10.06.2011 10:49

Exekuce – hra s ohněm, při které si snadno můžete spálit prsty

Pokud někdo dluží a ani přes opakované urgence nemá snahu svůj dluh vyřešit, je výkon rozhodnutí (exekuce) zcela na místě. Když si ale vezmete např. půjčku na auto, znáte předem cenu vozidla a můžete si spočítat, zda budete či nebudete schopni dluh splácet. Pokud se splete ve svých výpočtech nebo dojde k nepředpokládanému propadu příjmů, je zde stále auto, které můžete za zůstatkovou hodnotu zpeněžit a alespoň určitou část dluhu tím umořit.

Není však dluh jako dluh!

Následující řádky by si měly přečíst především rozvedené matky a zletilé děti, které se nechají zblbnout rozvodovým průmyslem a podají návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) na dlužné výživné. Měli by si je také přečíst naši zákonodárci, aby už konečně pochopili, proč je tak nízká vymahatelnost výživného a co je toho hlavní příčinou.

V České republice se můžete stát ze dne na den dlužníkem i stotisícových částek aniž si vezmete nějakou půjčku a řádně si plníte všechny svoje závazky. Tuto zvrácenost umožňuje § 98 odst. 1) komunistického Zákona o rodině (výživné pro nezletilé dítě jde zvýšit i za 3 roky zpětně) a naprostá libovůle soudců při vyměřování výživného. Stejně tak se můžete stát dlužníkem i do budoucna, kdy opatrovnická justice absolutně nebere ohled na skutečný příjem povinného dle přiznání k dani z příjmů a výživné vyměřuje z teoreticky dosažitelného příjmu (např. nabídky práce Pracovních úřadů nebo podle statistické průměrné mzdy v daném oboru dle tabulek MPSV). Pokud otec nemá žádný majetek (o ten se většinou postará manželka při „odchodu“ ze společné domácnosti), který by bylo možné zpeněžit a vyplnit tak vykonstruovaným dluhem vzniklou propast v rozpočtu, začne mu dluh každý měsíc narůstat.

Proč by se matka dohadovala s otcem (nebo snad dokonce na otce brala nějaké ohledy), kolik má na děti platit výživné, když má v ruce pravomocný rozsudek? Co na tom, že jde ryze o fiktivní dluh vykonstruovaný z hypotetického příjmu otce, zejména když je matka osobnostně nevyzrálá a vinu na rozpadu manželství vidí pouze na straně otce. Pravomocný fiktivní dluh je pak ideálním nástrojem k právní a ekonomické šikaně bývalého manžela alibisticky ukrytým pod líbivým pláštěm „hájení zájmů dítěte“. Že se jedná o pomstu a nikoliv snahu zajistit výživu pro dítě dokazují následující příběhy. 

Exekuce - hra s ohněm, při které si snadno můžete spálit prsty!

Oheň založený pod vlivem nezkrotné touhy po pomstě, se může velmi snadno vymknout kontrole a jak ukazují následující skutečné příběhy, může se snadno obrátit proti svému zakladateli.  

 

Příběh I.

Hra s ohněm i za cenu sebezničení.

Vyměřením výživného ve výši 60 % skutečného příjmu jsem byl soudní Mgr. Winklerovou (dříve Zemanovou) „odsouzen“ k trvalé neschopnosti řádně plnit výživné. Bývalé manželce tak dala ideální nástroj k mojí ekonomické likvidaci.

Bývalá manželka Monika Mesznerová vybrala rodinné úspory při svém "odstěhování", přibrala k tomu i veškeré vybavení společného bytu a luxusní osobní vozidlo Opel.  Všechny hodnotné věci tak měla ve svém neoprávněném držení a jediné, co se jí nepodařilo vyrabovat, byl můj pracovní bankovní účet. Možnost legálně přes „dlužné“ výživné zablokovat a následně vyrabovat jediný zdroj mojí obživy (ze kterého jsem se měl také podílet na platbách běžného výživného pro syna) si citově zploštělá a osobnostně nevyzrálá (dle posudku psychologa) bývalá manželka rozhodně nemohla nechat ujít a prostřednictvím advokáta JUDr. Davida Černého na mně podala exekuci. Hnána chamtivostí a nezkrotnou touhou po pomstě si však neuvědomila, že jsme sice rozvedeni, ale doposud neproběhlo vypořádání společného jmění manželů a tak fakticky podala exekuci na svůj vlastní majetek. Exekutor mi sice zablokoval pracovní účet, ale stačilo napsat dopisy Finančnímu úřadu, České správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně, že nemohu odvádět povinné platby, kopie těchto dopisů zaslat exekutorovi a do několika dnů jsem měl účet odblokovaný.

