Trestní zákoník
40/2009 Sb.
ZÁKON
ze dne 8. ledna 2009
trestní zákoník
Změna: 306/2009 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA I
PŮSOBNOST TRESTNÍCH ZÁKONŮ
Díl 1
Žádný trestný čin bez zákona
§ 1
Zákaz retroaktivity
Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve,
než byl spáchán.
Díl 2
Časová působnost
§ 2
Trestnost činu a doba jeho spáchání
(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl
čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to
je pro pachatele příznivější.
(2) Jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který
je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán.
(3) Při pozdějších změnách zákona, který je účinný při dokončení
jednání, jímž je čin spáchán, se užije zákona nejmírnějšího.
(4) Čin je spáchán v době, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v
případě opomenutí byl povinen konat. Není rozhodující, kdy následek
nastane nebo kdy měl nastat.
§ 3
Užití zákona účinného v době rozhodování
(1) Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje
uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
(2) O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době,
kdy se o ochranném opatření rozhoduje.
Díl 3
Místní působnost
§ 4
Zásada teritoriality
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu, který byl
spáchán na jejím území.
(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území České republiky,
a) dopustil-li se tu pachatel zcela nebo zčásti jednání, i když
porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo
mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
b) porušil-li nebo ohrozil-li tu pachatel zájem chráněný trestním
zákonem nebo měl-li tu alespoň zčásti takový následek nastat, i když se
jednání dopustil v cizině.
(3) Účastenství je spácháno na území České republiky,
a) je-li tu spáchán čin pachatele, kdy místo spáchání takového činu se
posuzuje obdobně podle odstavce 2, nebo
b) jednal-li tu zčásti účastník činu spáchaného v cizině.
(4) Jednal-li účastník na území České republiky, užije se na
účastenství zákona České republiky bez ohledu na to, zda je čin
pachatele v cizině trestný.
§ 5
Zásada registrace
Podle zákona České republiky se posuzuje též trestnost činu, který byl
spáchán mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla,
anebo letadla nebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou
registrovány v České republice. Místo spáchání takového činu se
posuzuje obdobně podle § 4 odst. 2 a 3.
§ 6
Zásada personality
Podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost činu, který v
cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní
příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt.
§ 7
Zásada ochrany a zásada univerzality
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost mučení a jiného
nelidského a krutého zacházení (§ 149), padělání a pozměnění peněz (§
233), udávání padělaných a pozměněných peněz (§ 235), výroby a držení
padělatelského náčiní (§ 236), neoprávněné výroby peněz (§ 237),
rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§
312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), násilí proti orgánu
veřejné moci (§ 323), násilí proti úřední osobě (§ 325), padělání a
pozměnění veřejné listiny (§ 348), účasti na organizované zločinecké
skupině podle § 361 odst. 2, 3, genocidia (§ 400), útoku proti
lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402),
přípravy útočné války (§ 406), použití zakázaného bojového prostředku a
nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce
obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414),
zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415), zneužití
vlajky a příměří (§ 416) a ublížení parlamentáři (§ 417) i tehdy,
spáchal-li takový trestný čin v cizině cizí státní příslušník nebo
osoba bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky
povolen trvalý pobyt.
(2) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu, který byl
spáchán v cizině proti občanu České republiky nebo proti osobě bez
státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý
pobyt, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže
místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci.
§ 8
Subsidiární zásada univerzality
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného
v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní
příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt,
i tehdy,
a) je-li čin trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán,
a
b) jestliže pachatel byl dopaden na území České republiky a nebyl vydán
nebo předán k trestnímu stíhání cizímu státu nebo jinému subjektu k
trestnímu stíhání oprávněnému.
(2) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného
v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní
příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt,
také tehdy, byl-li čin spáchán ve prospěch právnické osoby, která má na
území České republiky sídlo nebo organizační složku, anebo fyzické
osoby, která je podnikatelem a má na území České republiky podnik, jeho
organizační složku nebo místo podnikání.
(3) Pachateli však nelze uložit trest přísnější, než jaký stanoví zákon
státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.
§ 9
Působnost stanovená mezinárodní smlouvou
(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona České republiky také tehdy,
jestliže to stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního
řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
(2) Ustanovení § 4 až 8 se nepoužijí, jestliže to mezinárodní smlouva
nepřipouští.
§ 10
Vydání a předání občanů České republiky
(1) Občan České republiky nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu
stíhání ani k výkonu trestu.
