10.02.2012 11:44

Otázky pro předsedu Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského

Ústavní soud
JUDr. Pavel Rychetský
Joštova 8
660 83 Brno 2

Vážený pane předsedo.

Obracím se na Vás s žádostí o vyjádření k několika otázkám, které nepochybně zajímají širokou veřejnost, avšak z neznámých důvodů se Vám oficiální média tyto otázky zdráhají položit. S Vaším svolením bych Vaše vyjádření k těmto otázkám rád zveřejnil na svých internetových stránkách, které se zabývají naší justicí  www.adikia.cz.

Vážený pane,

Ústavní soud ani jeho soudci zásadně nepodávají žádná vyjádření, jejich stanoviska jsou obsažena v nálezech ÚS, případně ve zveřejněných odlišných stanoviscích. Přesto je zde má stručná odpověď:

S pozdravem Pavel Rychetský

I.

Nedávno jste se veřejně vyjádřil k osobě advokáta JUDr. Petra Kočího s tím, že takového advokáta byste doživotně vyloučil z advokacie. Ze známých informací o této kauze jsem dalek toho, abych mohl objektivně posoudit, zda tento advokát překročil hranice advokátních pravidel. Jsem rovněž dalek toho, abych hodnotil toto Vše vyjádření ve vztahu k pozici nezávislého soudce a předsedy Ústavního soudu. V neposlední řadě Vám rovněž nechci upírat právo na vyjádření osobního názoru.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý, ale objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam. Zajímá mě tedy otázka, kdo by posuzoval námitku podjatosti soudců Ústavního soudu, kdy pro případ stížnosti k Ústavnímu soudu musí být občan zastupován advokátem a z nějakého osobního důvodu by si i přes Váš veřejně prezentovaný názor vybral k zastoupení před Ústavním soudem právě advokáta JUDr. Petra Kočího?

O vyloučení jednotlivých soudců z rozhodování je úprava obsažena v Rozvrhu práce ÚS (je k dispozici na webu ÚS. Podle čl. 10 rozhoduje o námitce podjatosti člena I. senátu II. Senát (A naopak) a u člena III. Senátu IV. Senát (a naopak). E věcech plenárních rozhoduje plénum ÚS.

II.

Nebude právě tato okolnost případných námitek podjatosti soudců Ústavního soudu talkem na Advokátní komoru k vyloučení advokáta JUDr. Petra Kočího z advokacie?

Nebude, ale to je věc ČAK.

III.

V několika nejnovějších nálezech (IV. ÚS 1881/11 ze dne 16. ledna 2012, II. ÚS 3726/11 ze dne 19. ledna 2012) se soudci Ústavního soudu zlobí na obecné soudy, že zatěžují Ústavní soud řešením otázek, které už dávno vyřešil. Soudci Ústavního soudu zde dokonce „obviňují“ soudce obecných soudů z deformace právního státu nerespektováním nosných důvodů publikovaných v nálezech Ústavního soudu, které jsou pro obecné soudy závazné.

Jaký však má smysl apelovat na soudce obecných soudů prostřednictvím nálezů Ústavního soudu, když jsou si soudci Ústavního soudu vědomi, že soudci obecných soudů jejich nálezy nerespektují?

Soudci obecných soudů, kteří se odchýlí od právního názoru ÚS zpravidla argumentují tím, že jejich posuzovaná věc je skutkově odlišná a nález ÚS nelze aplikovat. To pak mohou posoudit soudy vyššího stupně vč. ÚS.

IV.

Není právě nerespektování nálezů Ústavního soudu ze strany soudců obecných soudů hrubým porušením jejich povinnosti zakládajícím minimálně kárnou odpovědnost či dokonce trestní odpovědnost?

Obecně platí pravidlo, že soudce nemůže být kárně postihován za odlišný právní názor.

 V.

Co v takovém případě brání soudcům Ústavního soudu podat k ministru spravedlnosti podnět ke kárnému řízení?

Viz předchozí odpověď.

VI.

Ve smyslu § 8 odst. 1) věta druhá jsou státní orgány povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Co brání soudcům Ústavního soudu v takto závažném případě (deformace právního státu) postupovat v souladu s tímto ustanovením trestního řádu?

Není-li odlišné právní posouzení soudce předmětem kárného řízení, nemůže být ani předmětem řízení trestního.

VII.

