Čekchem aneb Cochemský model počesku I. část
Čekchem aneb Cochemský model počesku II. část
Čekchem aneb Cochemský model počesku III. část

V minulém díle jsem čtenářům slíbil, že přinesu autentické zážitky jednoho tatínka s Cochemským modelem v Mostě. Věci však vzaly nečekaný obrat aneb

Sobotní večer předsedy Mosteckého soudu před dovolenou

Většina běžných občanů si před odjezdem na dovolenou chystá věci, aby se na nic nezapomnělo, a pracovní věci hodí za hlavu. Soudní stolice to mají jinak. S platem více jak sto litrů nemusí řešit, zda mají náhradní spoďáry, oblečení na každé počasí nebo kolik si vzít sebou na utrácení. Co bude chybět se koupí na místě a tak mají čas rozjímat nad svojí domnělou spravedlností nebo rozesílat výhrůžné zprávy po všech čertech (autorům článků o Cohcemském modelu počesku).

Vážení,

jmenuji se Martin Beneš a jsem soudcem a předsedou Okresního soudu v Mostě.

Před několika dny jsem zaznamenal váš článek na stridavka.cz - a nemůžu nereagovat. Velmi rád bych tuto zprávu poslal i panu Paterovi, bohužel on velmi odvážně nikde nemá e-mailovou adresu - tak mu ji prosím předejte, patrně jste v kontaktu.

Víte, obvykle na hlouposti nereaguji, ale to, co píšete o tunelech a dotačních podvodech, to už je opravdu síla. Prosím, než příště budete publikovat smyšlenky, vztahující se ke mě a OSMO, zvažte to nejméně dvakrát. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych snad mohl podávat žalobu na ochranu osobnosti, ale vaším článkem se to změnilo. Mohl. Takže by vás to mohlo vyjít opravdu draho.

Na vysvětlenou:

Cochem je pro mě naprostá změna paradigmatu opatrovnického soudnictví. Předně rozcházející se rodiče nepotřebují soudy: potřebují sociální služby, které jim pomohou spolu vycházet a vychovávat v klidu společně své dítě / děti. Jen v klidném prostředí dítě může normálně žít - chápu, že diskutovat se dá o všem a věcné diskuzi (na rozdíl od smyšlených obvinění pod pás) se nebráním - ale tohle je myslím opravdu těžké zpochybnit. Takže sociální služby: nezaujatá a nepreferující edukace, mediace, terapie, participační poradenství (o tom, jak děti zapojit do dění v rodině). Protože nikdo je v našem okolí neposkytoval, natož pak kvalitně a zdarma (to je dost důležité, mediátora za 1000 na hodinu si v Mostě opravdu málokdo zaplatí), obrátil jsem se na Mosty - sdružení s dobrou referencí. A protože nikdo nepracuje zadarmo, podaly Mosty dotační projekt (pro info: od Kraje lze pro občanská sdružení získat prostředky na sociální práci ve výši asi 130 Kč na hodinu. Zkuste za to sehnat psychologa - budou vám další 300 chybět, nejmíň). O jeho schválení rozhodli k tomu příslušní s ti jej budou i kontrolovat - o tomto nic nevím, není to moje věc. Předpokládám ale, že vše je v pořádku. Jsme jako soud partnery projektu - samozřejmě, Mosty poskytují služby zdarma našim klientům, účastníkům řízení, my jsme je o to požádali. Partnery být můžeme, jsme organizační jednotka státu, dokonce bychom mohli i sami projekt podat - jako organizační jednotka jsme (pokud jde o práva a povinnosti) na stejné úrovni, jako každá jiná právnická osoba. Princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, tedy to, že orgány státní moci mohou činit jen to, co mají zákonem dovoleno se týká pouze uplatnění státní moci: tedy například postupu v soudním řízení. I zde jsme naprosto bez problémů: povinnost (ne možnost, povinnost) soudu pokusit se o dosažení smíru je uložena soudům dokonce i ve sporném soudním řízení; tím víc samozřejmě v řízení nesporném, opatrovnickém. I ve sporném řízení může soudce nařídit první setkání se zapsaným mediátorem. Takže v opatrovnickém řízení, kde nejvyšší meta je klid mezi rodiči, se soudce má naklonit v taláru přes jednací stůl a moudře říct: "no tak, dohodněte se přece!". A to má být celé? Nebo ty děti stojí za pár sociálních služeb, edukaci rodičů, mediaci tam, kde je vhodná (děláme 40 mediací ročně z řádově tisíce případů), terapii výjimečně? Víte, že v UK má každá rozcházející se rodiny právo na 4 hodiny sociální práce? Takže kde přesně je ta "privatizace justice", o které píšete? Samozřejmě pokud soudce nakonec rozhoduje, rozhodne zcela sám a naprosto nezávisle - navíc v Mostě každý soudce postupuje po svém, někdo na celý "Cochem" úplně kašle: i v tom je soudcovská nezávislost. A kde je sakra ten mostecký tunel??? Jinak Kateřiny Svobodové jsou dvě: soudní VSÚ, která jako jediná ze soudu má opravdu nějaké příjmy z projektu (v řádu jednotek tisíců, přesně nevím) za koordinaci a evaluaci projektu (a proč ne, vy snad pracujete zadarmo?). Druhá je mediátorka. Její roční příjem z projektu odhadem desítky tisíc, rozhodně ne stovky, jak píšete. Nezapomínejte, že projekt bude nakonec zúčtován a nemusí být vyčerpán. Ale to už je opravdu zcela mimo mě.

