Smutná a dobrá zpráva

Ačkoliv to podle snížené frekvence nových článků může vypadat, že se Adikia „fláká“, ve skutečnosti prověřovala, jaké možnosti přináší průlomový nález II. ÚS 979/13 Ústavního stolce ke stanovení výživného z fiktivního příjmu povinného (plné změní nálezu ZDE). Bohužel stejně jako Adikia přinesla špatnou zprávu pro fanklub střídavé péče v podobě nálezu II. ÚS 1649/13 Ústavního stolce (Rychlá odpověď ÚS), kterým byla „vyřešena otcovská otázka“ se střídavkou, přináší teď špatnou zprávu i pro otce sužované nepřiměřeně vysokým výživným vyměřeným z fiktivního příjmu.

Ačkoliv Občanský soudní řád hovoří o jakési obnově řízení či žalobě pro zmatečnost, nelze pravomocná rozhodnutí o výživném na základě nového nálezu zpětně napadnout!

Nebudeme se proto ani zdržovat čtením příslušných ustanovení Občanského soudního řádu a pouze obecně rozlišíme, že žaloba na obnovu řízení řeší věcné nedostatky a žaloba pro zmatečnost řeší procesní nedostatky. Jistě také všichni dobře chápeme, že jde o zcela mimořádné opravné prostředky, se kterými je nutno zacházet velmi obezřetně, protože „nabourávají právní jistotu“(rozhodnutím již upravené vztahy).

Podle průlomového nálezu II. ÚS 979/13 Ústavního stolce došlo vyměřením výživného z fiktivního příjmu k porušení práva na spravedlivý proces, tedy k hrubě věcnému i procesnímu pochybení. Odůvodnit a podat návrh na obnovu řízení (či žalobu pro zmatečnost) by tedy neměl být žádný problém. Jistě nikdo nebude tvrdit, že by věcně správným „opraveným“ rozhodnutím, bylo „nabouráno“ základní lidské právo právní jistoty. Právní jistoty na co? Na neoprávněný nárok? To snad v právním státě ani nikdo nemůže myslet zcela vážně!

Ale může!

Jen si vzpomeňte, jak to bylo se zrušením zlodějské přísudkové vyhlášky z pera darebáka Rychteského. Jeho zlodějská vyhláška sice byla zrušena, protože docházelo k nelidskému ožebračování neúspěšných účastníků řízení, ale hned byl vydán nemravný dodatek, kterým bylo zabráněno možnosti se zpětně domáhat spravedlivého stanovení nákladů řízení, protože by tím údajně došlo k porušení základních lidských práv zlodějů (Další Rychetského tunel do peněženek slušných občanů).

Na stejném principu je postavena i nemožnost podat úspěšný návrh na obnovou řízení či žalobu pro zmatečnost v souvislosti s novým průlomovým nálezem k výživnému z fiktivního příjmu.

II. ÚS 111/98

Je sice pravdou, že ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby bez výjimky, neboť Ústavní soud je nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti ve smyslu čl. 83, čl. 87 Ústavy a jeho nálezy jsou obecně závazné, nicméně právní názor či jeho změna nemůže být novou skutečností, která by měla nebo mohla být důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 o. s. ř

IV. ÚS 410/2000

Třeba proto souhlasit se stanoviskem uvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98 (č. 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2000), že okolnost, že odůvodnění nálezu Ústavního soudu zahrnuje posouzení právní otázky, kterou odvolací soud posoudil v jiné věci dříve jinak, nečiní z nálezu rozhodnutí, jež by bylo důvodem obnovy řízení ve smyslu již citovaného usnesení. Ústavní soud je si sice vědom toho, že zajisté existuje bezpočet věcí rozhodnutých, pokud jde o právní posouzení věci, odchylně od toho, jak sám později judikoval, nemůže nicméně odhlédnout od toho, že povolení obnovy řízení z tohoto důvodu by nevyhnutelně vedlo s ohledem na vznik bezpočtu nových právních vztahů k narušení principu právní jistoty.

Soudní stolice zde porušují základní lidská práva jak na běžícím pásu, a když to náhodou někomu na Ústavním stolci „docvakne“, tak se zpětně nelze domoci nápravy. A takto si náš lidsko-právní pilíř představuje právní jistotu?!

Vyměření výživného mimo reálné možnosti povinného z fiktivního příjmu jen podle momentální nálady soudní stolice je v právním státě zločinem proti lidskosti. Podle Úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti se tyto zločiny nepromlčují, a lidský dobytek oblečený v talárech tak jednoho dne bude muset za tyto zločiny tvrdě „zaplatit“!

