28.03.2012 16:34

Není exekuce jako exekuce II – pokračování PŘÍBĚHU

V prvním díle Není exekuce jako exekuce jsme byly svědky zázračeného naplnění základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, kdy se sociálně vyloučené Sivákové podařilo vyřídit dvě exekuce pro údajný dluh během jediného týdne a v souladu s nálezy Ústavního soudu jí nebyly účtovány žádné náklady řízen í . Protože údajně žijeme ve vlasti rovnoprávných občanů, podívejme se, jak probíhají exekuce u sociálně nevyloučeného občana.

Exekuce u sociálně nevyloučeného občana aneb
pro soudce jsou závazné nálezy Ústavního soudu k smíchu

Vysoké školy o studentech neposkytují informace (více zde Otče dej a informace nežádej!) a pokud zletilé dítě s plátcem výživného nekomunikuje, ten nemá žádnou šanci se dozvědět, zda jeho vyživovací povinnost trvá či nikoliv. Jedinou možností je tedy přestat platit výživné a buď se zletilé dítě o výživné přihlásí nebo ne. V České republice je však legální ještě jedna varianta. Hrát si na mrtvého brouka a po čtyřech měsících podat na vlastního otce trestní oznámení a zároveň i návrh na exekuci (víc zde Masomlýnek jako zájem dítěte).

Exekuce 1

V roce 2010 probíhalo řízení o zrušení výživného a s ohledem na nemravné chování mého syna Petra Mesznera jsem výživné nehradil. Když senát Městského soudu v Praze pod vedením bývalého komunisty JUDr. Hübnera zamítl můj návrh, musel jsem se rozhodnutí podřídit a dlužné výživné uhradit. Protože souběžně běželo i trestní řízení pro neplnění výživného, bylo  „učiněním lítosti“ (uhrazením dlužného výživného) řízení zastaveno. Protože jsem předpokládal, že syn po vzoru matky podal zároveň i návrh na exekuci, upozornil jsem jejich oblíbeného exekutora, že žádný dluh na výživném nemám.

Asi si dokážete představit, jaké bylo moje překvapení, když se po více jak roce u našich dveří objevil exekutor s tím, že mám dluh na výživném. Přestože  jsem nevyhořel a ani jsem se nikam nestěhoval jako sociálně vyloučená Siváková, dalo mi to celkem hodně práce najít v hromadách soudních dokumentů doklad o zaplacení výživného. Ten jsem předložil exekutorovi. Ještě jsem to „pojistil“ rozhodnutím o zastavení trestního stíhání a podle rady exekutora jsem dne 25. května 2011 podal návrh na zastavení exekuce. V Exekučním řádu jsem se pak dočetl následující:

Exekuční řád
§ 89 Dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil.

Pomyslel jsem si, jakou asi bude mít synáček radost, až mu přijde, že má zaplatit cca 15 000,- Kč náklady exekuce.  Ale kdo si zahrává s ohněm, musí také počítat s tím, že se může spálit.

Protože se více jak půl roku nic nedělo, začal jsem se koncem ledna 2012 pídit po osudu mého návrhu na zastavení exekuce. Od exekutora jsem se dozvěděl, že se povedený synáček Petr Meszner proti mému návrhu odvolal a věc proto byla předložena soudu. Pomyslel jsem si, že se asi odvolal proti těm nákladům exekuce. Vrtalo mi to hlavou, a tak jsem se stejně jako sociálně vyloučená Siváková vypravil k soudu nahlédnout do spisu, avšak bez popálené Natálky. To byla asi chyba, protože hned ve dveřích soudu jsem se dostal do konfliktu s justičními hovádky (vice zde Opusťte služební prostor).  Po nahlédnutí do spisu jsem se nestačil divit. Našel jsem rok starý dopis, kterým exekutor vyzval povedeného syna, aby exekuci zastavil, protože má informaci, že dluh již byl uhrazen.

Mimochodem email exekutora je důkazem, že povedený syn Petr Meszner a ještě povedenější advokát se dopustili trestného činu podvodu, kdy nechali exekuci běžet dál až do jejího nařízení, přestože dluh již byl uhrazen. Asi si dokážete představit, jak bych dopal, kdybych doklad o zaplacení výživného nenašel, což by po více jak roce bylo klidně možné.

Zjistil jsem také důvod, pro který se povedený synáček Petr Meszner odvolal. Po mém návrhu na zastavení exekuce byl usnesením exekutora vyzván, aby se vyjádřil, zda již byl dluh uhrazen a tedy souhlasí se zastavením exekuce. Jeho právní zástupce je však hlupák, spletl si exekuce a nesouhlasil se zastavením, protože ještě nebyl uhrazen dluh, který ani nebyl předmětem této exekuce. (Otázkou je, zda jde o hloupost vrozenou či úmyslnou.) 

Na rozdíl od opavského soudu, který o exekucích sociálně vyloučené Sivákové rozhodl běhen víkendu, Obvodní soud pro Prahu 4 nechal věc půl roku bez povšimnutí. Tím se exekuce o půl roku prodloužila. Přesněji, prodloužilo se zablokování mého majetku a moje pověst dlužníka (nemohu získat "státní" zakázky a u soukromých firem to také nevzbuzuje důvěru).

