10.06.2012 12:13

Po stopách diletantství

Nic nenasvědčuje tomu, že by se Česká republika během posledních let přeměnila na Bronx, zvýšil se počet vražd či krádeží a v důsledku toho byly přeplněné věznice. Na vině je zcela jednoznačně diletantství ministra Pospíšila, který podlehl zlu opatrovnické justiční lobby a novým Trestním zákoníkem zpřísnil znaky a zdvojnásobil tresty trestného činu zanedbání povinné výživy.

Hrozící kolaps věznic teď chtěl vyřešit propouštěním vězňů po odsezení části trestu, tedy faktickým zkrácením trestů za „drobnou kriminalitu“, která dnes a denně obtěžuje občany. Proti takovému neskutečně hloupému řešení se výjimečně správně tvrdě postavili soudci s tím, že v tom případě zvýší tresty. Zároveň měla být posílena pravomoc ředitelů věznic, kteří by měli soudu podávat návrhy na podmíněné propuštění. Na místo protikorupčních opatření by se tím prostor pro korupci ještě rozšířil. Zde se Adikia musí omluvit za nepřesnost v důsledku matoucích informací, kdy se diletant Pospíšil chlubil cizím peřím, protože tento neskutečně hloupý a pro společnost nepřijatelný nápad se zrodil v makovicích poslanců Staňka (ODS), Polčáka (TOP 09) a poslankyně Suché (VV).

Další den po „zpovědi“ Rátha pokračovala schůze Poslanecké sněmovny druhým čtením diletantského návrhu uvedné skupiny poslanců na změnu Trestního zákoníku (faktické zkrácení trestů). Původní návrh však po „nesouhlasu“ soudců dostal při projednávání na půdě ústavně právního výboru úplně jinou podobu, se kterou (jak vyplývá ze zápisu jednání výboru) přišel náměstek legislativního odboru Ministerstva (ne)spravedlnosti Mgr. Korbel a původní návrh byl „vylepšen“ o zabavování řidičáků neplatičům výživného.    

Pojďme se teď podívat, jak probíhalo druhé čtení této nesystémové hlouposti.

Úvodní slovo má navrhovatel poslanec Staněk (ODS):

„…..Myslím si, že (návrh) byl odůvodněn dobře i na ústavně právním výboru, kde k tomu byl přijat komplexní resp. doplňující pozměňovací návrh…..Materie je to velmi jednoduchá…."

 

 

Spíše však než materie je velmi "jednoduchý" její autor Pospíšil.  

K řečnickému pultu přichází poslanec Benda (ODS):

„Ústavně právní výbor projednal tento svůj tisk na dvou zasedáních. Na prvním neschválil usnesení, kterým by doporučil schválení tohoto tisku, na druhém byl přinesen pozměňovací návrh pana navrhovatele, který fakticky vycházel z diskuse ve vládě a z diskuse, kterou vedlo Ministerstvo spravedlnosti s ostatními resorty a která by měla vést k tomu, abychom alespoň částečně snížili nárůst počtu vězňů ve vězni-

cích v této zemi, měla by vést k tomu, že v některých případech, v těch řekněme nejflagrantnějších možná ne chyb, ale přehmatů, které se udělaly v novém trestním zákoníku ve věci zejména zanedbání povinné výživy“.

Naprosto nesystémové řešení závažného negativního společenského jevu, tisíce zničených životů rozvedených otců nesmyslnou kriminalizací, každodenní splachovaní miliónů ze státního rozpočtu do záchodu a ponechání matek samoživitelek a dětí ve finanční tísni, je podle poslance Bendy „přehmat“.

Na následujícím odkazu se můžete podívat, kteří poslanci se v roce 2008 „přehmátli“ a podepsali se pod hrubě nemravné řešení problému s neplněním výživného.

Hlasování o novém Trestním zákoníku

U „socanů“ nepřekvapí hlasovaní pro jakoukoliv hloupost a každý by asi očekával, že pro zpřísnění komunistického trestného činu zanedbání povinné výživy budou hlasovat především komunisté. Nesystémové řešení závažného společenského problému však prošlo především zásluhou pravicové ODS.