Citace z odpovědi vedoucího oddělení styku s veřejností tiskového odboru Ministerstva spravedlnosti Mgr. Jaroslava Rozsypala na žádost o poskytnutí informace ze dne 9. února 2012:

„Ústava ČR ve svém článku 95 stanoví, že soudce je při svém rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Pokud se týká nálezů Ústavního soudu, právní důsledky individuálních rozhodnutí se obecně spojují s výrokem, protože pouze výrok rozhodnutí může nabýt právní moci a vykonatelnosti. Vykonatelnost a závaznost nálezů Ústavního soudu ve smyslu čl. 89 Ústavy ČR lze spojovat pouze s výroky těchto nálezů a nikoliv s odůvodněním. Je pravda, že ustanovení § 57 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyžaduje, aby z odůvodnění nálezů, které jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů, bylo zřejmé, jaký právní názor Ústavní soud v rozhodované věci zaujal a jaké důvody jej k rozhodnutí vedly. To ale neznamená, že by právní názory Ústavního soudu uvedené v odůvodnění byly obecně závazné stejně jako právní předpis. Pro právní názory vyjádřené v odůvodněních jednotlivých nálezů platí, že jsou závazné pro samotný Ústavní soud, ale pro jiné orgány veřejné moci a pro fyzické a právnické osoby právně závazné nejsou. Ovšem vzhledem k jejich silné myšlenkové a názorové přesvědčivosti jsou ostatními soudy respektovány a při rozhodovací činnosti brány v potaz.“

Zjevně se tedy ukazuje, že nerespektování nálezů Ústavního soudu není jen problém soudců obecných soudů, ale že jsou k tomu přímo vedeni Ministerstvem spravedlnosti.

Není citovaný postoj vedoucího tiskového odboru Mgr. Jaroslava Rozsypala k nálezům Ústavního soudu dehonestací Ústavního soudu?  Jak se k takovému názoru jako předseda Ústavního soudu postavíte?

Článek 89 odst. 2 Ústavy zní: „Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby“.

VIII.

Krom zveřejnění zmíněných nejnovějších nálezů k odměnám exekutorů v aplikaci NALUS či přímo na internetových stránkách Ústavního soudu o těchto nálezech také proběhla informace médii (např. Novinky.cz).  O několik dnů později dne 6. února 2012 vydala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Jana Strnadová ve věci č. j. 66 EXE 1660/2011 rozhodnutí, které absolutně nereflektuje nejnovější (ale i dříve vydané) nálezy Ústavního soudu v této věci. Citace:

V této souvislosti však nešlo přehlédnout, že k vlastní realizaci exekuce pověřeným exekutorem zjevně nedošlo, neboť exekuovaná částka dluhu na výživném byla uhrazena mimo exekuci (před nařízením exekuce).  S ohledem na skutečnost, že výše odměny exekutora se odvíjí od vymoženého plnění a v tomto případě k vymožení žádné částky nedošlo, má soud za to, že exekutorovi na odměnu nevznikl nárok. Toto stanovisko je zcela v souladu i s aktuální judikaturou Ústavního soudu.

Soud tedy podle § 87 odst. 3 exekučního řádu uložil povinnému ve výroku II. povinnost nahradit exekutorovi pouze hotové výdaje, představované náhradou hotových výdajů podle § 13 vyhlášky č. 330/2001 Sb. v paušální částce 3 500,- Kč a 20 % DPH ve výši 700,- Kč, tj. celkem ve výši 4 200,- Kč.

Takové rozhodnutí, kde se soudkyně Mgr. Jana Strnadová na jedné straně odvolává na „nejnovější“ judikaturu Ústavního soudu a hned v následujícím odstavci jí absolutně nerespektuje, v lepším případě vzbuzuje důvodnou pochybnost o její inteligenci a tím i schopnosti vykonávat funkci soudce, v horším případě o zjevný úmysl poškodit povinného a exekutorovi zajistit neoprávněný prospěch.

Jak se jako předseda Ústavního soudu díváte na rozhodnutí soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Jany Strnadové a jaké závěry či opatření vyvodíte z jejího rozhodnutí, které absolutně nerespektuje „nejnovější“ (ale i dříve vydané) nálezy Ústavního soudu?

Rozhodnutí jednotlivých soudů nebo soudců obecné justice zásadně nekomentujeme, protože mohou být následně předmětem přezkumu v řízení před ÚS.

—————

Zpět