Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2012

Právní jistota je jeden ze základních prvků právního státu. Každý by měl vědět, čeho se může spravedlivě domáhat nebo obráceně, kde jsou hranice jeho povinnosti. V České republice však neexistují žádná pravidla pro určování výživného. Výživné je tak určováno jen podle momentální nálady soudní stolice, ačkoliv se v řadě nálezů Ústavní stolice můžeme dočíst, že rozhodovací libovůle je v právním státě nepřípustná. V této právní džungli je tak jediným vodítkem ustálená rozhodovací praxe – Přehledy o rozhodování o výživném vydané Ministerstvem spravedlnosti.

Celkový počet rozhodnutí o výživném

První rozhodnutí o výživném

Už první dvě tabulky ukazují, že se rodinná patologie v roce 2012 nijak zásadně nezměnila.

Za sledované období mírně klesá počet prvních rozhodnutí o výživném. Oproti roku 2011 klesl v roce 2012 počet prvních rozhodnutí o 1000 případů. To však rozhodně neznamená, že by se něco měnilo k lepšímu, ale právě naopak. Jestliže už řadu let strmě klesá počet sňatků, je jen logické, že také klesá počet rozvodů.

Stále je to však 20 000 dětí ročně, které přicházejí o funkční rodinu.

Klesá také celkový počet rozhodnutí o výživném. Oproti roku 2011 klesl v roce 2012 celkový počet rozhodnutí o 2 300 případů. I to lze vcelku jednoduše vysvětlit. Kdyby všech 3 066 soudních stolic řešilo všech 43 925 případů, tak by na každou soudní stolici připadl více jak jeden případ za měsíc. Pokud by zde existovala závazná pravidla pro určování výživného, jako je tomu ve vyspělých právních státech (Německo, Rakousko, Francie, Holandsko), pak by stačilo spolu s návrhem na úpravu výživného soudu doručit přiznání k dani z příjmu obou rodičů a rozhodnutí o výživném je za hodinku na světě. Takto si soudní stolice hrají na finanční policii, ačkoliv jim to absolutně nepřísluší, nařizují se jednání, kde se rodiče dohadují o každou korunu a výsledek je nejistý. Zlatokopky a pomstychtivé matky to pochopitelně neodradí, ale pro matky se ctí je tato ponižující forma domáhání se výživného pro děti naprosto nepřijatelná a životní úroveň dětí raději zvýší vlastním přičiněním.

Děti totiž potřebují jíst každý den a nemohou čekat, co po roce tahanic „vypadne“ ze soudní stolice.

Opět se potvrzuje, že soudní stolice ignorují platné znění Zákona o rodině, kdy má být určeno, jak bude každý z rodičů přispívat na výživu dítěte. 

Zákon o rodině
§26
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Obcházení zákona, kdy matkám není určováno výživné, je vysvětlováno tím, že matka svůj podíl na výživě dítěte vynahrazuje svojí péčí. To zní sice krásně, ale zkuste někde za "osobní péči" koupit třeba jen obyčejný rohlík. I mezi matkami se jistě najde taková, která zanedbává výživu dětí. Jenže pokud zde není exekuční titul - rozhodnutí o výživném, jen těžko s tím něco udělat. Na druhou stranu jsou zde matky, které na děti vydávají mnohem více, než kolik by jim bylo určeno soudní stolicí. Obcházením Zákona o rodině jsou tedy zvýhodňovány nemravné matky a slušné matky na to doplácejí. V obou případech je však obcházeno právo dítěte na případnou sociální výpomoc od státu, kdy na místo toho, aby se počítala samostatně sociální potřebnost dítěte součtem výživného od matky a od otce, posuzuje se společně sociální potřebnost všech osob žijících s dítětem ve společné domácnosti. Často tak dochází k paradoxní situaci, že se při posuzování sociální potřebnosti započítává příjem nového partnera matky, ačkoliv ten k „cizímu“ dítěti nemá vyživovací povinnost a často sám plní vyživovací povinnost ke svému dítěti z předchozího manželství. Při takto obludné sociální politice státu je jen logické, že si řada matek raději hraje na „samoživitelky“, i když žijí normálním manželským životem.