Exekuční řád § 44

(7) Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.
 

Exekutor se mě ještě snažil vydírat přes novou manželku, ale když jsme si vysvětlili, že neodpovídá za moje dluhy vzniklé před uzavřením manželství, že se v jejím bytě žádný můj majetek nenachází a pokud z jejího bytu něco odnese, tak podá vylučovací žalobu a bude to muset zase všechno stěhovat zpět, a že veškerý můj majetek se nachází v bytě bývalé manželky, tak v exekuci skončila „jen“ rekreační chata ve společném vlastnictví s bývalou manželkou.

Tím se celá exekuce posunula do dalšího „levelu“, kdy na mně začal exekutor „tlačit“, že velmi rychle najde kupce na chatu, polovinu výnosu z prodeje pak dostane bývalá manželka, z mého podílu si strhne vykonstruovaný dluh spolu s náklady exekuce a ještě mi možná něco zůstane. Přestože je každému jasné, že mezi tržní cenou nemovitosti a vydraženou cenou je propastný rozdíl, bývalá manželka s touto variantou souhlasila a odmítala vzít exekuci zpět. I matka se však má podílet na výživě dítěte "dle svých majetkových poměrů" a takto „obětovaná“ významná část svého vlastního majetku tedy rozhodně nesvědčí o nějakém dobrém úmyslu konaném "v zájmu dítěte".

Rozhodně jsem nechtěl takto lacino přijít o léta budovaný majetek (chatu jsem sám postavil a převážnou část jsem také financoval), proto jsem si raději udělal skutečný dluh a vykonstruovaný dluh jsem uhradil. Pozdějším prodejem chaty za tržní cenu jsem na tomto „obchodu“ nemohl prodělat.  Rodinný majetek se tak postupně rozplynul do výživného. Pokud si bude chtít syn někdy založit rodinu, asi jen těžko bude mít peníze na stavbu či zakoupení chaty, kam by mohl jezdit se svými dětmi. V "zájmu dítěte" tak na všem prodělal jen oprávněný syn, jeho děti, děti jeho dětí,….  

 

Příběh II.

Hra s ohněm ve vyhořelém domě. 

Protiústavní libovůle opatrovnické justice při vyměřování výživného píše osudy rozvedených otců podobné jako vejce vejci a pomstychtivostí trpí rozvedené matky stejně tak v Praze jako v Horní Dolní. Můžeme tedy „píchnout“ prstem do kteréhokoliv místa na mapě České republiky a nepochybně narazíme na nějakou exekuci pro vykonstruovaný dluh na výživném.

Přesuneme se teď od několik let staré „Hry s ohněm i za cenu sebezničení“ “ do současnosti a podíváme se, jak si při „zakládání  ohýnku ve vyhořelém domě“ spálila prsty jedna pomstychtivá matka na jihu Moravy.  I když soudci při odvolání otce proti exekuci nijak nevybočili z vyjetých kolejí a nesmyslnou exekuci nezrušili, i jim přišlo poněkud zvláštní, že je někdo schopen podat exekuci na svůj vlastní majetek.

Navíc s ohledem na velkou pravděpodobnost zastavení exekuce pro nemožnost dohledat nějaký otcův majetek (kde nic není ani smrt nebere), doporučili exekutorovi, aby si vzal od matky zálohu na náklady exekuce! 

 

Příběh III.

Hra s ohněm ve vlastní peněžence.

 V loňském roce jsem „neposlušnému synovi“ (název e-mailové adresy, kterou syn Petr Meszner vytvořil pro komunikaci s otcem) jsem zaslal dopis, kde jsem ho vyzval k předložení dokladu o studiu. Žádný doklad mi nedoručil, proto jsem mu přestal vyplácet výživné. Od té doby uplynul rok a za celou tu dobu se „neposlušný syn“ ani jednou o výživné nepřihlásil.

Před několika dny jsem však měl nečekanou „návštěvu“, která přišla s tím, že mám 104 000,- Kč dluh na výživném

 

Pokud pominu, že takové jednání syna je silně nemravné a připustím, že mi vůbec nějaký dluh pro jeho vykonstruovanost vznikl (12 x 6 500,- Kč = 78 000,- Kč), tak proč je bez nákladů exekuce větší skoro o 30 000,- Kč?

