Chytrému napověz a ....

Nová reklama Adikie k šanci na získání střídavé péče o děti vcelku pochopitelně vyvolala nevoli zejména u údajného otcovského aktivisty Hodiny, protože kazí nechutné kšefty jeho rozvinutému průmyslu s neštěstím rozvedených otců (právní poradny Střídvaky).  V nevyžádané emailové korespondenci se nedokončenou částí známého přísloví snažil rádoby vtipně zpochybnit údaje uvedené v článku Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2013. Adikii tedy nezbývá nic jiného, než nedokončené přísloví dokončit.

Chytrému napověz a hloupému Střídavkovi odpověz

Adikia na tomto místě musí uznat, že se dopustila určité nepřesnosti, když uvedla, že při prvním rozhodnutí má otec 4 x větší šanci, že bude dítě svěřeno do jeho péče, než že bude svěřeno do střídavé péče obou rodičů. Tato úvaha vycházela ze statistických údajů o vyměřování výživného a jeho obvyklého způsobu vyměřování, tedy, že v případě střídavé péče je výživné stanoveno oběma rodičům.

První rozhodnutí o výživném

Protože zde však dochází k flagrantnímu porušování Zákona o rodně (dnes Občanského zákoníku) a v řadě případů není při střídavé péči stanoveno výživné ani jednomu z rodičů, došlo tím ke kritizované nepřesnosti. Pokud by však podnikatel s neštěstím rozvedených otců Hodina a fanatičtí střídavkáři nebyli zaslepeni vlastní hloupostí, jistě by si všimli, že Adikia na tento problém upozornila. Pro všechny méně chápající „inteligenty“ s titulem před a dokoupeným titulem za jménem tedy Adikia ještě jednou opakuje:

Tabulka jasně ukazuje, že soudní stolice flagrantně porušují platné zákony a nikomu to zde nevadí. Dokonce ani Ministerstvu spravedlnosti (tedy přesněji Ministerstvu zlovůle), které údaje od soudních stolic zpracovalo do přehledu o rozhodování o výživném.

Zákon o rodině

§ 26

(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Jestliže je v uvedeném ustanovení výslovně uvedeno, že před rozvodem musí soudní stolice určit, jak má každý z rodičů přispívat na výživu dítěte, je tedy naprostý nesmysl, aby v řádku „výživné vyměřeno oběma rodičů“ bylo mnohem menší číslo, než je v řádcích „výživné vyměřeno matce či otci“.

Více zde Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2013

Přesné informace „o svěřování dětí“ jsou uvedeny v Přehledu o pravomocných rozhodnutích soudů v opatrovnických věcech, který je dostupný na stránkách Ministerstva zlovůle v aplikaci IfoData (ZDE). Najdete zde celou řadu velice zajímavých statistických údajů o zlovolném rozhodování soudních stolic (např. úprava styku). To však není hlavním tématem Adikie a rozbor těchto údajů by měl udělat právě někdo z otcovských aktivistů, kteří se na tuto problematiku specializují.

Ti však tyto údaje úzkostlivě zatajují a velmi dobře vědí proč!

Podle těchto údajů je tedy zřejmé, že při prvním rozhodnutí má otec zhruba stejnou šanci, že bude dítě svěřeno do jeho péče, jako že bude svěřeno do střídavé péče obou rodičů. Zároveň je však nutno říct, že údaj o počtu případů, kdy bylo dítě svěřeno do střídavé péče je zkreslený o případy, kdy bylo dítě svěřeno do společné péče obou rodičů. Ta však obvykle nemá dlouhého trvání a je pouze nouzovým řešením, když rodiče žijí společně i po rozvodu, protože se nemají kam odstěhovat.

Stále tedy zůstává skutečností, že z 23 rozvádějících se otců, má pouze jeden šanci, že bude dítě svěřeno do jeho péče a druhý, že bude svěřeno do střídavé péče obou rodičů.