Tabulky jasně ukazují, že v mysli opatrovnických stolic stále přetrvává pověra, že lepším rodičem je zásadně matka a otec je dobrý jen na placení výživného, kdy výživné bylo určováno převážně otcům. Zločinné oddělování dětí od rodičů už postihuje i matky, kdy vrostl počet dětí svěřených do péče otce a výživné bylo stanoveno matce. Oproti tomu je střídavá péče v mysli opatrovnických stolic stále okrajovou záležitostí, kdy klesl, respektive s ohledem na snížený počet případů, zůstal na stejné mizivé úrovni počet případů, kdy bylo výživné určeno oběma rodičů.

Na této zoufalé situaci se značnou měrou podílejí i otcovští aktivisté, kteří se jako k modle upínají ke kosmetické změně Zákona o rodině ve prospěch střídavé péče a výživné je pro ně okrajovou záležitostí. Za situace, kdy je v Zákoně o rodině zakotveno, že soudní stolice určí, jak se každý z rodičů bude podílet na výživě dítěte, je hloupostí diskutovat o tom, že by se při střídavé péči nemělo platit výživné. Pro zajímavost se podívejme na znění slovenského Zákona o rodině, kde se spolu se střídavou péčí změnilo i ustanovení o plnění výživného.

§ 62 (6) Ak je maloleté dieťa zverené do striedavej osobnej starostlivosti rodičov, súd pri určení výživného prihliadne na dĺžku striedavej osobnej starostlivosti každého rodiča alebo súd môže rozhodnúť aj tak, že počas trvania striedavej osobnej starostlivosti rodičov výživné neurčuje.    

Další rozhodnutí o výživném - počet případů

Potvrzuje se tak další pochybné pravidlo opatrovnické stolice, kdy se výživné zásadně navyšuje od původní částky a zpátky o jedinou korunu ni krok.

Je pravda, že podle statistiky roste průměrná mzda, ale je to dáno tím, že se rozevírají příjmové nůžky, kdy na jedné straně jsou zde vybraní „služebníci státu“, kteří pobírají stotisícové platy a na druhé straně tisíce (s)prostých občanů, kteří pobírají mrzkou mzdu, která ani zdaleka nedosahuje výše oné průměrná mzdy.

Je pravda, že se neustále zvyšují životní náklady a zvyšování výživného by bylo logické. Tato představa však vychází z obludné myšlenky, že životní náklady se zvyšují pouze dětem, zatímco otcové žijí v bezinflačním cenovém ráji. Naopak logické je, že při lednové aktualizaci německých tabulek výživného tamní Vrchní zemský soud nezvýšil částky výživného pro děti, ale zvýšil životní minimum, které musí plátci výživného zůstat, aby byl schopen zajistit svoje životní potřeby a neskončil v krimále jako čeští otcové (Soudci německého vrchního soudu se asi zbláznili).

Z přehledů o rozhodování o výživném přímo čpí nerovnost, s jakou opatrovnické stolice hodnotí příjmy rodičů.  Zatím co na straně matek je při výpočtu výživného v roce 2012 vycházeno z reálného průměrného čistého příjmu 11  649,- Kč, na straně otců z průměrného čistého příjmu 23 212,- Kč, tedy

31 000,- Kč hrubého příjmu, přičemž průměrný hrubý příjem (mzda) v roce 2012 činil 24 514,- Kč.

Otcům je vyměřováno výživné z fiktivního příjmu, který ve skutečnosti ani zdaleka nemají.

Tento postup je podrobně popsán v článku Nejsme otroky svých dětí. V přehledu tak lze najít, že opatrovnická stolice otcům vyměřila výživné ve výši

62 551,- Kč z průměrného čistého příjmu 23 572,- Kč.

Tyto čísla však budou nejspíše ovlivněna tím, že se v loňském roce rozváděla řada prominentů (např. Véna Klaus ml.) a padaly rekordní sumy výživného.

Zjednodušená tabulka rozhodování soudů o výživném.

* údaj byl přepočítán s ohledem na abnormální výživné  62 551,- Kč viz. předchozí odstavec

V roce 2012 bylo při průměrném čistém příjmu

11 649,- Kč matkám stanoveno nejvyšší průměrné výživné 1 627,- Kč. 

23 212,- Kč otcům stanoveno nejvyšší průměrné výživné 3 122,- Kč. 

22 253,- Kč stanoveno nejvyšší průměrné výživné 2 863,- Kč.

Přehledy obsahují celu řadu dalších zajímavých údajů. Stáhnout si je můžete na stránce Výživné na záložce Judikatura pod názvem Soudcovské tabulky 2012. Další rozbory "soudcovských tabulek výživného":

Jak rozhodovaly soudy o výživném roce 2009 a 2010
Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2011