaktorů Justice TV se připravuje.

  

—————

Zpět