V roce 2013 tak 20 649 naivních otců (nebyli jsme na tom lépe) na vlastní kůži pocítilo zrůdnost naší opatrovnické justice. Při tomto počtu otců, kteří každý rok „přijdou o svoje děti“ je jen logické, že se mezi nimi najdou otcové, kteří se s tím rozhodně nechtějí smířit.  Ať už protože se skutečně chtějí větší měrou podílet na výchově svých dětí nebo se jen chtějí vyhnout placení výživného, které, jak dokazují statistické údaje o vyměřování výživného, soudní stolice v hrubém rozporu se zákonem právě při střídavé péči velmi často vůbec nestanovují. Adikia zdůrazňuje, že se nejedná o neochotu platit výživné, ale čistě o pragmatickou snahu vyhnout se excesivnímu stanovení výživného jen podle zlovolné nálady soudní stolice a důsledkům, které z toho pak vznikají (exekuce, trestní stíhání). Když otcové takto „přijdou o svoje děti“, teprve tehdy se začnou pídit, co by se s tím dalo dělat, ačkoliv jsou už dávno v prdeli! Dříve nebo později tak narazí na růžový sen o střídavé péči a stávají se snadnou kořistí rozvodového průmyslu podnikatele s neštěstím rozvedených otců Hodiny, který tvrdou cenzurou úzkostlivě zatajuje, že:

V případě dalšího rozhodnutí o výchově dětí je 5 x větší šance, že budou děti svěřeny do péče otce (1591 případů), než do střídavé péče obou rodičů (324 případů) a že ti, kterým bylo při prvním rozhodnutí dítě svěřeno do střídavé péče, mají velmi vysokou šanci, že o střídavku přijdou (1159 případů).

Reklama Adikie, která tak pobouřila podnikatele s neštěstím rozvedených otců Hodinu, je tedy ještě poměrně střízlivá. Navíc v důsledku jeho hajzlvíkového protestu před Ústavním stolcem došlo ke znehodnocení nálezu, který dával velkou šanci na střídavou péči (nesouhlas jednoho rodičů není důvodem k jejímu zamítnutí) a od té doby jsou všechny ústavní stížnosti rozvedených otců systematicky odmítány (více zde Rychlá odpověď Ústavního stolce). Adikia nechce matkám poskytovat návod, jak se účinně bránit návrhu otce na střídavou péči a omezí se pouze na konstatování, že po „hajzlvíkovém protestu“ je to velice snadné. Do budoucna tak lze očekávat, že počet případů, kdy bude dítě svěřeno do střídavé péče, bude výrazně menší než v předchozích letech! 

Pokrytci a naivní hlupáci si myslí, že snad Adikia bojuje proti střídavé péči nebo se jedná o nějaký osobní spor. To je však naprostý nesmysl!

Cílem Adikie je podávat otcům ucelené informace a neutralizovat tím agresivní aktivity podnikatele s neštěstím rozvedených otců Hodiny a jeho nohsledů. Cílem je zabránit, aby se nešťastní otcové nestávali snadnou kořistí jeho rozvodového průmyslu, který je neobjektivními informacemi zavléká do slepé uličky a na jejich neštěstí pak nechutně parazituje nebo je bez povšimnutí ponechá svému krutému osudu. Ukázkovým příkladem je pan Tomáš R. a řada dalších otců, kteří před dvěma roky před pražským magistrátem nadšeně poskakovali v „barvách Střídavky“.

A kde jsou dnes?

Návrh Tomáše R. na svěření dětí do střídavé péče vyvolal šílenou válku mezi rodiči. Po dvou letech stoličních tahanic však získal jen jeden den péče o děti navíc. Matce se však u jednoho dítěte podařilo vypěstovat syndrom zavrženého rodiče, což značně komplikuje rozhodnutím zvýšený pravidelný kontakt. Mezitím však přišel o práci a čelí několika trestním stíháním. Ačkoliv ještě nemá s bývalou manželkou rozdělný majetek, tento majetek už „porcuje“ exekutor a takto skončil, když si šel vyzvednout děti.

Cílem Adikie je, aby si rozvedení otcové už konečně uvědomili, že střídavá péče o děti je naprosto okrajová záležitost, která absolutně neřeší podstatu jejich problému. Agresivním prosazováním střídavé péče o děti je jen účelově odváděna pozornost od potřebné zásadní změny celého opatrovnického systému.

Systém nesmí vést rodiče k válce mezi sebou o dítě!

Systém musí nutit rodiče ke vzájemné spolupráci ku prospěchu dítěte!

Každý člověk je jiný, každý má jiné možnosti. Prospěch dítěte tedy může mít tisíce podob a střídavá péče o děti je pouze jednou ze všech variant, která nemusí nutně každému člověku vyhovovat.