Test inteligence a svědomitosti soudců - pokračování PŘÍBĚHU

Když Městský soud v Praze uštědřil Políček soudkyni JUDr. Smitkové , podal jsem další Návrh na vydání předběžného opatření – výživné.

Soudkyně JUDr. Smitková se cítí hluboce dotčena mojí kritikou natolik, že „vedení“ Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudkyně JUDr. Smitková) požádalo trestního „experta“ tohoto soudu JUDr. Pytlouna (KSČ), aby vykonstruoval trestní stíhání mojí osoby. Protože tak lze důvodně pochybovat o nepodjatosti všech soudců Obvodního soudu pro Prahu 4, již v jednom ze svých předchozích návrhů jsem soud žádal, aby věc předal jinému soudu a o věci rozhodl nepodjatý soudce. Marně!  

Proto jsem teď návrh na předběžné opatření podal nejen k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, ale také k soudům stejného stupně nejbližším v řadě Obvodnímu soudu pro Prahu 3 a pro Prahu 5. Dalo se předpokládat, že tyto soudy věc odmítnou řešit s výmluvou místní nepříslušnosti a jediným výsledkem je tak pouze jakýsi test inteligence a svědomitosti soudců.

Výsledky testu inteligence a svědomitosti soudců.

Obvodní soud pro Prahu 3 soudkyně JUDr. Vítková

**********************************************************************************************************

Obvodní soud pro Prahu 5 soudkyně JUDr. Hovorková

**********************************************************************************************************

Od obou soudů byla věc přeposlána k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a zde o návrhu rozhodovali soudci:

Obvodní soud pro Prahu 4 soudce JUDr. Liška

*********************************************************************************************************

Obvodní soud pro Prahu 4 soudce Mgr. Průžek

********************************************************************************************************

A teď se podíváme, jak o návrhu rozhodla soudkyně JUDr. Smitková, která spor řeší již rok a

cítí se hluboce dotčena mojí pochybností o její inteligenci.

Obvodní soud pro Prahu 4 místopředsedkyně soudu soudkyně JUDr. Smitková

******************************************************************************************************

Řada lidí, kteří nemají velké zkušenosti s naší justicí, říká, že si za všechno mohu sám. Občan si může svobodně vybrat, který lékař bude rozhodovat o jeho dalším životě, ale soudce je občanovi přidělen podle rozvrhu práce příslušného soudu a nemůže si svobodně vybrat soudce, ke kterému má důvěru.

Listina základních práv a svobod

Článek 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Naše justice však toto základní právo chápe jako povinnost mít svého soudce a když občan vznese námitku podjatosti soudce, je námitka zásadně odmítnuta. Soudce se jen vyjádří, že není s žádným z účastníků řízení v příbuzenském poměru a tak se necítí se být podjatý. Přesně tak lživě to uvedla i soudkyně JUDr. Smitková ve svém vyjádření k námitce podjatosti, přestože na jiném místě uváděla (při výslechu na policii), jak se jí moje kritika hluboce dotkla. Soudci díky svojí nepostižitelnosti absolutně nerespektují základní práva občanů a z řízení se nevylučují v hrubém rozporu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a nálezy Ústavního soudu ČR.

Evropský soud pro lidská práva v řadě svých rozhodnutí vyložil, že nestrannost soudu má dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 - 44). 

Celý nález zde: Nález III ÚS 441_04.pdf (139,4 kB)

Ukázkový příklad vyjádření soudce k námitce podjatosti.

I když se soudce vyjadřuje, že k účastníkům řízení nemá žádný poměr ani k projednávané věci, upozorňuje na „výpady“ účastníků řízení proti jeho osobě a jeho postupu v projednávané věci. (Za výpady je v tomto případě považováno jednání, kdy účastník trvá na svých procesních právech a žádá soud, aby zachovával důstojnost soudního jednání a sundal si sako ze židle pro přísedící soudce (Ne)důstojné soudní jednání.)  

Kdybych si mohl vybrat svého soudce, ke kterému mám důvěru a věřím na jeho spravedlivost a nestrannost, podle toho jak postupoval v jiných řízeních, musel bych v naší justici hledat „jehlu v kupce sena“, ale teprve potom by bylo možné říct:

Můžeš si za to sám!