17.02.2012 21:54

Odpovědi předsedy Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského

Předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému nelze upřít, že si na rozdíl od mnohem níže postavených soudců zachoval „lidskou podobu“, nevtělil se do novodobého diamóna (poloboha), a přestože má nepochybně dostatek práce s odstraňováním pochybení soudců obecných soudů, najde si chvilku i na dotazy obyčejného občana. Pro přehlednost byly odpovědi doplněny do předchozího článku Otázky pro předsedu Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského.

Nepochybně zajímává je skutečnost, že se předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský nechce vyjadřovat k otřesné práci soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Jany Strnadové, protože věc může skončit u Ústavního soudu, na druhou stranu se však vyjadřuje k práci advokáta JUDr. Petra Kočího v nějaké soudní kauze, kdy i tato věc může skončit u Ústavního soudu. To spolu nejde dohromady a někde musí být nějaká chyba. Buď tedy předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský „přestřelil“ a měl by odstoupit ze svojí funkce nebo by nemělo nic bránit tomu, aby se vyjadřoval i k práci konkrétních soudců obecných soudů.

Z  jeho dalších odpovědí je zřetelné, že se zde pod rouškou soudcovské nezávislosti ukrývá soudcovská právní anarchie, kdy soudce může mít „odlišný právní názor“ s tím, že se jedná o jinou věc, přestože stejná věc byla několikrát vyšším soudem či dokonce Ústavním soudem vysvětlena. Tak proč tedy Ústavní soud vydává nějaké nálezy a prohlašuje je za závazné, když vlastně pokaždé jde o úplně jinou věc? Proč se tedy soudci Ústavního soudu ve svých nálezech IV. ÚS 1881/11 a II. ÚS 3726/11 zlobí na soudce obecných soudů, že jsou nerespektováním nálezů zbytečně zatěžováni (viz. Ústavní soud se rozzlobil)? Zde opět něco nesedí! Pod rouškou soudcovské nezavilosti se totiž ještě ukrývá vzájemná soudcovská solidarita, kdy je opravdu nesmysl trestně či kárně stíhat soudce, když je soudcovská právní anarchie zcela legální.

O případné námitce podjatosti soudce Ústavního soudu rozhoduje jiný senát soudců Ústavního soudu. Při stanovení tohoto pravidla se nepochybně počítalo s vysokým morálním kreditem soudců Ústavního soudu, ale i tak si lze jen těžko představit, že by při vzájemné soudcovské solidaritě některý ze soudců potvrdil pochybnost občana o nepodjatosti svého nadřízeného – předsedy Ústavního soudu. Stejně tak lze pochybovat, že by „podřízení soudci“ pod tlakem veřejně prezentovaného názoru předsedy Ústavního soudu byli zcela nestranní. Pro věrohodnost justice by tedy nepochybně bylo lepší, kdyby o námitkách podjatosti rozhodoval někdo mimo justici a to zejména v případě soudců obecných soudů, kde již není tak vysoká záruka jejich morálního kreditu. Proč by také měli mít soudci obecných soudů nějaký morální kredit, když o případném prohřešku soudce bude zase rozhodovat soudce a soudce nikdy nepůjde proti soudci viz. odpovědi předsedy Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského.

Co všechno lze schovat pod soudcovskou nezávislost je až neuvěřitelné!

 

 

—————

Zpět