(2) Občan České republiky může být předán do jiného členského státu
Evropské unie pouze na základě evropského zatýkacího rozkazu.
§ 11
Výkon rozsudku cizího státu
Trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území České
republiky ani tu mít jiné účinky, nestanoví-li zákon nebo mezinárodní
smlouva něco jiného.
HLAVA II
TRESTNÍ ODPOVĚDNOST
Díl 1
Základy trestní odpovědnosti
§ 12
Zásada zákonnosti a zásada subsidiarity trestní represe
(1) Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce,
které lze za jejich spáchání uložit.
(2) Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené
lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých
nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
§ 13
Trestný čin
(1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za
trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
(2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění,
nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
§ 14
Přečiny a zločiny
(1) Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny.
(2) Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné
činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí
trestní sazby do pěti let.
(3) Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního
zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy,
na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí
trestní sazby nejméně deset let.
Díl 2
Zavinění
§ 15
Úmysl
(1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem
chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit,
a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
(2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem
uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný
takovým zákonem.
§ 16
Nedbalost
(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo
ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů
spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět
měl a mohl.
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup
pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti
pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.
§ 17
Zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující
K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z
nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění
úmyslné, nebo
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl,
ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a
mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel
věděl.
§ 18
Omyl skutkový
(1) Kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou
okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není
dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.
(2) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které
by naplňovaly znaky mírnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán
jen za tento mírnější trestný čin, nejde-li o trestný čin spáchaný z
nedbalosti.
(3) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které
by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude
potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu.
(4) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkovou okolnost, která
vylučuje jeho protiprávnost, nejedná úmyslně; tím není dotčena
odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.
§ 19
Omyl právní
(1) Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní,
nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.
(2) Omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s
příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného
právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,
povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost
činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.
Díl 3
Příprava a pokus trestného činu
§ 20
Příprava
(1) Jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání
zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3), zejména v jeho organizování,
opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho
spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému
zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u
příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu
ani dokonání zvlášť závažného zločinu.
(2) Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný
zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco
jiného.
(3) Trestní odpovědnost za přípravu k zvlášť závažnému zločinu zaniká,
jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k
spáchání zvlášť závažného zločinu a
a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem
z podniknuté přípravy, nebo
b) učinil o přípravě k zvlášť závažnému zločinu oznámení v době, kdy
nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté
přípravy, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení
nadřízenému.
(4) Je-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní
odpovědnosti za přípravu pachatele, který takto jednal, je-li čin
dokonán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu
nebo přes jeho včasné oznámení.
(5) Ustanovením odstavců 3 a 4 není dotčena trestní odpovědnost
pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již jednáním uvedeným v
odstavci 1 spáchal.
§ 21
Pokus
(1) Jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a
jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem
trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
(2) Pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na
dokonaný trestný čin.
(3) Trestní odpovědnost za pokus trestného činu zaniká, jestliže
pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání
trestného činu a
a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem
z podniknutého pokusu trestného činu, nebo
b) učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které
vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu
trestného činu, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit
státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit
oznámení nadřízenému.
(4) Je-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní
odpovědnosti za pokus pachatele, který takto jednal, je-li čin dokonán
ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo
přes jeho včasné oznámení.
(5) Ustanovením odstavců 3 a 4 není dotčena trestní odpovědnost
pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již jednáním uvedeným v
odstavci 1 spáchal.
Díl 4
Pachatel, spolupachatel a účastník trestného činu
§ 22
Pachatel
(1) Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky
skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li
trestná.
(2) Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné
osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost,
omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné
okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala
zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil
takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky
předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní
odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním
spáchala.
§ 23
Spolupachatel
Byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více
osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama
(spolupachatelé).
§ 24
Účastník
(1) Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo
úmyslně
a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo
c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména
opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na
místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo
slibem přispět po trestném činu (pomocník).
(2) Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o
trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon
nestanoví něco jiného.
(3) Trestní odpovědnost účastníka zaniká, jestliže dobrovolně upustil
od dalšího účastenství na trestném činu a
a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem
z podniknutého účastenství, nebo
b) učinil o účastenství na trestném činu oznámení v době, kdy
nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z
podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno
učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho
učinit oznámení nadřízenému.
(4) Je-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní
odpovědnosti účastníka, který takto jednal, je-li čin spáchán ostatními
pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho
včasné oznámení.