Po prvotním šoku jsem si tedy vše pozorně přečetl a „záhadné“ navýšení dluhu jsem odhalil. S ohledem na nemravné chování mého syna vůči mojí osobě a širší rodině z mojí strany jsem po dovršení jeho zletilosti podal návrh na zrušení výživného. Protože mě opatrovnická justice bezdůvodně zbavila jakékoliv možnosti podílet se na výchově syna, využil jsem tedy jediný výchovný prostředek, který mi ponechala, a přestal jsem se podílet na výživě nemravného syna.

Zákon o rodině

§96

(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.

Spor se táhnul více jak rok a ve sporu jsem byl neúspěšný, přestože soud konstatoval, že vztah mezi otcem a synem není takový, jaký společnost uznává za obvyklý vztah mezi otcem a synem. To však není divou, když se nedávno ukázalo, že o „dobrých mravech“ v odvolacím řízení rozhodoval senát, kterému předsedal soudce JUDr. Hübner (KSČ) s morálním profilem pokřiveným jak turecká šavle. Sny Petr Meszner však nečekal jak dopadne soudní spor a podal na mě trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy. Po prohraném sporu jsem tedy celý vykonstruovaný dluh uhradil a zbavil se tím i trestního stíhání.

 

Náš demokratický právní systém však umožňuje tuplovanou právní a ekonomickou šikanu (ne)plátců výživného a souběžně s vymáháním výživného prostřednictví orgánů činných v trestním řízení je možné výživné vymáhat i prostřednictvím exekutorů. Tento systém hojně využívala bývalá manželka Monika Mesznerová. Po vzoru matky tento systém převzal i syn a tak mimo trestního oznámení tehdy také podal i návrh na exekuci.

Peníze už dostal, tak co by se zajímal o další, natož zda tím vlastního otce nepřivede do složité situace. Přivedl, ale naštěstí jen na krátkou chvilku, kdy stačilo exekutorovi předložit doklad o zaplaceném výživném. Stále mi však vrtalo hlavou, proč mi exekutor opakovaně kladl na srdce, že se nemám odvolávat, že by to bylo komplikované a mám podat návrh na zastavení exekuce. Stačilo pak už jen nahlédnout do Exekučního řádu.

Exekuční řád § 89

Dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce.

Moc bych se divil, kdyby si exekutor nechal ujít náklady na exekuci ve výši 14 988,- Kč a nedoporučil soudu uložit oprávněnému uhradit náklady exekuce, když měl oprávněný více jak rok času na její stažení. Když k tomu přičteme náklady „oprávněného“ vynaložené k vymožení nároku v částce 15 708,- Kč (odměna právního zástupce oprávněného), tak je to docela slušný průvan v peněžence „oprávněného“.

 Celkem 30 696,- Kč.

Nevím proč, ale v tuto chvíli se mi vybavují slova z písničky Czeko české rokové skupiny Cococtte Minute:

 "Takhle sis to přál, tak si to užívej…"

 

 

 

Tím to však rozhodně nekončí! Nejen, že takové jednání překračuje hranice slušnosti, ale překračuje i hranice zákona. Je to naprosto stejná situace, jako kdyby vám někdo zapřel předem uhrazenou platbu za zakoupené zboží a při dodávce zboží ho chtěl zaplatit ještě jednou. Trestní zákoník takové jednání specifikuje jako podvod ve stádiu pokusu. A teď si představte, kdybych složenku do 15-ti dnů nenašel nebo jí nenašel vůbec, protože jsem věc považoval za vyřízenou, tak proč jí dalších deset let někde archivovat.

 ______________________________________________________________

Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že ve všech případech byl návrh na exekuci podán prostřednictvím právního zástupce „oprávněného. Proč „oprávněné“ jejich právní zástupce neupozornil na určitá rizika spojená s podáním návrhu na výkon exekuce?

Odpověď je jednoduchá. Odměna bude, ať už to dopadne jakkoliv, a kdyby svoje potencionální klienty varovali před možnými riziky, řada „oprávněných“ by si podání exekuce rychle rozmyslela a právnické nuly působící v rodinném právu by se jinde na skutečně právně složitých případech jen těžko neuživili.

—————

Zpět