Nenechte se okrádat při vypořádání společného jmění manželů

V Občanském zákoníku je díra, která umožňuje vyvolávání naprosto zbytečných soudních sporů a tím i Vaše okrádání za soudní poplatek a náklady advokátů. Stejná díra je i v novém Občanském zákoníku, který by měl platit od roku 2014.

Zákon řeší, co je společné jmění manželů a jak se má po rozvodu vypořádat. Než se k tomu však dopracujete, může uběhnout i několik let, kdy je tento majetek stále v bezpodílovém vlastnictví obou manželů (každá věc má stále dva majitele s právem k celé věci). Tento majetek však může přinášet zisk či naopak výdaje. Jak příklad může posloužit byt. Za každý byt se musí platit nájemné (družstevní byt) nebo minimálně fond oprav a služby spojené s užíváním bytu (pokud je v osobním vlastnictví). Byt ale také může pronájmem generovat zisk.

Vůči třetí straně (např. družstvo) vždy vystupuje jen jeden z manželů a tak inkaso chodí jen na jméno jednoho z manželů. Pokud se nedohodnou na úhradě nákladů za doposud nevypořádaný společný majetek, je jeden z manželů odsouzen k plnění závazků vůči třetím stranám i za druhého manžela. Totéž však platí i v případě příjmu z pronájmu, kdy nájemník rozhodně nebude řešit spor bývalých manželů a každému z nich platit polovinu nájmu.

Každého jistě napadne, že se to tedy vyřeší spolu s vypořádáním SJM, protože se to k tomu vztahuje. Naše přehnaně formální soudní stolice bez špetky selského rozumu vás však s tímto řešením vypoklonkuje s odkazem na Občanský zákoník. Společné jmění manželů tvoří jen příjmy a výdaje za trvání manželství. Pokud máte vůči sobě nějaké další pohledávky, které vznikly až po rozvodu, podejte si samostatný žalobní návrh. Tedy jinak řečeno, zaplaťte tučný soudní poplatek podle hodnoty, o kterou se soudíte a rozhazujte další peníze za advokáty. Rozvod se vám tak o hezkých pár desítek tisíc prodraží. To jistě vše v zájmu dětí, pokud jste spolu nějaké měli.  

Přesně tak postupovala i bezprávím proslulá soudní stolice místně příslušná pro Prahu 4. Bývalá manželka Monika Mesznerová v rámci svého odstěhování ze společného bytu, neodstěhovala nejen našeho syna a veškeré vybavení bytu, ale „odstěhovala“ i společné luxusní auto Opel (cena nového 800 tisíc a více). Auto někam ukryla a ukryté ho nechala několik let chátrat, aniž by s ním kdy jezdila. Jinak řečeno, chovala se jako by byla jediným vlastníkem, což nepochybně naplňuje znaky trestného činu krádeže. Podle místních pomáhačů však řádně užívala svoje bezpodílové vlastnictví, a že se nemůžeme dohodnout, které dny bude auto užívat ona a které já, je náš problém, který řešit nebudou. Auto bylo psáno na mě a od toho se tedy odvíjelo o povinné a havarijní pojištění.  Kdo by platil 30 tisíc ročně za něco, co vůbec neužívá?  To však pochopitelně pojišťovnu vůbec nezajímá, protože oficiálně auto nikdo neukradl.

V rámci probíhajícího řízení o vypořádání SJM jsem tedy žádal soudkyni JUDr. Evu Rybářovou, aby tuto situaci nějak řešila, kdy nehodlám platit za něco, co neužívám. Soudkyně však řekla, že to v rámci vypořádání řešit nebude, protože to není SJM. Podal jsem tedy samostatnou žalobu a tu soudkyně Mgr. Jarešová přijala, projednala a o věci rozhodla. Přestože máme s bývalou manželkou Monikou Mesznerovou soudní smírnou dohodou vypořádané SJM, což ze zákona (pokud nedošlo k nějakému „odklonění“) vylučuje opětovné otevření sporu, podala další žalobu, kde se domáhá nájmu za společný byt. (Pozn. Chamtivost je strašná nemoc, která může prostoupit až do morku kostí.)  

Postupem času jsem zjistil, že nejlepší advokát je internet a tak jsem narazil na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které poskytuje vysvětlení k popisované díře v Občanském zákoníku. Na řešení „komplikovaných“ sporů někdy stačí skutečně jen selský rozum a alespoň jednou v životě si přečíst Občanský zákoník. Ten totiž obsahuje „větičku“, že pro věci, které nejsou zákonem výslovně řešeny, se použijí ta ustanovení, která jsou věci nejblíže, v tomto případě tedy ustanovení o společném jmění manželů. Závazky vůči třetím stranám či příjem z doposud nevypořádaného SJM se tedy řeší v rámci řízení o vypořádání SJM a nikoliv v samostatném odděleném řízení.

Nutno ještě dodat, že věcí se následně zabýval i Ústavní soud a svým nálezem I. ÚS 2758/08 ze dne 16. března 2009 rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrdil zamítnutím stížnosti „poškozené“ stěžovatelky. Nález ale není tak podrobný jako rozhodnutí Nejvyššího soudu, proto bylo do Judikatury na stránce Výživné zařazeno rozhodnutí Nejvyššího soudu pro názvem Nesprávný postup vypořádání vzájemných pohledávek po rozvodu.