(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 se nevztahuje na trestní odpovědnost
účastníka za jiný trestný čin, který již jednáním uvedeným v odstavci 1
spáchal.
§ 25
Věk
Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není
trestně odpovědný.
§ 26
Nepříčetnost
Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho
protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně
odpovědný.
§ 27
Zmenšená příčetnost
Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou
schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je
zmenšeně příčetný.
HLAVA III
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ČINU
§ 28
Krajní nouze
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící
zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných
okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně
závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten,
komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
§ 29
Nutná obrana
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající
útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená
způsobu útoku.
§ 30
Svolení poškozeného
(1) Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž
zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou
činem dotčeny.
(2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s
jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a
srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je
pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v
odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu
a svým poměrům.
(3) S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době
činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze
za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo
usmrcení.
§ 31
Přípustné riziko
(1) Trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a
informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu,
vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce
společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem
chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku
dosáhnout jinak.
(2) Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo
zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním
předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě
neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje
požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti
nebo se příčí dobrým mravům.
§ 32
Oprávněné použití zbraně
Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným
právním předpisem.
HLAVA IV
ZÁNIK TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI
Díl 1
Zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí
§ 33
Účinná lítost
Trestní odpovědnost za trestné činy neposkytnutí pomoci (§ 150),
neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151), šíření
nakažlivé lidské nemoci (§ 152), šíření nakažlivé lidské nemoci z
nedbalosti (§ 153), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými
předměty (§ 156), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými
předměty z nedbalosti (§ 157), svěření dítěte do moci jiného (§ 169),
zavlečení (§ 172), braní rukojmí (§ 174), opuštění dítěte nebo svěřené
osoby (§ 195), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220),
porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221),
porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225), porušení povinnosti
učinit pravdivé prohlášení o majetku (§ 227), poškození cizí věci (§
228), zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240),
nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (§ 243), porušení
zákazů v době nouzového stavu v devizovém hospodářství (§ 247),
porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 261), porušení
předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262),
porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§
263), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez
povolení nebo licence (§ 265), porušení povinnosti v souvislosti s
vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem
(§ 266), obecného ohrožení (§ 272), obecného ohrožení z nedbalosti (§
273), porušení povinnosti při hrozivé tísni (§ 275), poškození a
ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení (§ 276), poškození a
ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti (§ 277),
poškození geodetického bodu (§ 278), poškození a ohrožení životního
prostředí (§ 293), poškození a ohrožení životního prostředí z
nedbalosti (§ 294), poškození lesa (§ 295), neoprávněného nakládání s
odpady (§ 298), neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími
živočichy a planě rostoucími rostlinami (§ 299), neoprávněného
nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími
rostlinami z nedbalosti (§ 300), šíření nakažlivé nemoci zvířat (§
306), šíření nakažlivé nemoci a škůdce užitkových rostlin (§ 307),
vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku
(§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), zneužití zastupování státu a
mezinárodní organizace (§ 315), vyzvědačství (§ 316), ohrožení
utajované informace (§ 317), ohrožení utajované informace z nedbalosti
(318), vzpoury vězňů (§ 344), šíření poplašné zprávy (§ 357),
nepřekažení trestného činu (§ 367), neoznámení trestného činu (§ 368)
zaniká, jestliže pachatel dobrovolně
a) škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil, nebo
b) učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku
trestného činu mohlo být ještě zabráněno; oznámení je nutno učinit
státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit
oznámení nadřízenému.
Díl 2
Promlčení trestní odpovědnosti
§ 34
Promlčecí doba
(1) Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby,
jež činí
a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje
uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo
při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu,
b) patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody
nejméně deset let,
c) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody
nejméně pět let,
d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně
tři léta,
e) tři léta u ostatních trestných činů.
(2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem
účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty,
od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů
počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná
běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele.
(3) Do promlčecí doby se nezapočítává
a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro
zákonnou překážku,
b) doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno,
c) doba, po kterou oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168) nebo
některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto
zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
byla mladší osmnácti let,
d) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání.
(4) Promlčecí doba se přerušuje
a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde,
jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení,
zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním
obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro
tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný
čin obviněnému, nebo
b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který
trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(5) Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.
