I mezi soudní stolicí lze najít skutečné gladiátory za lidská práva, kteří se neváhají pustit do kritiky svého ministra a zaměstnavatele přímo literárním dílem. Nutno však říct, že teprve až když jsou kryti průlomovým nálezem Ústavního soudu (bude na Adikii zveřejněn) z března tohoto roku, o kterém ve svém videoblogu hovořil  Tomio Okamura (Žalujte stát říká Tomio Okamura).

Autor Gladiátorka za lidská práva Obvodní soudní stolice pro Prahu 1 Mgr. Jana Jurečková  (Dílo bylo sepsáno v době, kdy byl „sekčním šéfem“ spravedlnosti bezbřehý diletant Pospíšil).

Zásadní řešení

Čerstvě jmenovaný sekční šéf usedl spokojeně do nového křesla (Mayer typ Premium Line 279 C RC 814 - Kde jsou úspěchy, jsou také požadavky), v nově vymalované kanceláři ve staré budově Ministerstva. Usedl spokojeně, protože spokojený byl. Pan sekční šéf byl na svůj věk ještě mladý a rád zdůrazňoval, že je druhým nejmladším kdy jmenovaným sekčním šéfem. Své jmenování si zasloužil, neboť v předchozí funkci řešil problémy razantně a efektivně a rád o tom dlouze hovoříval.

Byl proto jmenován a očekávání do něj vkládaná byla nemalá. Ba, čekalo se docela, že přijde s Řešením. Vrchní sekční šéf o tom nepochyboval, ačkoli pan Náměstek byl pouze v tomto směru velmi optimistický.

Pan sekční šéf se zahleděl do předložených výkazů. Zachmuřil se. Pročítal řádky a v duchu počítal. Zachmuřil se ještě více a odložil ranní kávu. Když dočetl, byl tak zachmuřen, že se zamyslil. Následně si nechal zavolat sekretáře oddělení. Na rozdíl od pana sekčního šéfa, byl sekretář postarší, posmutnělý mužíček, který byl podřízeným již mnoha sekčních šéfů a byl přesvědčen, že už ho nic nemůže překvapit.

„Pane sekretáři, přečetl jsem právě vaši zprávu a Vámi předložené výkazy a musím konstatovat, že jsem velice nespokojen.“

„Ihned zjednáme nápravu, pane sekční šéfe.“

„Vy mi nerozumíte, pane sekretáři, nejsem nespokojen s prací vašeho oddělení, ale s obsahem těch výkazů.“

Pan sekretář byl na chvíli zaskočen, což zřejmě zapříčinilo jeho odpověď : ,, ….ale …sám jste výslovně žádal, aby zpráva obsahovala nezkreslené údaje.“

„To jsem samozřejmě žádal. Vždy jsem problémy řešil razantně a efektivně, příležitostně Vám o tom povím. Jestli mám přijít s Řešením, musím znát pravdu. Ale to se nehněvejte, to co jste mi napsal do té zprávy, to snad nemyslíte vážně.“

Pan sekretář si nervózně otřel čelo a brýle. ,,Skutečně naše oddělení vycházelo z přesných údajů, pane sekční šéfe, já prosím za to nemohu, i když skutečně ta čísla, že…“

„ …ano právě ta čísla. Ta čísla, o ty jde. Podívejte se, tady stojí, že v roce 2009 zaplatil stát za náhradu škody nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem 88 milionů a v roce 2010 133 milionů a kolik to bylo loni? No, a pokud jde jenom postup soudů v roce 2009 bylo podáno na Ministerstvo 2962 žádostí, z toho zcela vyhověno bylo 175 žádostem a částečně 669 a přiznali jsme na odškodnění 50 732 293,- Kč a soudních sporů bylo 3757, v roce 2009 napadlo 1373 žalob pravomocně bylo skončeno 806 věcí a přiznáno bylo 17 688 696,26.“

„No ale žaloby byly celkem na 137 896 052 503.“ ( údaje jsou převzaty ze statistik uveřejněných na stránkách Ministerstva spravedlnosti justice.cz)

„To mi chcete říct, že jsme ušetřili?! Jak je tohle možné!“

„To prosím soudy, pane sekční šéfe.“

„Já samozřejmě vím, že o tom rozhodly soudy, já se ptám, jak je to možné.“

„No prosím, když někdo podá žalobu, že tak jaksi, když se ukáže, že je v právu, tak on prosím prostě to odškodnění dostane. ´´

„No ale to jsou ohromné peníze a ty nám potom chybí!“ zvolal pan sekční šéf pateticky. „To přece nemůže být. Rozhodně je třeba tomu zamezit, my tomu zamezíme, rozumíte.