Konce ledna 2012 byly mediálně propírány exekutorsko-advokátní mafie. Ústavní soud se dokonce rozzlobil, že absolutně nerespektují jeho nálezy, které jsou pro všechny závazné Ústavní soud se znovu zastal lidí proti exekutorům.Tato informace je však poněkud zavádějící, protože Ústavní soud se ve skutečnosti rozzlobil na soudce obecných soudů (více zde Ústavní soud se rozzlobil)

IV.ÚS 1881/11 ze dne 16.ledna 2012

27. Rezistence soudních exekutorů jakožto orgánů vykládajících a aplikujících toto ustanovení vůči zmíněné judikatuře Ústavního soudu je jevem velmi negativním.  Ústavní soud však důrazně připomíná, že dle článku 89 odst. 2 Ústavy jsou jeho rozhodnutí závazná pro všechny orgány i osoby. Nerespektování právního názoru vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu či publikovaném stanovisku pléna Ústavního soudu vyvolává pochybnost, zda obecný soud skutečně plní dispozici článku 90 Ústavy, jenž jej povolává k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům, a ve svých důsledcích je způsobilé založit stav porušení principu rovnosti, jakož i ohrožení právní jistoty.

30. Lze shrnout, že potvrdil-li Obvodní soud pro Prahu 8 správnost výše soudní exekutorkou stanovených exekučních nákladů v části týkající se výše odměny exekutorky a náhrady hotových výdajů a dále náhrady nákladů oprávněného, nerespektoval nosné důvody nálezů shora citovaných, v důsledku čehož nedostál svým procesním povinnostem při přezkoumávání zákonnosti postupu exekutora, a to s ohledem na článek 2 odst. 2 Listiny, jenž soudům ukládá především postupovat v souladu s pravidly spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny). Tím, že soud nerespektoval závazné právní názory Ústavního soudu k nastolené problematice, aniž ve svém rozhodnutí předložil dostatečně odůvodněnou (konkurující) argumentaci způsobilou vyložit, proč se od této judikatury odchyluje, porušil i článek 2 odst. 2 Listiny a článek 2 odst. 3 a článek 89 odst. 2 Ústavy. Totéž platí i pro napadené rozhodnutí soudní exekutorky.

II.ÚS 3726/11 ze dne 19. Ledna 2012

15.  Ústavní soud považuje za vhodné dodat, že považuje za nepřijatelné, aby obecný soud při svém rozhodování nijak nereflektoval právní názory Ústavního soudu obsažené ve výše citovaných nálezech (z poslední doby viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 1061/10 či sp. zn. IV. ÚS 247/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz), které jsou s ohledem na příkaz plynoucí z čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR i s ohledem na četnou judikaturu Ústavního soudu obecně závazné, tj. závazné při řešení typově shodných případů.  Nerespektování nosných důvodů publikovaných nálezů Ústavního soudu řešících obdobné věci má nepochybně deformující dopad i na princip právní jistoty plynoucí z normativního principu právního státu tak, jak jej normuje čl. 1 odst. 1 Ústavy. Nerespektováním ustálené judikatury Ústavního soudu přispívá okresní soud ke zcela zbytečnému zatěžování kapacit Ústavního soudu důvodnými podáními, které by ovšem obecné soudy měly být - i vzhledem k jednoduchosti materie a ustálené judikatuře Ústavního soudu - schopny bez větších problémů ústavně konformně vyřizovat samy.

Dne 6. února 2012, tedy cca 14 dnů po zveřejnění citovaných nálezů na stránkách Ústavního soudu a týden po zveřejnění v médiích, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Jana Strnadová rozhodla o exekuci. Pikantní na jejím rozhodnutí je to, že exekutorovi nepřiznala paušální odměnu s odvoláním na nálezy Ústavního soudu, aby je hned v následujícím odstavci popřela a exekutorovi přiznala paušální náhradu nákladů. Ve svém důsledku je to stejné,  jako kdyby do odůvodnění napsala Ústavu (čl. 89 odst. 2) a celý slavný Ústavní soud mám u prdle! 

Protože jde o její "právní" názor, nelze jí za to trestně stíhat. Druhou možností je, že se od místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4  JUDr. Smitkové (otočila smysl žalobního návrhu) šíří ledabylost a snížená inteligence mezi podřízené soudce jako silně nakažlivá choroba. Soudkyně Mgr. Jana Stranadová se tak zařadila do „hvězdné pěchoty“ bídných soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 (vice zde BÍDNÝ SOUDCE). Proti rozhodnutí, které nerespektuje nálezy Ústavního soudu, jsem se pochopitelně odvolal. Do dnešního o odvolání nebylo rozhodnuto.

Exekuce u sociálně nevyloučeného občana pro údajný dluh tak není ukončena ani po roce od podání návrhu na její zastavení.

Krom odškodnění za úskočnou kriminalizaci se tak už teď mohu těšit na odškodnění i za tuto exekuci.

 

—————

Zpět