  ANO NE zdržel se 
ČSSD 45 1 6
ODS 60    
KSČM 20    
KDU-ČSL 4 1 3
SZ 6    
Nezařazení 5 1  

Po „přehmátnutém“ Bendovi přichází k řečnickému pultu komunistická poslankyně Nedvědová. Kdyby to nebyl stenozáznam zveřejněný na internetových stránkách Poslanecké sněmovny, asi jen těžko by tomu kdo uvěřil, a kdyby Adikia nechtěla čtenáře podrobně informovat o všech věcech okolo pomatených diletantských nápadů Pospíšila a řady poslanců, jako článek by bohatě stačil přepis jejího přednesu.

Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jak už tady bylo řečeno, původní návrh doznal pozoruhodných změn a bohužel pozoruhodných v uvozovkách. Řada navrhovaných změn přitom zazněla i v médiích, kam je jako pokusné balonky v podstatě vysílal zejména pan ministr spravedlnosti, aby si otestoval reakci veřejnosti, takže fakticky jde o pozměňovací návrhy Ministerstva spravedlnosti, kdy takovéto změny prostřednictvím poslaneckých návrhů jsou státními orgány v poslední době činěny až příliš často.

V podstatě ve druhém čtení máme úplně jiný návrh změny zákona než byl původně předkládán v prvém čtení, poté, co návrh zákona prošel připomínkami ústavně právního výboru, který přijal změny navržené Ministerstvem spravedlnosti. Pan ministr spravedlnosti se na mě zlobil, když jsem nedávno kritizovala časté změny nového trestního zákoníku, avšak nyní tu máme další změnu prakticky z pera Ministerstva spravedlnosti, která částečně navrací nově přijatý trestní zákoník do původního znění, a jak řekl pan zpravodaj, v podstatě řeší přehmaty způsobené novým trestním zákoníkem.

Takovou jednou pozoruhodnou změnou, vnitřně velmi rozpornou a nelogickou, je zejména stanovisko a nový přístup k trestnému činu zanedbání povinné výživy. Zatímco na jednu stranu se navrhuje výslovně stanovit, že za tento čin podle odstavců 1 a 2 je možno uložit nepodmíněný trest odnětí svobody pouze tehdy, když uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem, a trestní sazby se u tohoto ustanovení snižují opět na úroveň trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009. Dokonce v odstavci 3 je potichu opuštěna trestnost zpětnosti, tedy přísnější potrestání v případě opakovaného páchání tohoto trestného činu, a na druhou stranu je navrhováno zvláštní ustanovení o trestání v § 196 A, podle nějž by bylo možno uložit jako přiměřené omezení, aby se pachatel tohoto trestného činu zdržel řízení motorových vozidel, kdy toto omezení by měl soud uložit zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.

Je však nutno uvést, že toto omezení přitom nijak bezprostředně nesouvisí s pácháním tohoto trestného činu zanedbání povinné výživy, přičemž evidentně obchází smysl stanovených omezení podle ustanovení § 48 trestního zákoníku a trestu zákazu činnosti podle § 73 tohoto zákona. Toto ustanovení může ve svých důsledcích vést naopak k tomu, že neplatičů výživného bude přibývat, například pokud by toto omezení bylo uloženo řidičům z povolání, kteří by tak přišli o zaměstnání a tedy i o možnost získávat prostředky na placení výživného. Bude to však mít dopad i na ostatní, například při dnešní špatné dopravní obslužnosti v řadě míst se lidé bez řidičského oprávnění nebudou mít jak dopravovat do práce, k lékaři, na nákupy, jak zajišťovat péči o děti či další rodinné příslušníky. Toto opatření spíše bude zhoršovat sociální situaci.

Myslím, že by se spíše měla udělat opatření, aby tito lidé měli možnost mít zaměstnání, a tudíž příjmy, z nichž by výživné mohli platit.

Podívejme se však i na druhou stránku, proč dochází k nárůstu odsouzených pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí dvě až tři procenta zaměstnanců berou minimální mzdu. Průměrná hrubá mzda činila měsíčně kolem 20 tis. hrubého, přičemž náklady na bydlení dosahovaly téměř 30 % mzdy. Uděláme-li si rychlé propočty s náklady na bydlení, s náklady na zdravotní péči, s náklady na vzdělání a dalšími nezbytnými výdaji, které se rok od roku zvyšují, včetně inflace, dostáváme se u řady obyvatel, kteří i řádně pracují, do záporných čísel.

