Lihoslavovi se vybavilo dětství

Před několika dny proběhlo v　Poslanecké sněmovně třetí čtení novely Občanského soudního řádu, která upřesňuje pravidla exekucí. V　zásadě nejde o nic převratného, protože pokud by si Ministerstvo nespravedlnosti řádně plnilo svoji dohledovou funkci a mravní lidský odpad v　talárech nekompromisně postihoval všechna pochybení exekutorské mafie, byla by tato novela naprosto zbytečná. Při současném stavu je však každé upřesnění exekučních pravidel nepochybně užitečné.

Nikoho asi nepřekvapí, že jako první běžel k　mikrofonu zmrd Blažek (bývalý ministr nespravedlnosti) a svým typickým psychopatickým projevem se všechny snažil přesvědčit, že díky této novele už nebudou exekutoři schopni „efektivně“ vymáhat dluhy a vymáhání dluhů se přesune na rusky hovořící mafii. Nikdo také nepřekvapí, že proti této novele jako jediná hlasovala zločinecká ODS.

Za povšimnutí však stojí mediální vystoupení socnaského kreténa Tejce. Podle jeho názoru není možné, aby exekuční mafie někoho připravila o střechu nad hlavou pro dluh řádu několika tisíc. To má sice pravdu, ale tato „vymoženost“ se nemá týkat „neplatičů výživného“. Podle všeho je tedy pro děti nejspíše přínosem, když dostanou výživné stanovené jen podle momentální nálady mravního lidského odpadu v　talárech a otec skončí jako bezdomovec pod mostem. Podle toho kreténa to asi nejspíše zvýší schopnost rozvedeného otce se dále podílet na výživě dítěte. Takové „úvahy“ jsou ještě vcelku pochopitelné v případě socanů, ale že máme ve sněmovně 200 kreténů, kteří nejsou schopni domyslet všechny důsledky přijímaných zákonů, to už je opravdu katastrofa.

Celou diskusi k　této novele si můžete přečíst ZDE. Ovšem „zlatým hřebem“ diskuse bylo vystoupení Lihoslava.

„Dámy a pánové, já jsem byl připraven ten návrh podpořit, ale teď mě znejistilo vystoupení pana poslance Tejce, kde mě upozornil, že například chráněný neexekuovaný předmět může být i pračka u rodiny s dětmi. Já bych pochopil, kdyby se nesměly exekuovat valcha a necky, ale neexekuovat pračku, která byla pořízena za nezaplacený úvěr, mi přece jenom přijde jako poměrně velká přecitlivělost.

Já jenom podotýkám, že jako dítě školou povinné jsem mamince na valše v neckách pomáhal prát a necítili jsme se jako sociální případ, nebyli jsme sociálně frustrováni. Naopak jsme si přitom vždycky hezky zazpívali. Rodinu velké prádlo stmelovalo. (Smích v sále.) Já opravdu teď nevím, jak budu hlasovat. (Potlesk zprava.)"