17.07.2012 13:43

Otevřený dopis předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému

Ústavní soud
JUDr. Pavel Rychetský
Joštova 8
660 83 Brno 2

Věc: Otevřený dopis předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému

Vážený pane předsedo,

obracím se na Vás jako na osobu, která zaslouženě předsedá Ústavnímu soudu a zastupuje jej navenek, ale také protože si Vás hluboce vážím jako člověka, který si i v tak vysoké funkci zachoval obyčejnou lidskou slušnost, netrpíte nějakou nadřazeností, a rád bych si Vás takto vážil i nadále.   

Postavení Ústavního soudu je zakotveno v Ústavě ČR a jeho úkolem je zejména chránit ústavnost, základní práva a svobody vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky a garantovat ústavní charakter výkonu státní moci. Tak se to alespoň píše na internetových stránkách Ústavního soudu, ale je tomu tak i ve skutečnosti?

Princip funkce Ústavního soudu jistě netřeba složitě popisovat. Občan se dostane do nějaké situace, kterou řeší obecné soudy, až věc skončí u Ústavního soudu, který k tomu zaujme nějaký názor. Názory (přesněji vykonatelná rozhodnutí) Ústavního soudu jsou ve smyslu čl.  89 odst. 2 Ústavy ČR závazná pro všechny orgány (soudy nevyjímaje) i osoby (soudce nevyjímaje).

Zcela nepochybně jsou případy, kdy jen rozklíčovat právní vztahy účastníků řízení se může jevit nadlidským úkolem. Obráceně však také existují případy, které lze vyřešit pouhým selským rozumem a jsou si podobné jako vejce vejci.  Jedním takovým případem jsou exekuce.

Otázku odměny exekutorů jakož i nákladů oprávněného již Ústavní soud řešil několikrát. Přesto se stále našli exekutoři a soudci, kteří zcela ignorovali vykonatelná závazná rozhodnutí Ústavního soudu a tak se v lednu toho roku už soudci Ústavního soudu rozzlobili.  

IV.ÚS 1881/11 ze dne 16. ledna 2012

27. Rezistence soudních exekutorů jakožto orgánů vykládajících a aplikujících toto ustanovení vůči zmíněné judikatuře Ústavního soudu je jevem velmi negativním.  Ústavní soud však důrazně připomíná, že dle článku 89 odst. 2 Ústavy jsou jeho rozhodnutí závazná pro všechny orgány i osoby. Nerespektování právního názoru vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu či publikovaném stanovisku pléna Ústavního soudu vyvolává pochybnost, zda obecný soud skutečně plní dispozici článku 90 Ústavy, jenž jej povolává k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům, a ve svých důsledcích je způsobilé založit stav porušení principu rovnosti, jakož i ohrožení právní jistoty.

30. Lze shrnout, že potvrdil-li Obvodní soud pro Prahu 8 správnost výše soudní exekutorkou stanovených exekučních nákladů v části týkající se výše odměny exekutorky a náhrady hotových výdajů a dále náhrady nákladů oprávněného, nerespektoval nosné důvody nálezů shora citovaných, v důsledku čehož nedostál svým procesním povinnostem při přezkoumávání zákonnosti postupu exekutora, a to s ohledem na článek 2 odst. 2 Listiny, jenž soudům ukládá především postupovat v souladu s pravidly spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny). Tím, že soud nerespektoval závazné právní názory Ústavního soudu k nastolené problematice, aniž ve svém rozhodnutí předložil dostatečně odůvodněnou (konkurující) argumentaci způsobilou vyložit, proč se od této judikatury odchyluje, porušil i článek 2 odst. 2 Listiny a článek 2 odst. 3 a článek 89 odst. 2 Ústavy. Totéž platí i pro napadené rozhodnutí soudní exekutorky.