Vozidla, která tyto osoby vlastní, jsou zpravidla starší a jen s obtížemi projdou STK. S mnoha pachateli tohoto trestného inu jsem se setkala ve své praxi a vím, jak na tom jsou a s jakými obtížemi získávají prostředky k obživě své vlastní, natož na placení výživného, a to vláda do budoucna počítá i s odebráním příspěvku na bydlení či dalších sociálních příspěvků.

Chápu pana ministra, že mu chybí několik desítek, stovek milionů na provoz věznic a že lidé odsouzení za tuto trestnou činnost činí jednu desetinu vězňů, kteří by přitom zde být mnohdy nemuseli, čímž by se požadované prostředky ušetřily. Ostatně si myslím, že by zde nemusela být i řada dalších osob za jiné méně závažné trestné činy nebo i některé trestné činy hospodářské povahy. A to vůbec nemluvím o možnosti, že by výkon trestu nastoupili i ti, kteří se mu dosud vyhýbají a jichž je nadále několik tisíc, i přes trestnost nenastoupení do výkonu trestu.

Proto jsem tedy podávala i pozměňovací návrh, který by mohl snížit počty odsouzených, který však byl odmítnut. Navrhovala jsem především, aby ustanovení § 55 bylo doplněno tak, že skutečnost, že není možno uložit u trestných činů s horní hranicí do pěti let odnětí svobody jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody bez prokazování a řádného odůvodnění toho, proč nelze působit na ně jiným než nepodmíněným trestem odnětí svobody. Něco podobného ostatně po procesní stránce je v návrhu uvedeno v novele § 125 odst. 1 trestního řádu.

Dalším návrhem byla možnost umožnit pachatelům právě trestného činu zanedbání povinné výživy, aby mohli být kdykoliv v průběhu trestu podmíněně propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody, pokud svou vyživovací povinnost splní v celém rozsahu dodatečně a jejich čin nezanechal trvale nepříznivé následky. Při tomto podmíněném propuštění by přitom zásadně měla být ukládána povinnost řádně platit běžné výživné a podle možnosti i dluh na výživném, pokud to je na místě, tedy pokud například již vyživovací povinnost nezanikla.

Tento návrh sice byl shledán zajímavým, ale byl odmítnut údajně proto, že pachatelům tohoto trestného činu byla prý dána dostatečná možnost, aby dluh na výživném mohli uhradit do vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně, a není tedy na místě tuto možnost dále rozšiřovat.

Proto se ptám, co je důležitější - aby pachatel vykonal trest, či aby bylo uhrazeno dlužné výživné? Je větší zájem na represi ze strany státu či na řádném placení výživného? Myslím, že tento návrh je po právní stránce logičtější a přijatelnější než návrh pana ministra obsažený v poslaneckém návrhu ohledně právní konstrukce omezení dle § 196a.

Adikii poněkud uniká myšlenka „vykoupení“ se z kriminálu uhrazením dlužného výživného, kdy pokud by někdo měl „zašité“ peníze, zcela nepochybně by se nenechal zavřít a „vykoupil“ by se učiněním lítosti (uhrazením dlužného výživného) ještě před odsuzujícím rozhodnutím soudu. Snad tedy jedině, že by se našel někdo z příbuzenstva, kdo by za „neplatiče“ dluh uhradil, ale i to je málo pravděpodobné, protože naděje na vrácení „výkupného“ je mizivá, kdy najít zaměstnání je složité, natož pak s „pošpiněným“ trestním rejstříkem. Celkově by se však za takový přednes rozhodně nemusel stydět ani nějaký „otcovský aktivista“. (Jako pravicově smýšlejícího „živnostníka“ by mě snad ani ve snu nenapadlo, že jednou budu tleskat názorům komunistické poslankyně).

Bravo paní poslankyně Nedvědová!

K řečnickému pultu také dorazil poslanec "inženýr " Seďa a jak se na správného socana sluší, navzdory jasným argumentům a přednesům předřečníků s právnickým vzděláním jen plácal populistické nesmysly.

„Závěrem mi dovolte, vážené kolegyně a kolegové, pár poznámek k usnesení ústavně právního výboru. Ten nad rámec návrhu a v trendu snižování počtu vězňů navrhuje změnu podmínek pro nepodmíněný trest odnětí svobody pro osoby, které zanedbávají povinnou výživu. Opět jsem přesvědčen, že namísto potírání tohoto trestného činu bude docházet k jeho rozšiřování a právě z důvodu téměř nemožnosti splnit podmínku účinné ochrany společnosti.“

 

Pokud dříve politici strašili voliče návratem komunistů a ti pak ze zoufalství raději zvolili menší zlo v podobě modrých ptáků či socanů, dnes jsem v situaci, že tyto údajně demokratické strany jsou snad ještě horší zlo než komunisté.

