Všední den rozvedeného otce II

V médiích se pravidelně můžeme dočíst o zážitcích prezidenta Klause z cestování po celém světě za peníze daňových poplatníků. Nejnověji z cesty do Laosu (Novinky.cz Václav Klaus, zápisky z Laosu). To je od něj milé, protože třeba právě do Laosu se rozvedení otcové asi jen tak nepodívají, byť i oni často cestují za peníze daňových poplatníků. Adikia vám pro změnu přináší zápisky z jedné cesty rozvedeného otce pana Aleše Kejčího.

Po Jihlavě Kongresová
aneb další den vazby otce co si ještě jezdí pro děti.

Sotva se zaklapla dvířka za našimi dětmi, které jsem vrátil po prima víkendu, byl jsem ozářen reflektory policejního vozu, co mi opět zatarasil cestu. Bioroboti z Týnce mě dopadli a oslnili mě svými LED baterkami a zadržení dokonce nahrávali na kamču!

Prý su od 3. října zase hledaný, takže medvěd a odchod, vůz zůstal před domem nepřítele.Prý nereaguji na výzvy k vysvětlení. Jako by nestačilo, že su nezaměstnaný, ještě si na mě chtějí honit triko všichni ti justiční paraziti a nechat si vysvětlovat primitivní logickou vazbu, a to že:

Nezaměstnaný = bez peněz = neplatič.

Exkurze do bídy společnosti byla tentokrát zajištěna v Praze pod Kongresovým centrem, věřil bych i v napojení podzemím na Pankrác.  Proti komorní atmosféře Jihlavské cele předběžného zadžení  však tzv. Kongresová měla o dost nižší úroveň. Dlouhé chodby, rámus na chodbách z cel, zřejmě plno, na cele poprvé ve dvou, borec vpoho, cela dobitá, poškrábaná, haknkrajc na dveřích. Řev do vyčerpání nějaké vazby nezvyklé ženštiny, nakonec ale ticho a pohoda. Strava, že přejde chuť, a to i souseda, WC a umyvadlo v cele, takže kdykoliv k použití. Větráky nefunkční, takže příjemně, teplota mírně vyšší to mám rád. Nízké stropy, nevýhoda pro klaustrofoby, denní světlo žádné, žlutá slabá zářivka, dle hygienických ČSN by takto neprošla žádná místnost s trvalým pobytem osob (tedy nad 8 hod. denně!). Jako architekta se na mě tak vozily všechny hygieničky při schvalování projektů.

Personál více rutinní, nepodepisoval jsem nikomu nic, mírný údiv, ale vždy to dokázali překonat, takže na bezmozky si ani tentokrát nemohu stěžovat. Dokonce jsem si i zacvičil na svém spacím betonovém bloku a po vtipném dotazu bachaře: "Co tam dávají, na té zdi, do které čučím?“, dal mi i ten pokoj.

Druhý den eskorta zpět do Kolína na kriminálku za vyšetřující femofašistkou, která mi předala další canc, jak neplním alíky a jsem odsouzeníhodný dle § 196 (zanedbání povinné výživy). Všichni s úsměvy dělajíc pouze svou práci, nikdo se necítíc vinen za sebemenší ubližování bližnímu svému, za to, že tam před nimi stojím bez tkaniček do bot, v medvědu a nepotěšený, že mě omezují na svobodě. Proto jsem se jim to snažil vysvětlit, alespoň úsměvy zmizly. Poté propuštěn opět na svobodu. Samozřejmě bez zajištění cesty k vozidlu, kde jsem měl upuštěnou gumu, ale jinak bez poškození.

Tímto děkuji zástupci Unie otců panu A. M. za dovoz a pomoc s napuštěním pneu a především svědectví o mém pobytu v zóně NEBEZPEČÍ I. STUPNĚ (pozn. Adikia- No vida jak se pod novým vedením donedávna mrtvý spolek vzchopil). Příjemně mě překvapil majitel auta, vedle kterého stál můj vůz, který se nabídl mi pneu dofouknout kompresorem a mezitím mi sdělil, jak i on přišel o svého synka z prvního manželství. Už se dlouho neviděli, i když citový zájem o to má pořád. Ze začátku za ním jezdil 3 roky, než ho to přestalo bavit stát každý sudý víkend před zavřenými dveřmi. Aneb co ta justice z našeho národa udělala!

Jaká krize, máme bohatý stát, když může rozvedené otce ubytovávat a vozit po celých středních čechách!

(pozn. Adikia – A prezident cestovat do kdejaké (_!_) světa)

Je neuvěřitelná změna vnímání času v krimu a venku. Tam se to tak vleče, ale tak strašně dlouze, hodina mi připadla jako 3hodiny, a to jsem tam byl chvilku, nebo je to jenom tím, že člověk najednou prožívá naplno přítomnost, kterou si běžně moc neuvědomuje? Má zapnuté vnímání na více procent než běžně? Dá se to nějak využít i v běžném životě?

Pokračování příště.