II.ÚS 3726/11 ze dne 19. Ledna 2012

15.  Ústavní soud považuje za vhodné dodat, že považuje za nepřijatelné, aby obecný soud při svém rozhodování nijak nereflektoval právní názory Ústavního soudu obsažené ve výše citovaných nálezech (z poslední doby viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 1061/10 či sp. zn. IV. ÚS 247/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz), které jsou s ohledem na příkaz plynoucí z čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR i s ohledem na četnou judikaturu Ústavního soudu obecně závazné, tj. závazné při řešení typově shodných případů.  Nerespektování nosných důvodů publikovaných nálezů Ústavního soudu řešících obdobné věci má nepochybně deformující dopad i na princip právní jistoty plynoucí z normativního principu právního státu tak, jak jej normuje čl. 1 odst. 1 Ústavy. Nerespektováním ustálené judikatury Ústavního soudu přispívá okresní soud ke zcela zbytečnému zatěžování kapacit Ústavního soudu důvodnými podáními, které by ovšem obecné soudy měly být - i vzhledem k jednoduchosti materie a ustálené judikatuře Ústavního soudu - schopny bez větších problémů ústavně konformně vyřizovat samy.

O „rozzlobených“ soudcích Ústavního soudu informovala celá řada nikoliv bezvýznamných médií.

Novinky.cz  dne 31. ledna 2012

Ústavní soud se znovu zastal lidí proti exekutorům

Pokud dlužník zaplatí sám ještě před zásahem exekutora, je nesmyslné, aby exekutorovi příslušela odměna. Již poněkolikáté tak rozhodl v úterý Ústavní soud (ÚS) a současně tvrdě připomněl nižším soudům, aby se řídily jeho názorem, neboť se stále vyskytují případy, kdy justice exekutorům odměnu přiznává. Soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová upozornila, že zvůle při exekucích nemůže být tolerována.

Po takto opravdu tvrdém a mediálně šířeném apelu by jeden očekával, že si to soudci vezmou k srdci.

Vůči synovi jsem měl fiktivní dluh vykonstruovaný obecnými soudy z fiktivního příjmu. Právní postavení rodiče (přesněji otce) vůči oprávněnému dítěti zde není vyvážené. Zatím co se rodič legální cestou domáhá spravedlnosti, není nijak chráněn před civilně i trestně právní šikanou oprávněného (vymáháním fiktivního dluhu). Po marné snaze domoci se u obecných soudů rovné povinnosti ve smyslu čl. 4 LZPS (povinnosti stejné jako ve všech podobných případech) jsem fiktivní dluh uhradil. Ve snaze předejít výkonu rozhodnutí jsem upozornil oprávněným oblíbeného exekutora (kde dříve oprávněný zastoupený matkou podal několik návrhů na exekuci), že žádný dluh nemám. V době úhrady fiktivního dluhu tedy bylo jediným úkonem exekutora to, že si od oprávněného převzal návrh na výkon rozhodnutí. Jaké hotové výdaje mu tedy tím vznikly? Exekutor se pak obrátil na oprávněného, zda byl dluh skutečně uhrazen, ale ten na to nereagoval a rok nechal exekuci běžet dál, až do jejího nařízení. S ohledem na fakt, že v době nařízení exekuce již dávno žádný dluh nebyl, podal jsem návrh na zastavení exekuce. Proti tomu se oprávněný nesmyslně odvolal a věc tak skončila u Obvodního soudu pro Prahu 4 v rukách soudkyně Mgr. Jany Strnadové.

Rozhodnutím 66 EXE 1660/2011 ze dne 6. února 2012 (tedy týden po mediálně šířeném apelu) exekuci zastavila a uložila mi uhradit náklady exekutora

Citace z odůvodnění rozhodnutí:

„ S ohledem na skutečnost, že výše odměny exekutora se odvíjí od vymoženého plnění a v tomto případě k vymožení žádné částky nedošlo, má soud za to, že exekutorovi na odměnu nevznikl nárok. Toto stanovisko soudu je zcela v souladu i s ustálenu judikaturou Ústavního soudu v otázkách nákladů exekuce (dále je uvedeno několik nálezů). Soud tedy podle § 87 odst. 3 exekučního řádu uložil povinnému povinnost nahradit exekutorovi pouze hotové náklady exekuce. Ty jsou představovány náhradou hotových výdajů podle § 13 vyhlášky č. 330/2001 Sb. v paušální částce 3 500,- Kč a 20 % DPH ve výši 700,- Kč, tj,. celkem ve výši 4200,- Kč.“

