Žijeme v právním státě, zrušme tedy Ústavní stolec

Naprosto všechny novinářské kanálie včera přinesly informaci o zahájení megalomanského pietního aktu na počest zemřelého Nelsona Mandely, ačkoliv se pohřeb koná až v neděli. Většina lidí to vzala jako prostý fakt, přestože tento den rozhodně nebyl zvolen náhodně. Desátý prosinec je totiž Mezinárodní den lidských práv, ale protože žijeme v právním státě, kde k porušování základních lidských práv rozhodně nedochází, je tedy vcelku nadbytečné se o tomto dnu nějak více zmiňovat. Na Ústavní stolec sice každý rok přichází několik tisíc stížností na porušení základních lidských práv, ale až na několik skutečně velmi výjimečných případů, se jedná o zcela neopodstatněné stížnosti kverulantů, kteří absolutně nechápou, že drobná nespravedlnost (byť jde o celoživotní zmrzačení dítěte svěřením do péče jednoho z rodičů nebo měsíčně o několik tisíc v případě výživného) ani zdaleka nezasahuje do oblasti základních lidských práv.

Nabízí se tedy otázka, zda má v tak dokonalém právním státě smysl vynakládat každý rok stomilionové náklady na provoz Ústavního stolce, jen pro několik skutečně velmi výjimečných případů. Navíc poškození na lidských právech se stejně nedočkají adekvátního odškodnění, ale pouze zrušení nelidské stolice obecné soudní stolice. To bude také nejspíše důvod, proč se novinářské kanálie o Mezinárodním dnu lidských práv příliš nezmiňují.

Co kdyby některého občana pak opravdu napadlo, že Ústavní stolec je zde naprosto nadbytečný a můžeme jej s klidným svědomím zrušit.

V roce 2010 byla Adikia iniciátorem připomínky Mezinárodního dne lidských práv (více zde Den lidských práv).  Ačkoliv šlo o první takovou akci, i přes skutečně velký mráz byla účast otcovského hnutí nebývale vysoká. Adikia proto plánovala tuto akci každý rok opakovat. Již zde se ale projevily poněkud rozdílné představy některých lidí o spolupráci při pořádání podobných akcí (někdo vše zajistí po technické stránce a jiný se přijde jen zviditelnit). To Adikii „vyléčilo“ s pořádání podobných akcí. Po sprostém podrazu honorise Hodiny a předsedy Unie otců Papaziana při veřejném slyšení naší společné petice v Senátu, jistě každá chápe, že Adikia už s těmito podrazáky do žádné další společné akce nepůjde.  

Adikia na Mezinárodní den lidských práv rozhodně nezapomněla, ale schválně čekala, zda si na to někdo z těch velkých „bojovníků za práva otců“ alespoň vzpomene. Evidentně to nikomu z nich nestálo ani za zmínku.

To je velmi smutné! Potom se ale nemůže nikdo divit, že jsou zde základní lidská práva rozvedených otců stále pošlapávána.