19.07.2011 09:25

Spravedlnost si jí našla

Sedm let bez syna.

Sedm let bez radostí, které rostoucí děti přinášejí svým rodičům.

Sedm let ponižování. Sedm let psychického trýznění.

Sedm let právní šikany. Sedm let kriminalizace.

Sedm let ekonomické likvidace.

To je hrubý výčet stále otevřeného účtu, za který musí všichni jeho strůjci dříve či později zaplatit.

Včera zemřela známá "rodinná poradkyně" PhDr. Tamara Cenková.

„Pracovala velmi sugestivně a našla si svůj okruh klientů, kteří ji vyhledávali,“ vzpomíná na svou kolegyni spolužačka ze stejného oboru psychologie. I po sedmi letech mám stále v živé paměti její velmi sugestivní práci a znám i okruh klientů, kteří jí vyhledávali.

Píše se rok 2004 a podle zaběhnutého scénáře probíhá náš rozvod. Pod smyšlenou záminkou domácího násilí manželka opouští společný byt, včetně veškerého společného majetku a spolu se synem se ukrývá na neznámém místě. Po několika měsících odloučení probíhá výslech syna před soudem.

Za tak krátkou dobu se matce nepodařilo syna zmanipulovat a to je vážný problém. Proto se dál ukrývala na neznámém místě a syna jsem několik dalších měsíců neviděl. Na následující jednání pak přinesla zprávu z psychologické poradny PhDr. Tamary Cenkové, na jejímž základě se dožadovala, abych měl soudem zakázán styk se synem.

Asi netřeba dodávat, že takto sugestivní zpráva je už pro soud dostatečný argument, aby nevyhověl mému návrhu svěření syna do mojí péče a styk se synem byl uskutečňován jen pod dohledem.

Proč se ale bývalá manželka obrátila právě na „Tamarku“, přes půl Prahy vláčela "psychicky zlomeného" syna až do Libně, když pět minut pěšky od bydliště byla psychologická poradna, kde náš případ už podrobně znali? Nebo proč se neobrátila na školního psychologa, který měl sídlo několik stanic autobusem? Vysvětlení lze dohledat ve zprávě Poradny mezilidských vztahů.