Pokud pomineme totální ignoraci vykonatelných závazných nálezů Ústavního soudu, a tím i totální ignoraci Ústavy ČR, vzbuzuje takové rozhodnutí důvodnou pochybnost o dostatečné inteligenci soudkyně Mgr. Jany Strnadové pro výkon funkce soudce, kdy cituje nálezy Ústavního soudu, ale aplikuje je proti jejich smyslu.

Ale co. Žijeme v právním státě, tak se proti rozhodnutí odvolám. V odvolání jsem citoval shora uvedené nejnovější nálezy Ústavního soudu. O odvolání rozhodovali soudci Městského soudu v Praze JUDr. Helena Horáková, Mgr. Richard Toman a JUDr. Markéta Čermínová rozhodnutím č.j. 11 Co 212/2012 ze dne 13. června 2012 (tedy půl roku po mediálně šířeném apelu) a rozhodnutí soudu I. stupně potvrdili.

Citace z odůvodnění:

„…jestliže byla exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. pro chování povinného (zaplacení vymáhané pohledávky), nelze než dovodit, že náklady exekuce spočívající v paušální náhradě výdajů soudního exekutora je povinen zaplatit povinný.“     

Opět totální ignorace vykonatelných závazných nálezů Ústavního soudu, a tím i totální ignorace Ústavy ČR.

Nic nenasvědčuje tomu, že by soudci Městského soudu v Praze byli zcela odříznuti od všeobecně známých skutečností a tedy i od apelu soudců Ústavního soudu, kdy ve svém rozhodnutí zohlednili fakt, že grázl exekutor Višvader je toho času ve vyšetřovací vazbě a náklady exekuce mu mám zaplatit na jeho účet, snad aby se měl v lochu báječně nebo aby se daly dohromady alespoň nějaké peníze, které ukradl.

Podle všeho tedy žijeme ve státě, kde Ústavní soud je jakýmsi panoptikem vysloužilých právních teoretiků, kteří jsou soudcům obecných soudů jen k smíchu stejně tak jako i Ústava ČR, a na místo ochrany práv slušných občanů, pomáhají zločincům jejich okrádáním. 

Kolikrát se musí občané obrátit na Ústavní soud, aby jeho nálezy vešly do povědomí soudců? A má to vůbec smysl, když je stejně často ani nejsou schopni pochopit?

Mám teď uhradit náklady exekutorovi, abych se nedostal do ještě větších problémů a vynaložit několikanásobek této částky za povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem, které mi nikdo nevrátí, abych se domohl spravedlnosti u Ústavního soudu?

Už jen skutečnost, že díky nemravně vysoké a zlovolně vyměřené vyživovací povinnosti jen podle momentální nálady soudců obecných soudů na to nemám finanční prostředky, mi brání přistoupit na tento model „právního státu“!

Jako předsedu Ústavního soudu a tedy nejvyššího garanta ústavního charakteru výkonu státní moci Vás žádám o neprodlené zajištění náležité vážnosti Ústavního soudu iniciací trestního stíhání všech uvedených soudců, kdy absolutní ignorace závazných nálezů Ústavního soudu a Ústavy ČR je zcela bezpochyby trestným činem maření úkolu úřední osoby ve smyslu § 330 trestního zákoníku, které podkopává základní principy právního státu a důvěryhodnost celé justice, a o neprodlené zrušení protiústavních rozhodnutí těchto soudců v mojí věci

V Praze dne 17. července 2012

                                                                                                                                   Luboš Meszner

Přílohy: rozhodnutí 66 EXE 1660/2011 ze dne 6. února 2012
              rozhodnutí 11 Co 212/2012 ze dne 13. června 2012

Originál zaslán poštou spolu s přílohami.
Kopie Ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek
Další kopie zaslány médiím.

—————

Zpět