Do kdy se má zaplatit výživné?
Článek navazuje na předchozí článek Braňte se nehorázným exekučním nákladům. Cílem není poskytovat návod, jak se vyhýbat řádnému placení výživného. Pokud se však nezmění současná komunistická ideologie, která popírá základní lidská práva plátců výživného a ti budou skrze exekuce ekonomicky likvidováni nebo kriminalizováni za neplacení výživného stanoveného „volným hodnocením soudu“ (jen podle momentální nálady soudní stolice), je třeba upozorňovat na některé detaily, kterými se lze proti této šikaně účinně bránit.
Do kdy je tedy potřeba zaplatit výživné? Den splatnosti výživného by měl být uveden v některém z výroků rozsudku a tím je potřeba se řídit. Soudní stolice jsou však línější než nepřizpůsobiví občané a do rozsudků kopírují citace zákonů. Jenže právě formulace § 921 odst. 1 Občanského zákoníku je značně zavádějící a často jí nesprávně chápou i právně vzdělané osoby.
§ 921 odst. 1 Občanského zákoníku
Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.
Tato formulace je převzata z předchozího Zákona o rodině a z takto formulované věty si většinou každý dovodí, že výživné musí být zaplaceno nejpozději do posledního dne předcházejícího měsíce, tedy že např. výživné na únor má být zaplaceno nejpozději do konce ledna. To ale není pravda a často to vede k podání neoprávněné exekuce nebo trestního oznámení. Touto otázkou se ve své praxi zabýval Nejvyšší soud, který ve svém rozhodnutí 20 Cdo 5228/2099 konstatoval:
„Podle § 97 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů, výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. Z citovaného ustanovení vyplývá obecný závěr, že stanovené výživné je splatné pro kalendářní měsíc nejpozději do první poloviny měsíce (srov. např.i JUDr. Milan Holub, JUDr. Hana Nová, JUDr. Jana Sladká Hyklová, Zákon o rodině, Komentář a předpisy související, Linde Praha, a.s., Praha 2007, s. 339). Výživné na měsíce leden proto musí být nejpozději zaplaceno do 15. ledna příslušného kalendářního roku, nestanoví-li rozhodnutí jiný den splatnosti (např. do 5. dne v měsíci předem).“
Ostatně takové vysvětlení je i logické, kdy i v úplných rodinách je rodičům vyplácena mzda za odpracovaný měsíc až v následujícím měsíci obvykle do 15. dne. Bohužel se zde opět zapomíná na OSVČ, které žádný pevně stanovený termín výplaty nemají a jsou odkázány na platební morálku svých zákazníků. V nerozvedené rodině se tomu musí přizpůsobit a rozvedený plátce výživného je za stejné jednání šikanován.
Je to taková drobnost, ale šmejd exekutor se tím pln očekávání zisku rozhodně nebude zabývat a exekuční návrh velice rád přijme a nebude se tím zabývat ani soudní stolice, která ho pověří jejím provedením. Soudní stolice jsou fascinovány represí a exekutorským šmejdům je úplně jedno, zda náklady zaplatí otec „neplatič“ nebo netrpělivá matka.
Pokud je vám v tedy patách nějaký šmejd exekutor nebo pomáhač (příslušník Police ČR), pozorně si přečte, co je uvedeno ve výroku rozsudku na výživné! Jen pro úplnost – znakem trestného činu zanedbání povinné výživy je neplacení výživného po dobu 4 měsíců.
Je zde však ještě otázka nákladů na neoprávněnou exekuci. Zde platí zásada, že náklady nese vždy ten účastník řízení, který zastavení exekuce zavinil, v daném případě údajný oprávněný. Tím však často bývá nezletilé dítě a to je důvod, zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. To exekutorské šmejdy a soudní stolice často vede k přenesení nákladů na údajného povinného. Zákon však v žádném ustanovení výslovně nestanoví, že nezletilý oprávněný nemůže být zavázán k úhradě nákladů exekuce. Důvod pro aplikaci tohoto ustanovení se bude nepochybně snižovat s přibývajícím věkem oprávněného (odlišně nahlíženo na dítě ve veku 5 let a dítě ve věku 17 let), jelikož možnost ovlivnit podání exekučního návrhu a stejně tak množství disponibilních finančních prostředků bude v případě staršího dítěte, ač nezletilého, nepochybně vyšší. Zákon ale zakotvuje možnost, jak danou situaci poměrně elegantně řešit, a to v případě, že lze dovodit zavinění na zastavení exekuce na straně zákonného zástupce nezletilého oprávněného využitím § 147 odst. 1 o.s.ř.,
§ 147 odst. 1 o. s. ř.
„Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.“
Lze tedy uzavřít, že ač zákon výslovně nezakazuje uložit povinnost k náhradě nákladů exekuce nezletilému oprávněnému, v případě neoprávněných exekucí na výživné by měl být k této náhradě zavázán zásadně zákonný zástupce nezletilého, který tento návrh podal, tedy obvykle matka.
—————
| HLEDAT zadáním klíčového slova. |  |