Nejúčinnější ochranou společnosti a zároveň i řešením přeplněných věznic by tedy byla „výměna“ 2 245 neplatičů výživného za 120 poslanců, kteří hlasovali pro nový trestní zákoník, včetně většiny současných poslanců a vlády. Každý den bychom ze státního rozpočtu ušetřili dva milióny a ještě mnohem více, protože neplatiči výživného se nemohou „přehmátnout“ při přijímání dalších nových zákonů.

Nikdo další se o slovo nepřihlásil a diletantský návrh tak prošel do třetího čtení.

Pospíšilův diletantský návrh

(Část týkající se trestného činu zanedbání povinné výživy)

Změna trestního zákoníku

V § 55 se na konci odstavce 2 doplňuje věta “Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 nebo 2 lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem.”

V § 196 odst. 1 se slova “dvě léta” nahrazují slovy “jeden rok”.

V § 196 odst. 2 se slova “na šest měsíců až tři léta” nahrazují slovy “až na dva roky”.

 V § 196 odstavec 3 zní:  “(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.”.

Není tedy úplně pravda, že by se jednalo o návrat ke „starému“ znění § 213 trestního zákona, kdy došlo pouze k návratu trestních sazeb, ale zůstal zachován přísnější znak trestného činu (3 měsíce neplnění výživného). To ve svém důsledku situaci příliš neřeší, protože je mnohem „snadnější“ překročit znak trestného činu. Ostatně i původní znak (neplnění výživného po dobu 6 měsíců) bylo velmi snadné překročit, kdy návrh na úpravu výživného např. při ztrátě zaměstnání nezastavuje trestní stíhání a je naprosto nereálné, že by justice o návrhu pravomocně (tedy včetně případného odvolání) rozhodla dříve jak za 6 měsíců.  

Kromě obvyklých trestů se má paleta trestů rozšířit i o poněkud netradiční trest – zabavování řidičáků a všichni se jistě těšíte na paragrafové znění tohoto nesmyslu.

Za § 196 se vkládá nový § 196a, který včetně nadpisu zní:

Ҥ 196a

Zvláštní ustanovení o trestání

Pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196) může soud uložit jako přiměřené omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 i přiměřené omezení, aby se zdržel řízení motorových vozidel. Toto přiměřené omezení soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.”

Ve své podstatě se však nejedná o žádnou novinku, kdy i podle současného znění Trestního zákoníku může soud podmínečně upustit od potrestání pachatele (viz. § 48). Novelou se tedy pouze rozšiřují „přiměřená“ omezení podmínečného upuštění od potrestání o zabavování řidičáků. Pokud se však za poslední tři roky zdvojnásobil počet uvězněných osob za neplnění výživného, zjevně to nevyřeší „přiměřené“ omezení – zabavení řidičáku a svědčí to spíše o tom, že soudci neplnění výživného posuzují mnohem přísněji a nevyužívají mírnější možností trestního zákoníku. Navíc takové „přiměřené“ opatření nemá absolutně žádnou souvislost se silničním provozem a je tak silně diskriminační (omezuje pouze určitou část pachatelů). Co budou soudci zabavovat osobám bez řidičáků?

Spolu s „přiměřeným“ omezením přichází i změna trestního řádu.

§ 359

Upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových vozidel

(1) Na žádost odsouzeného soud rozhodne ve veřejném zasedání o upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových vozidel, které bylo uloženo pro trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), pokud odsouzený uhradil dlužné výživné. Soud může upustit od přiměřeného omezení v neveřejném zasedání tehdy, odůvodňují-li vyhovění žádosti odsouzeného podklady a důkazy obsažené ve spisu.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Je sice báječné, že k upuštění od „přiměřeného“ omezení není třeba nařizovat veřejné zasedání (jednání soudu), o to horší je však myšlenka odkladného účinku stížnosti, kdy na prodloužení právní šikany otce o několik měsíců stačí, aby nějaká pomstychtivá matka podala byť i nesmyslnou stížnost.

—————

Zpět