Změnit předchozí pravomocné zločinné rozhodnutí o výživném se nám tedy nepodaří, ale není úplně vše ztraceno. Stačí podat celkem jednoduchý návrh na úpravu výživného „s ohledem na změnu poměrů“ a využít sviňárnu, kterou soudní stolice až doposud používaly proti nám.

Zákon o rodině

§98

(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

Tuto sviňárnu nejspíše velmi dobře znáte. V dobré víře řádně platíte výživné a uspořádáte si podle toho svůj rozpočet. Po nějakém čase (obvykle právě po třech letech) podá matka návrh na zvýšení výživného a soudní stolice jen podle svojí momentální nálady zvýší výživné zpětně, což je vázáno na nějakou „změnu životních nákladů“ dítěte (např. přechod ze základní školy na střední školu) bez ohledu na skutečný příjem otce a jako kdyby se otci životní náklady vůbec nezvyšovaly. Z otce se tak ze dne na den stane dlužník desetitisícových částek a reálně ani není schopen platit běžné výživné. To naprosto klidně může dojít i do takového extrému, že běžné výživné spolu se splátkou dluhu převyšuje skutečný příjem otce. Právě tato situace byla předmětem ústavní stížnosti, ze které vznikl průlomový nález II. ÚS 979/13 Ústavního stolce. 

Je však třeba říct, že současný Zákon o rodině vznikl už za "bolševika" a toto ustanovení sledovalo úplně jiný cíl. Proč by se mělo vyměřovat výživné tři roky zpětně, když prakticky neexistovala migrace z pracovního místa na místo (to bylo naopak špatným vysvědčením zaměstnance) a plat se neměnil ani po deseti letech? A neměnily se nijak zásadně ani životní náklady (ceny zboží či nájmu). Jaký by to tedy mělo smysl vyměřovat výživné zpětně, když k žádným změnám poměrům nedocházelo?! Sviňárnu z toho ustanovení udělal až porevoluční lidský dobytek v talárech, který je díky nehorázným platům absolutně odtržený od reality života běžných občanů, kde se příjem povinného může změnit v průběhu jediného roku hned několikrát. Navíc jaký smysl má i případné oprávněné zpětné zvýšení výživného, když dítě zvýšené výživné potřebovalo už před rokem? Logicky se také nabízí otázka, proč tedy zvyšovat výživné zpětně, když dítě do rozhodnutí o zvýšení výživného i tak „přežilo“?

V návrhu lze tedy žádat úpravu výživného podle skutečného příjmu až tři roky zpětně. U nezletilých dětí se to může jevit zdánlivě zbytečné, protože podle jiné zákonné sviňárny se spotřebované výživné nevrací. Pokud však někdo dluží výživné nebo je v exekuci pro dlužné výživné, tak to rozhodně má smysl. Smysl to však má i v případě již vyplaceného výživného, protože lze argumentovat tím, že přeplácením výživného docházelo k porušování základních lidských práv, což se pochopitelně muselo odrazit i ve schopnostech plnit výživné do budoucna (např. půjčka na nepřiměřené výživné), proto je nutné to zohlednit v dalším plnění výživného.

A ještě důležitá věc pro otce, kteří mají již zletilé děti. Mnozí znáte toto ustanovení ještě ve „staré“ podobě. Tak si to přečtěte ještě jednou! Před několika lety totiž z tohoto ustanovení potichu nenápadnou novelou vypadlo slovo „nezletilé“. I když Adikia na jiném místě zpochybňuje, zda je za dítě možné považovat i zletilého holomka (je to definováno v Trestním zákoníku), budeme se řídit Zákonem o rodině, kde „vypadlo“ slovo „nezletilé“ a je tedy možné i v případě holomků upravit výživné tři roky zpětně. A to bude „masakr“, protože zde se přeplatek na výživném musí plátci vrátit!

Můžete se také pokusit „prolomit“ již pravomocné rozhodnutí o výživném. Řízení sice bylo pravomocně ukončeno k určitému datu, obvykle po skončení odvolacího řízení, ale zločinný důkaz o fiktivním příjmu dle nabídky volných míst evidovaných úřadem práce, ze kterého bylo stanoveno výživné, byl proveden mnohem dříve v nalézacím řízení soudem I. stupně před koncentrací řízení (ukončením dokazování). Při stanovení nového výživného podle skutečného příjmu je tedy nutné se vrátit až do této doby!

Tak chlapi, jdeme do toho!