Vážený pan
Lubomír Zaorálek

ministr zahraničí státu předsedajícího Výboru ministrů Rady Evrop
Loretánské náměstí 5
118 00 Praha 1 – Hradčany

Seznámení Výboru ministrů Rady Evropy se systematickým porušováním elementárních principů
právního státu v ČR a s Prohlášením Charty práv výživou povinných rodičů 2017

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás jako na ministra zahraničí státu předsedajícího v současnosti Výboru ministrů Rady Evropy  s tím,  že  chci  jako  pověřený  zástupce  signatářů  Prohlášení  Charty  práv  výživou  povinných rodičů 2017 (dále jen „Charta 2017“) upozornit Radu Evropy (dále jen „RE“) a Výbor ministrů Rady Evropy na cílené a promyšlené porušování elementárních principů právního státu v jedné z členských zemí Rady Evropy, v České republice (dále jen „ČR“).

Vy sám jste při přebírání předsednictví Výboru ministrů RE mezi priority zařadil ochranu a posilování právního státu (anglicky  „rule  of law“),  který je  obecně  založen  na  ústavnosti  a  ústavních  právech občanů,  přičemž  je  soudní  moc  vázána  veškerým  platným  a  deklarovaným  právem  (tj.  obecnýmizákony, ale i ústavou, ústavními zákony a mezinárodními dohodami). V ČR samotné však byl paradoxně pojem právního státu účelově obecně zúžen na ničím nekontrolovatelnou libovůli tzv. nezávislého soudu, která se zde zejména v opatrovnických sporech stala jedinou právní jistotou.

V ČR si soudní moc, která k tomu není z Ústavy zmocněna, přisvojuje pravomoc omezovat, či dokonce  v naprostém  rozporu  s ústavně  deklarovanými  principy odpírat  základní  práva  povinných rodičů. Aniž by k tomu měla jakoukoliv oporu Ústavě, osobuje si soudní moc v ČR pravomoc stanovovat meze, či dokonce úplně odpírat taková deklarovaná práva povinných, jako je např. právo na  stanovení  povinnosti  při  zachování  základních  práv,  právo  svobodně  nakládat  s legálně nabytým majetkem, právo na svobodnou volbu povolání a obecné právo nebýt nucen činit, co zákon neukládá spolu s právem činit, co zákon nezakazuje.

„Charta  2017“  upozorňuje  na  systematické  porušování  základních  práv  povinných  osob  ve  světle mnohem širšího problému absence vymahatelnosti deklarovaných principů právního státu nejen v ČR, ale i v institucích Rady Evropy. Nejvyšší ústavní činitelé ČR již byli prostřednictvím „Charty 2017“ seznámeni s naprostou nevymahatelností deklarovaných základních práv podle čl. 8 Všeobecné deklarace  lidských  práv,  která  je  v tomto  konkrétním  případě  realizována  tolerancí  libovůle  soudní moci, která bez jakéhokoliv odůvodnění odmítá chránit práva garantovaná mezinárodními smlouvami (čl. 3 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte), Ústavou ČR (čl. 4) a Listinou základních práv a svobod (čl. 2, 4, 9, 11 a 26).

S identickou  ignorací  základních  práv  povinných  osob  však  postupuje  i  Evropský  soud  pro lidská  práva ve  Štrasburku ve  vztahu  k uvedeným  právům  deklarovaným  Evropskou  úmluvou  o ochraně lidských práv, čímž umožňuje v rozporu s deklarovaným ústavním právem vynést v ČR ročně cca 40.000 rozsudků o stanovení vyživovací povinnosti. Dalších 10.000 – 12.000 podmíněných a 600 – 800 nepodmíněných trestů odnětí svobody je tak v ČR každoročně uloženo pro dluh na povinnosti, která byla povinným osobám stanovena nikoliv podle pravidel deklarovaného ústavního práva.

Spolu s projednáním textu „Charty 2017“ na půdě Výboru ministrů Rady Evropy prosím o informaci, do  jaké  míry  může  být  Rada  Evropy  nápomocna  s přípravou potřebných  dokumentů,  neboť  plánuji vznést stížnost a dotaz na Výbor pro práva dítěte při OSN, do jaké míry a zda vůbec platí čl. 3 odst. 2 Úmluvy  o  právech  dítěte,  resp.  zda  „zájem  dítěte  jako  přední  hledisko“  (dle  paragrafového  znění sdělení 104/1991 Sb.) ospravedlňuje účastnické státy z libovůle soudní moci bez dalšího omezovat a odpírat základní práva povinných rodičů.

Předem velice děkuji,

Tomáš Olejár

Prohlášení charty práv výživou povinných rodičů 2017