Právní expert už od pohledu

Vláda v těchto dnech představila novou verzi zákona o prokazování majetku. Pokud by u někoho byl očividný rozdíl mezi jeho vykazovaným příjmem a majetkem, finanční správa by takovou osobu mohla vyzvat k podání vysvětlení. Pokud by se jí nepodařilo tento rozdíl vysvětlit (například dědictvím), nelegálně nabytý majetek by byl zdaněn a ještě by zaplatila penále. Proti tomu se (vcelku z pochopitelných důvodů) bouří zločinecké uskupení TOP 09 a starostové. Podle právního „experta“ Gazdíka prý takový zákon odporuje běžným právním zásadám, neboť se důkazní břemeno přenáší na občana.

V tom má sice právní „expert“ Gazdík pravdu, kdy ani bestiální pedofilní vrah nesmí být nucen předkládat důkazy ve svůj neprospěch. Na druhou stranu zde však tento „expert“ a zločinecký spolek TOP 09 řadu let tolerovali §85a Zákona o rodině a dokonce zvedli ruku pro nový Občanský zákoník, do kterého byl tento běžným právním zásadám odporující paragraf zakomponován v mnohem „vylepšené“ podobě.

Občanský zákoník
§ 916

Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

U rozvedených fotrů tedy nevadí, když se pod hrozbou ekonomické likvidace musí před soudní stolicí „vysvléci donaha“ a v případě odkloňování státních financí či úplatků to odporuje běžným právním zásadám?!

Spolu s běžným právním zásadám odporujícím § 916 Občanského zákoníku zde však souběžně také platí § 53 odst. 1 písm. c) Daňového řádu.

Daňový řád 
§ 53

(1) O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní

c) soudu, jde-li o

3. údaje potřebné pro účely rozhodnutí o výživném, 

Pokud tedy soudní stolice rozhoduje o výživném pro nesvéprávné (nezletilé) děti, je plně v její kompetenci si potřebné údaje o příjmech a majetku (daň z nemovitosti, dědická daň apod.) vyžádat od příslušného správce daně (finančního úřadu) a § 916 nového Občanského zákoníku je tak zcela nadbytečný. 

UPOZORNĚNÍ!

 § 916 Občanského zákoníku se teď vztahuje pouze na nezletilé děti a již se nevztahuje na zletilé děti jako dříve.    

Navíc § 916 Občanského zákoníku formuluje povinnost rodiče příliš obecně (není přesně specifikováno, co všechno musí předložit), přestože mu v případě nesplnění této povinnosti hrozí ekonomická likvidace. To je za situace, kdy soudní stolice nedisponují ani základními ekonomickými znalostmi (podle předsedkyně opatrovnických stolic Libuny Kantůrkové je dokonce ani nepotřebují), velký problém.

Výživné je tak často vyměřováno z nesmyslů (např. obrat či převod pro osobní potřebu), ale zkuste říct soudní stolici, že je blbá jako štoudev a vůbec tomu nerozumí. Napaří vám pořádkovou pokutu a ještě vás aplikací § 916 Občanského zákoníku ekonomicky zlikviduje.  

 Poznámka

„Převod pro osobní potřebu“ je čistě technická účetní operace, kterak v průběhu účetního období „vytáhnout“ peníze například na úhradu životních potřeb nebo právě na úhradu výživného a s čistým příjmem rodiče to absolutně nemá nic společného. Opačnou technickou účetní operací je „vklad“ (například když v pokladně ani na účtu není dostatek peněz na nákup zboží), který rovněž nemá nic společného s příjmem rodiče.     

Aplikací § 916 Občanského zákoníku jsou také hrubě porušována práva výživou povinných rodičů (zde převážně rozvedených otců), protože jinak velmi přísně chráněné údaje v daňovém řízení (viz. hlava IV.  Daňového řadu) jsou zpřístupněny nejen soudní stolici, ale také všem účastníkům řízení, tedy bývalé manželce, jejímu právnímu zástupci a kafepijavicím z OSPODu. Tyto přísně chráněné údaje jsou často na základě pověření soudních stolic přezkoumávány soudními znalci, ačkoliv je to naprostý nesmysl, kdy soudní znalec nemůže dojit k jinému závěru, než který je uveden v přiznání k dani z příjmu, které si soudní stolice může vyžádat od příslušného správce daně (finančního úřadu) viz. § 53 odst. 1 písm. c) Daňového řádu. Jakýkoliv jiný výsledek znaleckého posudku je totiž trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby, kdy údaje v daňovém řízení (v tomto případě především výdeje na dosažení a udržení příjmů) může zpochybnit pouze příslušný správce daně v rámci řádného vytýkacího řízení.

Daňový řád

§ 89

(1) Má-li správce daně konkrétní pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení a dalších písemností předložených daňovým subjektem nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, vyzve daňový subjekt k odstranění těchto pochybností.

V právním státě je absolutně nepřijatelné, aby v rámci opatrovnického řízení bylo zároveň vedeno řízení na odstranění pochybností o správnosti, průkaznosti či úplnosti účetnictví (správně daňového tvrzení).

