Příjem na hranici životního minima

Jako první zařazuji judikát, který je poměrně starý, ale k mým rukám se dostal až v současné době a týká se placení výživného při velmi nízkém příjmu. Začneme tedy hned pěkně zostra.

PR, 1996, č. 7 – KS v Hradci Králové sp. zn. 14 Co 755/95

"Pokud by se osoba výživou povinná dostala po zaplacení výživného pod hranici životního minima, je zde důvod pro zrušení vyživovací povinnosti nebo pro snížení výživného.

Právní věta judikátu je takto citována v Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, str. 412.

Pro rozhodnutí ve věci je podstatná právní věta, ale podíváme se na odůvodnění, které je také hodně zajímavé.

Z odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala zrušení vyživovací povinnosti k odpůrkyni zletilé dceři. Uvedla, že dle rozhodnutí soudu ji stíhá povinnost platit výživné na odpůrkyni v částce 600,- Kč a na její dva nezletilé sourozence v souhrnné výši 670 Kč. Ze stávajícího manželství se jí narodil dne 24. 12. 1993 syn, o něhož celodenně osobně pečuje v rámci další mateřské dovolené. Její nynější manžel s ní nežije ve společné domácnosti a ničím nepřispívá na výživu nezletilého dítěte ani na její výživu. Ve spojitosti s novou zákonnou úpravou bude od ledna 1996 pobírat podstatně nižší dávky sociální péče. Zaujala proto stanovisko, že pozbyla schopnosti jakkoli přispívat na výživu odpůrkyně.

 Okresní soud svým rozsudkem ze dne 20. 10. 1995 návrh zamítl. Prošetřil shora uvedené skutečnosti a kromě toho vzal za prokázané, že navrhovatelka pobírá dávky sociální péče k dorovnání rozdílu mezi životním minimem a jejími příjmy v částce 3 120,- Kč. Odpůrkyně se připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole. Okresní soud dospěl k závěru, že navrhovatelka je za daného stavu schopna poskytovat odpůrkyni výživné ve stanovené výši 600 Kč. Je-li pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nelze přihlédnout k tvrzení navrhovatelky, že počínaje lednem 1996 bude pobírat o poznání nižší dávky sociální péče.

 Krajský soud k odvolání navrhovatelky napadený rozsudek změnil tak, že s účinností ode dne 1. 1. 1996 vyživovací povinnost navrhovatelky k odpůrkyni zrušil.

 Je třeba zdůraznit, že krajský soud rozhodoval za jiného skutkového stavu než okresní soud. Vyšlo totiž najevo, že počínaje lednem 1996 jsou navrhovatelce kráceny dávky sociální péče na částku 2 082 Kč. Důvod je přitom nutno hledat v novelizaci § 5 odst. 3 zák. č. 463/1991 Sb., o životním minimu, provedené zák. č. 118/1995 Sb.
 

Podle čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

Na shora citovaném ustanovení reaguje zák. č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších novel, který ve svém ustanovení § 1 klade za cíl stanovit životní minimum jako společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, od níž nastává stav jeho hmotné nouze. Pomoc se poskytuje občanům, jejich příjmy nedosahují životního minima a kteří nemohou si tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací (§ 2 odst. 2 citovaného zákona); takoví občané se považují za občany sociálně potřebné.

Sociálně potřebným občanům je garantováno životní minimum poskytováním dávek sociální péče. Jednorázovou nebo měsíčně se opakující peněžitou nebo věcnou dávkou se příjem sociálně potřebného občana doplňuje do výše částek životního minima (§§ 1 a 4 zák. č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších novel). Možnost zvýšit si příjem se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti rodiče, který celodenně osobně řádně pečuje alespoň o jedno dítě do tří let věku [§ 1 odst. 2 písm. c) posléze citovaného zákona]. Dávky sociální péče pak slouží sociálně potřebnému občanovi na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popř. zvýšení nákladů spojených s dietním stravováním (§ 4 citovaného zákona).

 V daném případě se dávky sociální péče, jejichž poživatelkou je navrhovatelka, výrazně ztenčily z částky 3 120,- Kč na 2 082,- Kč v důsledku novelizace zák. č. 463/1991 Sb., o životním minimu, provedené zák. č. 118/1995 Sb. Konkrétně šlo o to, že počínaje dnem 1. 1. 1996 bylo vypuštěno ustanovení § 5 odst. 3 zákona, podle něhož se z příjmu navrhovatelky doposud odečítalo výživné placené odpůrkyni a dalším dvěma nezletilým dětem z jejího předchozího manželství. Zatímco se tedy až do 31. 12. 1995 zohledňovalo při stanovení výše dávek sociální péče placení výživného oprávněným osobám, pak ode dne 1. 1. 1996 již tomu tak není. Jinými slovy, až do 31. 12. 1995 bylo v dávkách sociální péče, vyplácených navrhovatelce v částce 3 120,- Kč, obsaženo výživné pro odpůrkyni a její dva sourozence. Ode dne 1. 1. 1996 však již není toto výživné v dávkách sociální péče zahrnuto.

Navrhovatelka se tak od ledna 1996 ocitla v situaci, kdy jí bez jejího zavinění znatelně poklesly příjmy. Žádný z jejích stávajících příjmů, ať již jde o dávky sociální péče, rodičovský příspěvek či sociální příspěvek, není určen k plnění vyživovací povinnosti ve vztahu k odpůrkyni. Dávky sociální péče slouží sociálně potřebnému občanovi (jímž navrhovatelka je) k zabezpečení jeho výživy, resp. výživy osob společně posuzovaných, a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Kdyby měla navrhovatelka platit za daného stavu výživné, dostala by se pod hranici životního minima a byla by v hmotné nouzi."

Pokud si matka udělá další dítě, aniž by brala ohled na již narozené dítě a uvede se tak do stavu, že není schopna toto dítě živit, je všechno v pořádku a výživné se jí zruší. Když to samé ale udělá otec, je obviněn z úmyslu vyhýbat se placení výživného a snížení či snad dokonce zrušení výživného se nedočká. Své by o tom mohl vyprávět pan M. L. z Plzně.