Další reklama rozvodového průmyslu aneb Hon na živnostníky!

Jen ráno otevřu internet a na Novinkách.cz se na mě šklebí titulek:

Živnostník se po rozvodu může dělit o své budoucí zisky

Nejdříve mě napadlo, že chce nějaký politik trumfnout výrok o živnostenských parazitech komouše v oranžovém tričku Mládka a zabrnkat na strunu potencionálních voliček „chudinek rozvedených matek“.  Stačilo si však přečíst několik řádků a hned mi bylo jasné, že jde o výkaly (reklamní článek rozvodového průmyslu) z pera nechvalně známého pisálka Práva Josefa Koukala.

Pisálek Práva Josef Koukal nedávno například napsal článek, který byl zjevnou reklamou přerovského exekutora Vrány na vymáhání výživného (Lidské hyeny v rouše beránčím III. část). V jiném článku pak zpochybňuje důvody kárné žaloby, kterou podala předsedkyně Nejvyššího soudu Brožové na soudní stolici Láznu pro jeho nezákonný postup proti otcovskému aktivistovi Fialovi (Blázna spustil svou mediální kampaň).  Teď pro změnu dělá reklamu rozvodovým advokátům.

Živnostník se po rozvodu může dělit o své budoucí zisky

Nejen o majetek, ale i o budoucí zisky z podnikání se v některých případech musí při rozvodu podělit manželé, pokud jeden z nich podniká, a to třeba jen jako finanční poradce nebo řemeslník. Záleží na tom, jak znalec odhadne cenu jeho praxe.

„Ředitelka pobočky stavební spořitelny se rozváděla a manžel, který byl zaměstnán, po ní začal požadovat přiměřenou hodnotu jejího podniku,“ popsal jeden takový případ Právu soudní znalec Petr Šmíd.

Manželka pracovala sice pro spořitelnu jako OSVČ, její příjem se však výrazně nelišil od slušného platu zaměstnance.

„Znalec zvolil výnosovou metodu a dospěl k závěru, že by žena měla svému bývalému manželovi vyplatit dva a půl miliónu korun z pěti miliónů, které by mohla v příštích deseti letech vydělat,“ podotkl znalec.

Podle hlavního legislativce ministerstva spravedlnosti a náměstka ministra Františka Korbela sice takový postup zákon umožňuje, ale jemu osobně použití výnosové metody v takových případech přijde nelogické.

„Přijde mi to jako hodně excesivní výklad,“ podotkl náměstek ohledně takto zvoleného postupu. Žádnou změnu zákona však ministerstvo nechystá.

Jasná pravidla nejsou

Potíž je v tom, že jasně daná pravidla neexistují. Jednotliví znalci si totiž mohou sami určit, které příjmy a za jak dlouhé období podnikání do odhadu hodnoty podniku zahrnou i jak daleko do budoucna je promítnou.

Člověk, který má z podnikání na živnostenský list příjem srovnatelný s normálním platem a často jako zaměstnanec pro jednoho odběratele i pracuje, tak může při rozvodu přijít nečekaně i k miliónovému závazku vůči partnerovi. Pokud soud znalecký posudek přijme a nerozhodne sám jinak.

„Jenže praxe českých soudů vypadá často tak, že soudcům se do rozhodování nechce a posudek přijmou tak, jak ho vypracoval znalec,“ řekl Právu přední odborník na občanské právo, který však nechtěl být v této souvislosti jmenován.

Podle něj zákon skutečně znalcům nezakazuje ocenit i de facto skryté zaměstnání vykonávané na živnostenský list na základě předpokládaných výnosů a ty pak rozdělit mezi manžele.

Soud přitom o vzájemném vypořádání rozhoduje v případě, že se manželé nejsou schopni při rozvodu na rozdělení majetku dohodnout sami.

Určí znalce, který si může vybrat mezi dvěma metodami. Může ohodnotit buď aktuální majetek firmy, který často představuje pouze automobil, počítač, mobilní telefon, zařízení pronajaté kanceláře či peníze na samostatném firemním účtu, nebo postupovat takzvanou výnosovou metodou. Ta je založena na předpokladu budoucích příjmů vypočítaných z příjmů z posledních několika let.

Dělit se může i zisk z pověsti

Problémem podle Šmída zůstává, zda lze každého samostatně se živícího občana považovat za podnikatele či za majitele podniku hodného samostatného ocenění.

Předmětem dělení předpokládaných výnosů se pak totiž může stát i know-how nebo goodwill (cena například dobrých vztahů se zákazníky, pozn. red.), tedy hodnoty, jež jsou z hlediska znaleckého odhadu velmi problematické.