„Jistě, pane sekční šéfe, naprosto souhlasím, ale jak zamezit.“

,,No prostě se to odškodnění nebude přiznávat, nebo jen menší.“

„Ale ony ty soudy jsou jaksi nezávislé, že … My jim prostě nemůžeme nakázat, jak vysoké částky mají přiznat.“

„Jistě, že jsou nezávislé, to jim prosím pěkně nikdo nebere, že. Ale nemůžou být nezávislé až moc. A musí pracovat rychleji.“

„S dovolením pane sekční šéfe, pracují rychleji, ale ještě rychleji přibývá případů. Podívejte se třeba jen na tohle. Celkový nápad všech elektronických rozkazů u okresních soudů počínaje I. pololetím roku 2009 a konče II. pololetím 2011 je 1. 336 820.“ ( údaj sdělilo MS )

Pan sekretář svěsil ramena, moudře se odmlčel a čekal, až se pan sekční šéf uklidní. Ten si mezitím vzal tužku a papír a nakreslil schéma výchozího problému, koncem tužky si ťukal na přední zuby a mnul si čelo a jeho výtvor se na něj šklebil s převahou neřešitelného rébusu. Schéma, které nakreslil, vypadalo takto:

PENÍZE → NEJSOU

↑ ↓

PRŮTAHY ← MÁLO LIDÍ

Rozhodl se, že půjde domů, neboť řešení se nejlépe hledá po večeři. Ale ani večeře, ani dobré víno, ani oblíbená hudba nepomohla panu sekčnímu šéfovi, a když ten večer uléhal, před očima mu vyvstávalo ďábelské schéma, jehož šipky se mu vypalovaly pod víčky jako apokalyptické neony. Později přece usnul, spal neklidně a zdály se mu těžké, zlé sny. Nad ránem probudilo pana sekretáře zvonění telefonu. Pan sekretář pocítil záblesk hlubokého zoufalství, nač být sekretářem, když Vás klidně vzbudí telefonem ve dvě ráno? Jakmile zjistil, že mu volá sekční šéf, změnilo se jeho zoufalství v hlubokou nevoli. Jak zoufalství pana sekretáře, tak jeho znechucení se však nijak neodrazilo ve zdvořilém tónu jeho hlasu, když se ptal pana sekčního šéfa, zda-li mu může být nějak nápomocen.

,,Poslouchejte, pane sekretáři, já jsem na to přišel,“ vysvětloval vzrušeně sekční šéf, ,,mám to, mám řešení. Máte ústavu?“

„No.. někde v knihovně jistě bude, ale já nechápu.. .“

„Tak pro ni běžte, člověče, běžte.“ Chudák pan sekretář. Co mohl dělat? Vstal a došel si pro ústavu.

„Máte to?“

„Ano prosím. Pane sekční šéfe.“

„Tak si nalistujete se mnou, je to hned na začátku článek 1 odstavec 1. Česká republika je právní stát. Vidíte to?“

„Ano, vidím. ´´

„ Tak víte co? My to zrušíme. A je to.“

Zdroj: Unie soudní stolice

Na tomto místě literární dílo končí s otevřeným koncem, proto si Adikia dovolila dílo dokončit.

Sekretář si tedy oddechl, že problém je vyřešen a další roky v klidu prospí ve svojí útulné kanceláři. Šel tedy uložit Ústavu zpět do svojí pečlivě uspořádané knihovny, ale zde si všiml sousední knihy mezinárodní Úmluvy o lidských právech a došlo mu, že se zrušením článku 1 odstavec 1 Ústavy bude problém. Do rána už oko nezamhouřil a na ministerstvu byl jako první, aby o tom spravil sekčního šéfa, jen co přijde do práce a po dalším pokusu zplození potomka konečníkem bude mít dobrou náladu.

„Pane sekční šéfe, musím uznat, že máte geniální nápady, je tu však problém, že jsme se k tomu zavázali mezinárodní smlouvou.“

„Pane sekretáři, nechápu, jak jste se mohl vypracovat až do této funkce, když jste úplně blbej?! To si jako vážně myslíte, že to budu někde venku na konferencích sekčních šéfů vytrubovat? Prostě se to v tichosti vyškrtne a hotovo. A víte co? Když jste tak blbej, tak všechny ty náhrady budete proplácet ze svého platu a příště, až zase zpochybníte moje geniální nápady, tak dostanete na minutu padáka.“

„Pane sekční šéf, vy jste ale hlava, nakonec jste na to přišel, vždyť to můžeme dát k náhradě stoličníkům, kteří tu škodu způsobili.“

Pan sekretář si ani nestihl posbírat svoje věci v kanceláři a skončil na ulici bez práce.

Pokud si myslíte, že literární dílo „gladiátorky za lidská práva“ Mgr. Jany Jurečkové bylo určitou nadsázkou, stačí si do vyhledávače zadat její jméno a záhy pochopíte, že vůbec nejde o nadsázku, ale o reálné úvahy jak potlačit lidská práva. Pro vyhledání použijte tento odkaz lmgtfy.com/?q=Mgr. Jana Jurečková. Najdeme zde, jak zastávala lidská práva ještě v době, kdy působila u soudu v Příbrami nebo také „čerstvou“ stížnost pro podezření z korupce z letošního roku (ZDE).

Adikia tedy literární dílo "gladiátorky za lidská práva" Mgr. Jany Jurečkové upravilo do podoby, jak by to správně mělo být. Vrátíme se tedy asi do první třetiny jejího díla.

„No prosím, když někdo podá žalobu, že tak jaksi, když se ukáže, že je v právu, tak on prosím prostě to odškodnění dostane. ´´

„No ale to jsou ohromné peníze a ty nám potom chybí!“ zvolal pan sekční šéf pateticky. „To přece nemůže být. Rozhodně je třeba tomu zamezit, my tomu zamezíme, rozumíte.

„Jistě, pane sekční šéfe, naprosto souhlasím, ale jak zamezit?“

„Prostě to necháte zaplatit toho, kdo škodu způsobil.“

„Jistě, pane sekční šéfe, naprosto souhlasím.“

Ještě ten den bylo podáno několik set kárných žalob a trestních oznámení na stoličníky.