Prašivej simulant se válí v plechu a ještě bych mu měl utírat prdel – pokračování PŘÍBĚHU

Ve výkalech soudní stolice Jarešové, ze kterých se mi zvedl žaludek, a v důsledku toho jsem si zablokoval páteř, je uvedeno, že se naše vztahy se synem Petrem Mesznerem v poslední době zlepšují (napsal mi dopis, který je zjevnou předexekuční výzvou - Rodí se dohoda?). I přes „zlepšující se vztahy“ však stále na syna nemám telefon a ani emailovou adresu, abych ho v případě nějaké nečekané závažné události (třeba právě zdravotních problémů) mohl kontaktovat a požádat ho o pomoc. Napsal jsem mu tedy dopis (Petře, naléhavě potřebuji tvoji pomoc), v naději, že první dny za pomoci manželky nějak přežiji a pak se o moji péči nějak podělí. V rámci „zlepšujících vztahů“ se však syn vůbec neozval.

Syn Petr Meszner se neštítí otcových peněz, ale nemocného otce se štítí! To jsou výsledky letité nemravné politiky opatrovnické justice, podle které je otec dobrý jen na placení výživného.