16.11.2011 23:56

Štrasburk přitvrdil

Před několika dny vydal Evropský soud pro lidská práva rozhodnutí č. j. 8857/08 ve věci pana Tomáše Bergmanna proti České republice. Jeho příběh kopíruje osudy statisíců českých otců, kterým matky po rozchodu odmítají styk s dětmi a zneužívají je jako zdroj příjmů. Je veřejným tajemstvím, že na tomto otřesném stavu nese veškerou vinu justice zaplevelená bývalými komunisty, kdy ještě dvacet let po revoluci razí tezi, že matka je zásadně lepší rodič a otec je dobrý jen na placení výživného. Za porušení práva na rodinný život (čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech)byla panu Bergmannovi přiznána částka 10 000 eur (260 000,- Kč) jako náhrada utrpěné nemajetkové újmy.

Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti

Originál rozsudku ZDE

(Rozsudek je pouze ve francouzštině. Pro pochopení však bohatě stačí překlad pomocí
Google překladače.)

Sdružení spravedlnost dětem svého času pořádalo vlny stížností do Štrasburku a několik podobných rozsudků již bylo vydáno. Většinou však zde byl kladen spíše důraz na porušení práva na přiměřenou dobu trvání řízení a v otázce porušení práva na rodinný život byl Evropský soud umírněný. V nejnovějším rozhodnutí však Štasburk přitvrdil, a to nejen pokud jde o výši náhrady, ale především v hodnocení práce naší justice.  Řada lidí hovoří o průlomovém rozhodnutí. Ve skutečnosti se však jedná o zcela běžnou praxi justice v opatrovnických sporech. Matka si přivlastní dítě a justice to nechává t „vyšumět“ tak dlouho, až se matce podaří dítě dokonale zmanipulovat a pravidelný kontakt s otcem se stává neuskutečnitelným. Na otci pak zůstává „jen“ finanční zajištění dítěte v domácnosti matky vykonstruované bez jakýchkoliv pravidel jen podle momentální nálady příslušné soudkyně. Tento scénář obohacený o různé mutace (kriminalizace pro neplnění nehorázného výživného, domácí násilí nebo nově sexuální zneužívání) zná velmi důvěrně téměř každý rozvedený muž. Za průlomový lze tedy označit pouze právní názor Evropského soudu.

Nedostatek spolupráce mezi rodiči nezbavuje příslušné orgány povinnosti uplatnit všechny prostředky k zachování rodinné vazby mezi rodičem a dítětem.

Lze to však říct i slovy trestního zákoníku.  Při současném stavu naší justice by se jen velice těžko soudcům prokazoval úmysl způsobit panu Bergmannovi závažnou újmu či jeho bývalé manželce neoprávněný prospěch ve smyslu § 329 trestního zákoníku (maření úkolu úřední osoby), i když všichni víme, že jde o zlovůli. Nepochybně však při výkonu svojí pravomoci z nedbalosti zmařili splnění důležitého úkolu a vnikla tím škoda nikoliv malá.

Trestní zákoník

§ 330 Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti

(1) Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Žaloba k Evropskému soudu byla podána v únoru 2008. Pohledem do trestního zákoníku zjistíme, že horní hranice trestu je jeden rok, protože nejde o značnou škodu (více jak 500 000,- Kč) z čehož plyne promlčecí lhůta 3 roky. Sice se jedná o průlomový rozsudek, ale na jeho vydání se čekalo tři roky a trestná činnost soudců je tak promlčena a 260 000,- Kč není pro Ministerstvo spravedlnosti nijak zdrcující částka.

Zločinci tak budou dál ve svých královsky placených funkcích, budou ničí životy dalších lidí a za jejich zmetkovitou práci zaplatí daňoví poplatníci.

—————

Zpět