Pokud je živnostníkovi nebo podnikateli znalcem a následně soudem v případě rozvodu uložena povinnost vypořádat se s partnerem i zaplacením podílu z vlastního předpokládaného zisku, snadno se pak může vystavit riziku vlastní ekonomické likvidace.

Řešením je podle Šmída podepsat předmanželskou smlouvu. V Česku se totiž v současnosti rozvádí zhruba každé druhé manželství.

Josef Koukal, Právo

Zdroj Novinky.cz  Živnostník se po rozvodu může dělit o své budoucí zisky

Nový prezident Miloš Zeman názorově či z jiného důvodu nemusí každému zrovna „sedět“, ale jedno mu rozhodně nelze upřít, jeho reálný pohled na velkou část novinářů.

„Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. Upovídaní komentátoři, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, mně připomínají Čapkovu definici literárního kritika. Jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl.“

To je naprosto přesná definice pisálka Práva Josefa Koukala, snad jako kdyby ho znal osobně. Buďte tedy prosím všichni naprosto v klidu, jsou to skutečně jen výkaly pisálka Josefa Kukala a žádné dělení budoucího příjmu se nekoná!

Jen aby nedošlo k nějakému omylu, bavíme se o nastíněné situaci, kde jeden z manželů byl v zaměstnaneckém poměru (či na mateřské dovolené) a druhý z manželů byl živnostníkem (OSVČ).  Jiná situace by byla, kdyby oba manželé společně provozovali jednu živnost. Zde by bylo dělení „firmy“ asi stejně bolestné, jako „dělení“ dětí. Někdy se také nejdou pitomci (jako já), kteří po ukončení „oficiální“ mateřské dovolené uvádějí manželku jako spolupracující osobu, platí za ní všechny povinné odvody, aby jí šly odpracované roky do důchodu, přestože pokračuje mateřskou dovolenou (celodenně pečuje o dítě) a žádnou činnost pro společnou živnost nevykonává. Zde by dělení společné živnosti bylo hodně bolestivé, proto se tomu rozhodně vyvarujte.

Přesně tenhle nesmysl na mě už před lety zkoušela bývalá manželka Monika Mesznerová a pohořela jak sedláci u Chlumce. (Při rozhodování o výživném vykřikovala, že žádný příjem ze společné živnosti nemá, že to na ní jen rozepisuju, a na můj příjem je tedy nutno hledět jako na součet jejího i mého příjmu, aby dosáhla vysokého výživného. To se jí sice povedlo, ale díky tomu později při dělení „společné“ živosti ostrouhala mrkvičku.)  Tím však neříkám, že to bylo jednoduché, protože znalosti soudních stolic jsou v tomto směru tristní a leckterá soudní stolice velice ochotně přistoupí na nehorázné okrádání rozvedeného otce ve prospěch „nebohé matky“. Stačí si však pozorně přečíst platný Občanský zákoník a i naprostý trotl hned musí pochopit, že zákonná úprava je v tomto směru naprosto jasná a dělení budoucích zisků je totální nesmysl!

Občanský zákoník
Společné jmění manželů
§ 143

(1) Společné jmění manželů tvoří

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,

§ 149
(1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

Společné jmění manželů vzniká pouze za trvání manželství a do společného jmění přichází vše, co manželé společně nebo i samostatně nabyli.  Jde o masu, která je neustále v pohybu, denně do ní něco může přibývat a denně z ní něco odcházet. V pozitivním vyjádření tvoří předmět společného jmění zejména příjmy z práce a podnikání. Společné jmění zaniká dnem rozvodu a krom příjmu z doposud nevypořádaného společného jmění manželů (např. pronájem společného bytu) už tedy žádné společné jmění vznikat nemůže, logicky tedy ani není co rozdělovat.

Nastíněný problém spočívá v úmyslně manipulativní záměně živnostníka (fyzické osoby) za firmu (právnickou osobou).  I když o legislativním náměstkovi Ministerstva zlovůle Korbelovi nemám valné mínění, rozhodně to není pitomec, který by nevěděl, že v této věci jsou zákony naprosto jasné. To jen zmrd pisálek Práva Josef Koukal takto vytváří informační mlhu.

V první řadě je tedy potřeba používat správné názvosloví. Živnostník (OSVČ) je sice „firma“, kdy má přidělené IČ (dříve IČO - identifikační číslo organizace), bez kterého by jinak nemohl živnost provozovat, ale stále se bavíme o fyzické osobě. Zisk (či výnos) „firmy“ živnostníka je pak naprosto jasně definován Zákonem o dani z příjmů. Můžeme se podívat na znění tohoto zákona, ale už jeho samotný název zákona nás vrací na začátek k Občanskému zákoníku.

