11.03.2012 23:08

Nález Ústavního soudu proti zlovolnému vyměření výživného z teoretického příjmu dle nabídky Úřadu práce

Asi nejrozšířenější zlovůlí naší justice je vyměřování výživného z teoreticky dosažitelného příjmu dle nabídky volných pracovních míst evidovaných Úřadem práce (či statistických průměrných příjmů v jednotlivých oborech Ministerstva práce a sociálních věcí), pokud je skutečný příjem povinného (čti otce) dle přiznání k dani z příjmů (OSVĆ) nebo přehledu o příjmech od zaměstnavatele „podezřele“ nízký (rozuměj – neumožňuje vyměřit kulantní výživné). Pak ani není divu, že každý druhý rozvedený otec má značné problémy s řádným plněním výživného a neplnění výživného je celospolečenský problém.

Stejně zlovolně postupoval v prosinci loňského roku i soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 JUDr. Filip Liška, aby nemusel vyhovět mému návrhu na razantní snížení výživného odpovídající mému skutečnému příjmu (celé znění rozsudku zde Dobré mravy a studium na vysoké škole). 

V rámci odvolání jsem se snažil tuto zaběhnutou zlovůli „rozbít“ odkazem na Mezinárodní úmluvu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Listinu základních práv a svobod a Zákon o zaměstnanosti (svobodná volba zaměstnání). Ostatně Zákon o rodině nikde neuvádí, že by povinností rodiče byla poroba – nucená práce, kterou si svobodně nezvolil, aby mohl svojí vyživovací povinnost plnit podle představ oprávněného (čti matky), „ospoďačky“  či soudu.

Zároveň jsem se pustil do právní konstrukce, kde jsem proti zlovůli teoretického příjmu dle volných pracovních míst postavil jednu z dalších u naší justice oblíbených zlovůlí, kdy soud(ci) nevychází ze skutečného příjmu povinného, údajně protože se vzdal výhodnějšího zaměstnání či podstupuje nepřiměřená majetková rizika (ztrátový či zkrachovalý živnostník).

Aby se mohl živnostník (OSVČ) ucházet o některé volné místo evidované Úřadem práce, musel by nejdříve ukončit živnost.

Zákon o zaměstnanosti
§ 25
(1) Uchazečem o zaměstnání může být, pokud tento zákon dále nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště a která není:
b) osobou samostatně výdělečně činnou; za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje fyzická osoba, která se pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu27) považuje za osobu samostatně výdělečně činnou,

Podle statistky Ministerstva práce a sociálních věcí z prosince 2011 bylo v Praze evidováno 32 580 uchazečů o zaměstnání na 7 465 volných pracovních míst, tedy na jedno volné pracovní místo byly 4 uchazeči o zaměstnání. Mimo Prahu je na jedno volné místo třeba i více jak deset uchazečů.  

Živnostník (OSVČ) se tedy musí nejdříve vzdát stabilního a relativně jistějšího nízkého výdělku, aby s pravděpodobností 1:4 (mimo Prahu 1:10) riskoval, že na volné místo nebude přijat a sám se stane sociálně potřebným, přičemž návrat k samostatně výdělečné činnosti je zcela vyloučen, protože mezi tím zákazníci přejdou ke konkurenci.

To zjevně odporuje § 96 odst. 1) zákona o rodině a ustálené judikatuře Ústavního soudu.

Zákon o rodině
§96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

I.ÚS 2337/11

Bez ohledu na to ale Ústavní soud dodává, že odvolací soud na základě provedeného dokazování zcela opodstatněně dospěl k závěru, že nezaměstnanost otce je pouze důsledkem jeho nezodpovědného postoje, který opustil podnikatelskou činnost, aniž měl zajištěno jiné zaměstnání,…

Celé znění odvolání zde Odvolání proti libovůlí zatíženém rozhodnutí o výživném

Protože vyměřování výživného z teoreticky dosažitelného příjmu dle nabídky volných pracovních míst je u naší justice hluboce zakořeněná zlovůle, ani ve snu mě nenapadlo, že moje právní konstrukce není až tak hloupá, kdy se mi před několika dny dostal do ruky nález Ústavního soudu II.ÚS 1846/09, který tuto konstrukci již dávno potvrdil.

II. ÚS 1846/09

Soud prvního stupně dospěl k závěru o lepších výdělkových možnostech na základě aktuálního výčtu všech potenciálních míst evidovaných příslušným úřadem práce, přestože tento výčet sám o sobě ještě nezaručuje, že stěžovatel by byl některým ze zaměstnavatelů skutečně zaměstnán a byl by mu poskytnut vyšší výdělek. Dle názoru Ústavního soudu argumentaci stěžovatele nelze už s ohledem na konkrétní okolnosti případu (předchozí osobní bezproblémovou péči o syna a placení výživného) považovat za natolik triviální, aby byla soudem zcela pominuta. (Stěžovatel má 3 vyživovací povinnosti a považuje za riskantní vzdát se pracovního poměru na dobu neurčitou, který zastává již 4 roky, aby se pokusil získat pracovní poměr na dobu určitou, byť s neoficiálním příslibem vyššího výdělku. Současné zaměstnání navíc získal až po roční evidenci na úřadu práce jako nezaměstnaný) Dle ustanovení § 96 zákona o rodině soud při určení výživného přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Z uvedeného hlediska se soud věcí ovšem nezabýval, pouze rozhodl, že stěžovatel by se v podstatě do budoucna měl vzdát současného zaměstnání, pokud obecně existuje možnost zaměstnání jiného.

Celé znění nálezu II. ÚS 1846/09 bylo zařazeno na stránku VÝŽIVNÉ do sekce Judikatura pro názvem Vyměření výživného z teoretického příjmu dle nabídky volných pracovních míst v rozporu se Zákonem o rodině.

—————

Zpět



Anketa

Článek se mi líbil

Ano (82)
70%

Ne (35)
30%

Celkový počet hlasů: 117