Lze se tak oprávněně domnívat, že jediným důvodem zadávání znaleckých posudků na účetnictví (správně daňovou evidenci) je zajištění příjmu pro „spřízněné“ osoby (korupce) na účet státu či rodičů.

Ukázka z nálezu vypravěčů lidsko-právních pohádek ze dne 15. dubna 2015

IV. ÚS 786/15

Stěžovatelka uvedla, že při posuzování výdělkových možností a schopností výživou povinného rodiče - otce jako podnikatele - se krajský soud dopustil flagrantního pochybení, když na straně jedné uvádí, že otec v daňovém přiznání za rok 2013 vykázal příjem 5.872.719,- Kč, výdaje 5.309.527,- Kč a pohledávky ve výši 1.620.416,- Kč a z peněžního deníku za tentýž rok zjistil "osobní spotřebu" otce v celkové výši 1.460.603,- Kč, avšak "volnou úvahou" dospěl k závěru, že příjem otce je kolem 40.000,- Kč měsíčně. V této části je napadený rozsudek odvolacího soudu dle stěžovatelky nepřezkoumatelný, resp. právní závěry odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.  Závěr soudu, že z peněžního deníku bylo zřejmé, že se nejednalo o příjmy, nýbrž o výdaje podnikatele, vypovídá o zcela nesprávné aplikaci zákonných kritérií. Stěžovatelka je přesvědčena, že vedle zisku z podnikání si otec nezletilých jako osobní spotřebu vyplácel částky v rozpětí od 124.000,- Kč do 194.000,- Kč.

Ústavní soud tedy nemůže ve věci sám provádět dokazování a na jeho pozadí revidovat závěry obecných soudů, a proto v posuzované věci ani nemůže sám vyřešit otázku, zda částka 40.000,- Kč, představující relevantní měsíční příjmy druhého rodiče, vskutku odpovídá skutečnosti. K této konkrétní otázce (která tvořila ústřední bod již stěžovatelčina odvolání) bylo provedeno množství důkazů, dokonce včetně výslechu daňového poradce otce Ing. Jana Novotného.

Odvolací soud předně poukázal na to, že úvahy stran čistého příjmu otce nezletilých však musely být korigovány tím, že daňové přiznání slouží pro účely daňové, stejně jako peněžní deník, kterým podnikatel prokazuje výsledky své činnosti rovněž jen pro daňové účely, a pouze z těchto samotných podkladů nelze učinit jednoznačný závěr o skutečných příjmech podnikatele. Z rozhodovací praxe, jakož i obecného povědomí, je dle krajského soudu známa snaha daňových poplatníků za tímto účelem minimalizovat příjmy a maximalizovat výdaje, tedy aby rozdíl příjmů a výdajů byl snížen na co nejmenší částku, a byla tak minimalizována i daňová zátěž. Přehlédnout pak v této spojitosti nebylo možno ani tvrzení odvolacího soudu, že samotný peněžní deník, jakož ani výslech Ing. Novotného, který otci peněžní deník vedl, nepomohly blíže objasnit nezbytnost vykazovaných výdajů, a nepodařilo se tak rozlišit, zda šlo o výdaje, bez nichž by nebylo možno dosáhnout zajištění výkonu podnikatelské činnosti, anebo zda šlo již o výdaje, které co do svého druhu či rozsahu směřovaly spíše k rozšiřování podnikatelské činnosti za účelem dosažení vyššího zisku (str. 5). Odtud je patrné, že krajský soud vynaložil dostatečné úsilí ke zjištění skutečných příjmů otce nezletilých, jaké po něm lze v daném druhu řízení požadovat.

Poznámka

Je to už více jak deset let, kdy bylo novelou Zákona o účetnictví zrušeno tzv. jednoduché účetnictví a tím byl také zrušen „peněžní deník“. Od té doby je zde pouze daňová evidence, jejíž podoba není zákonem nijak blíže specifikována.

Zákon o daních z příjmů

§ 7b Daňová evidence

(1) Daňovou evidencí se pro účely daní z příjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Tato evidence obsahuje údaje o

a) příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,

b) majetku a dluzích.

Když si tedy budete do jedné krabice od bot dávat vystavené faktury a do druhé krabice od bot doklady o výdajích (to pokud neuplatňujete výdaje paušální částkou), plně tím vyhovíte znění zákona a žádný peněžní deník si vést nemusíte!

Jestliže obecným stolicím projdou bez povšimnutí přes Ústavní stolec jakožto soudcovskou elitu takové nesmysly, jako je „převod pro osobní potřebu“ nebo „peněžní deník“, je absolutně nepřijatelné, aby soudní stolice dále rozhodovaly o výživném, a tato úloha musí být svěřena do rukou odborníků, tedy finančním úřadům.  Ostatně dle čl. 90 Ústavy ČR jsou soudní stolice především povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a nikoliv vyměřováním povinností, které musí být ve smyslu čl. 4 LZPS stanoveny zákonem.