Zákon o dani z příjmů

§ 3 Předmět daně z příjmů fyzických osob

(1) Předmětem daně z příjmů fyzických osob (dále jen "daň") jsou

b) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti

§ 7 Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti

(1) Příjmy z podnikání jsou

b) příjmy ze živnosti,

(3) Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmy uvedené v odstavcích 1 a 2 s výjimkou uvedenou v odstavci 6. Tyto příjmy se snižují o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení příjmů…..

Zisk „firmy“ živnostníka je tedy příjmem fyzické osoby, tedy příjmem, který po zániku manželství nevytváří masu společného jmění manželů. Všechno je to zašmodrchané, kdy je potřeba zároveň používat několik zákonů najednou a zapojit do práce i mozek, což zejména v případě soudních stolic může být neproveditelný úkol, proto doporučuji použít mnemotechnickou pomůcku, kterou jsem použil já.

Navrhovatelka trvá na vypořádání za moji firmu. Dobrá. V tom případě dost dobře nechápu, proč se rozváděla, ale nechť tedy řekne, o kterou konkrétní část mého těla jí přesně jde.

A několik stoličních jednání neřešitelný problém byl během minuty vyřešen!

Pokud by ani to nepomohlo, je potřeba dočíst do konce i další ustanovení Občanského zákoníku k vypořádání společného jmění manželů.

Občanský zákoník

§ 149

 (3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

Za situace, kdy jeden z manželů chodil do zaměstnání a druhý z manželů provozoval živnost, jak se tedy potom zaměstnaný manžel zasloužil o nabytí a udržení společného jmění manželů – „firmy“ provozované druhým z manželů? Jak se podílel na vybudování sítě zákazníků, vybudování pověsti či snad dokonce know-how „firmy“ druhého z manželů?  To by musel mít někdo hodně fantazie, aby například mohl tvrdit, že moje bývalá manželka jako kancelářská síla na personálním oddělení vytvořila funkční soupravu měničů frekvence vysokofrekvenčního analogového signálu tak, aby se vzájemně nerušily harmonickými a parazitními frekvencemi. K tomu je totiž potřeba odborných znalostí, za které vděčím především svým rodičům, kteří mě nechali vystudovat v tomto oboru a svému soustavnému vzdělávání, na čem pochopitelně bývalá manželka nemá žádný podíl a tudíž zde není žádný důvod se s ní za to jakkoliv vyrovnávat.

Z uvedeného důvodu lze jedině doporučit vyčkat, až návrh na vypořádání společného jmění manželů podá bývalá manželka, protože důkazní břemeno je v tom případě na její straně a bude muset dokázat, jak se podílela na vzniku, udržení, vybudování sítě zákazníků, pověsti či know-how „firmy“ manžela. A to si i při stoličním jednání užijete hodně legrace, protože pokud pro firmu nehnula prstem a maximálně jen přišla oznámit, že večer odchází za kamarádkami (čti souložit s milencem), tak ví hov*o chodu firmy! Jen pozor na vypršení tříleté lhůty pro podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů!

V den, kdy nabude právní moc rozsudek o rozvodu manželství je tedy potřeba provést mimořádnou účetní uzávěrku. Všechny další příjmy už netvoří společné jmění manželů, a pokud se bude chtít manželka podílet na příjmech do rozvodu, pak se také musí podílet na dani z těchto příjmů, kdy i výdaje tvoří masu společného jmění. Je třeba si také udělat pořádek v hmotném majetku „firmy“, kdy se určitě najde např. nějaké nářadí, které už je dávno na odpis. K vypořádání pak zůstane pouze majetek „firmy“, který ještě není na odpis, ale i zde platí pravidlo ve smyslu § 149 odst. 3 OZ (kdo se jak přičinil na získání toho majetku). Stejně tak je potřeba si udělat pořádek ve zboží a nezapomenout, že při jeho pozdějším prodeji se z něj odvádí DPH a daň z příjmu, o které musí být snížena cenu zásob při vypořádání.

A na závěr ještě perlička. Kdyby platily výkaly pisálka Josefa Koukala, že budoucí příjmy spadají do masy společného jmění manželů, pak do této masy spadají í i povinné odvody sociálního a zdravotního pojištění včetně daně z tohoto příjmu. Tak milé rozvedené matky, když vám to radí pisálek Josef Koukal, hrrrr na bývalé manžely živnostníky. Hlavně nezapomeňte „firmu“ bývalého manžela pořádně nadhodnotit. Ze soudních nákladů za prohranou část žaloby se pose.....!