Rakouské tabulky výživného

Ty zde již byly zveřejněny v době, když se bývalá ministryně zlovůle Kovářová snažila zavést tento model výpočtu výživného. Použitý materiál je několik let starý, ale protože nemůžeme srovnávat čísla (Eura) a jde jen o způsob výpočtu, tak to nevadí.

Základem pro výpočet výživného je analýza nákladů dítěte provedená rakouským centrálním statistickým úřadem. Soudy se tak příliš neohlíží na konkrétní poměry dítěte, o němž rozhodují. Tato myšlenka má potom odraz ve stanovení částek obvyklého výživného. Za nemravné je zpravidla považováno výživné, které tvoří 2,5 – 3 násobek obvyklého výživného. Jde tedy o jakýsi strop výživného.

V materiálu, který zde prezentovalo Ministerstvo zlovůle, se uvádí, že se v Rakousku používá výkonnostní zásada povinného rodiče – je brán v potaz jeho potencionální, nikoliv reálný příjem. Při správném překladu však jde o princip - vzdání se zaměstnání odpovídající vzdělání povinného, což je něco jiného.  Nevím, jaké jsou v Rakousku poměry na trhu práce, ale u nás jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé často rádi, když seženou alespoň práci „s koštětem“. Navíc pokud by soud někoho nutil vykonávat práci, kterou si sám svobodně nevybral, odporovalo by to hned několika mezinárodním úmluvám o lidských právech (Nejsme otroky svých dětí)

Výživné se v Rakousku stanovuje z čistého příjmu, tedy po odpočtu daně z příjmů a sociálního pojištění. Do příjmu se nezapočítává 13. a 14. plat! (U nás je snaha do příjmu započítat i náhrady při služebních cestách.) Od čistého příjmu se však ještě odečte existenční minimum povinného, „které povinnému zajistí udržení svých duševních a fyzických sil“.

V tabulce jsou sice uvedena procenta z příjmu, ale jak již bylo na začátku řečeno, vychází se z obvyklých životních potřeb dítěte (druhý sloupec) a je stanovena i horní hranice výživného (třetí sloupec).

Prováděcí předpis dále upravuje, jak se počítá výživné pro více dětí. Zde může nastat situace, kdy příjem povinného po odečtu životního minima nepostačuje na úhradu výživného. V tomto případě se všem oprávněným výživné poměrně sníží.

Na rakouských tabulkách lze pochválit, že jsou brány v potaz obvyklé náklady dětí. Český statistický úřad provedl analýzu nákladů na děti někdy v roce 2006 a byla podkladem pro návrh zákona o náhradním výživném (Návrh zákona o náhradním výživném). V diskusi o mém návrhu Zákona o výživném jsme dospěli k závěru, že drtivá většina dětí se rozvodem stane sociálně potřebnými. Na to stát nemá peníze, proto se raději analýza nákladů na děti neprovádí a skrze výživné jsou finančně likvidováni rodiče (zde převážně otcové). Pro zdatného ekonoma by však jistě nebyl problém náklady přepočítat na současnou dobu, kdy stejným způsobem každý rok aktualizují tabulky výživného i v Rakousku.   

Co je však na rakouských tabulkách nelogické, že částka obvyklých nákladů na dítě je stejná jako výživné stanovené povinnému, přičemž na těchto nákladech by se měli podílet oba rodiče.