§ 35
Vyloučení z promlčení
Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost
a) za trestné činy uvedené v hlavě třinácté zvláštní části tohoto
zákona, s výjimkou trestných činů založení, podpory a propagace hnutí
směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403), projevu sympatií
k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404),
popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§
405), a to i pokud byly v minulosti spáchány činy, které by nyní měly
znaky těchto trestných činů,
b) za trestné činy rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku
(§ 311) a teroru (§ 312), pokud byly spáchány za takových okolností, že
zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů
mezinárodního práva,
c) za jiné trestné činy spáchané v době od 25. února 1948 do 29.
prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí
nejméně deset let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami
právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení
nebo zproštění obžaloby, a které byly spáchány veřejnými činiteli anebo
byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny
osob z důvodů politických, rasových či náboženských.
HLAVA V
TRESTNÍ SANKCE
Díl 1
Druhy trestních sankcí a obecné zásady pro jejich ukládání
§ 36
Druhy trestních sankcí
Trestními sankcemi jsou tresty a ochranná opatření.
§ 37
Obecné ustanovení pro ukládání trestních sankcí
(1) Trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona.
(2) Pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem
trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost.
§ 38
Přiměřenost trestních sankcí
(1) Trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a
závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele.
(2) Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující,
nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější.
(3) Při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k právem chráněným
zájmům osob poškozených trestným činem.
Díl 2
Tresty
Oddíl 1
Obecné zásady pro ukládání trestů
§ 39
Stanovení druhu a výměry trestu
(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a
závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a
jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k
možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu,
zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé
následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k
tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného
zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s
organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny
nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu.
Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro
budoucí život pachatele.
(2) Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem
chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a
jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou
pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.
(3) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k
polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která
uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce
trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení
přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci,
k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení
pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním
řízení.
(4) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně
okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze
přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující. K okolnosti
odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody nelze přihlédnout
jako k okolnosti polehčující.
(5) K okolnosti přitěžující se přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z
nedbalosti, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje i zde zavinění
úmyslné,
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl,
ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a
mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel
věděl.
(6) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud
a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich
přispělo ke spáchání trestného činu,
b) u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich
účasti na spáchání trestného činu,
c) u přípravy k zvlášť závažnému zločinu a u pokusu trestného činu též
k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu
přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání
nedošlo.
(7) Získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem
majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a
jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry,
uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z
trestů, který ho postihne na majetku (§ 66 až 72), a to jako trest
samostatný nebo vedle jiného trestu.
§ 40
Ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetností
(1) Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené
příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem
návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu
trestu a jeho výměry.
(2) Má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele
uvedeného v odstavci 1 bylo možno za současného uložení ochranného
léčení (§ 99) dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího
trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby,
přičemž není vázán omezením uvedeným v § 58 odst. 3, a uloží zároveň
ochranné léčení.
§ 41
Polehčující okolnosti
Soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm
nezávislých,
b) spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku
životních zkušeností,
c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti,
d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku,
e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných
poměrů, které si sám nezpůsobil,
f) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých,
g) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly
zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil
meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující
protiprávnost,
h) spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo možno
vyvarovat,
i) trestným činem způsobil nižší škodu nebo jiný menší škodlivý
následek,
j) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo
dobrovolně nahradil způsobenou škodu,
k) svůj trestný čin sám oznámil úřadům,
l) napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl
k objasnění trestného činu spáchaného jiným,
m) přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné
činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s
organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké
skupiny,
n) trestného činu upřímně litoval, nebo
o) vedl před spácháním trestného činu řádný život.
§ 42
Přitěžující okolnosti
Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uvážení,
b) spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní,
rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z
jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky,
c) spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se
zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,
d) spáchal trestný čin využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti,
závislosti nebo podřízenosti,
e) trestným činem porušil zvláštní povinnost,
f) ke spáchání trestného činu zneužil svého zaměstnání, postavení nebo
funkce,
g) spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a
zdraví nebo na ochraně majetku,
h) spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné,
zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí,
i) svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného,
zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku
blízkém věku mladistvých,
j) spáchal trestný čin za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné
události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na
území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace,
k) trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý
následek,
l) trestným činem získal vyšší prospěch,
m) spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více
osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,
n) spáchal více trestných činů,
o) spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny
nebo člen spolčení, nebo
p) byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy
předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující, zejména
s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob
provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán,
osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která
uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu,
který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o
pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky a spáchal trestný
čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, také
tehdy, započal
—————