Jestli máte opravdu zájem o seriózní diskuzi nebo práci, můžeme se o tom bavit, klidně přijeďte. Jestli znáte odpovědi předem, nemá to asi smysl. Ale pokud jde o publikaci hloupých obvinění, je to naposled, kdy to nechávám být.

S pozdravem,

Martin Beneš

Tento vzkaz se objevil v půl sedmé v diskusi na Iustinu a ke mně do emailu přišel v půl desáté večer. Jeden by očekával, že si předseda soudu splní svojí zákonnou povinnost oznámit orgánům činným v trestním řízení skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu dotačního podvodu ve smyslu §8 odst. 1 věta druhá neboť projekt Cochem Most žádná pracovní místa nevytváří .

Trestní řád § 8

(1) Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.

Na místo toho rozesílá výhružné dopisy občanům, kteří na důvodné podezření z dotačního podvodu upozorňují. Bez uzardění otevřeně přiznává, že zaměstnanci soudu dělají melouch v soukromé firmě a ještě se cítí dotčený tím, že kritizujeme jeho snahu o kultivaci pečovatelských sporů.

Pane předsedo soudu,

celkem bych rozuměl tomu, pokud by na články o prznění Cochemského modelu a  o důvodných podezřeních z dotačního podvodu reagoval někdo z příjemců těchto dotací, ale že se tomu bude věnovat v sobotu v půl desáté večer (čas odeslání emailu) předseda nějakého soudu, mě jen utvrzuje v tom, že jsme články trefili hřebíček na hlavičku. K tomu ještě to vyhrožování ...... To asi není úplně ideální pozice na nějaké osobní jednání, o kterém jste psal.

Váš email zveřejním v plném znění.

Luboš Meszner - nezávislý novinář

Vážení pánové.

Opravdu se tolik vyžíváte v domněnkách? Víte, píšu teď proto, ze na to mam právě teď, o víkendu, čas. Můj mail samozřejmě klidně zverejnete, sám jsem ho zveřejnil na stránkách pana Patery.

Je zvláštní, ze vy, kteří se do všech tolik poustite, tak citlivě vnímáte jako vyhruzku, když vám dam najevo, ze se proti vašim lžím budu bránit.

Takže: hrozba žalobou na ochranu osobnosti není žádnou vyhruzkou, pánové. Je to predzalobni upominka. A ze ji vyhraju a budete to mít drahé? Samozřejmě, jen ja sám přesně vím, co dělám, co nedalam a s kým, na rozdíl od vás - takže na rozdíl od musím vědět, jak to skončí.

Jinak pane Patero (posílám to všem najednou, pro úsporu): Váš dopis (předsedo pochlapte se) jsem dostal už dřív. Děti participujeme jen pokud rozhodujeme, což ja sám skoro nedělám (skoro vždy najdeme s rodiči kompromisní řešení). Participujeme podle britského modelu (CAFCASS). Jo a kdyby tak COKOLIV zařídil stát, nemusel bych to zarizovat ja. A čelit vašim dojmum o dotačních podvodech. Takže tak.

Je zvláštní, ze všichni kritizujete systém. A když se pak někdo snaží ta paradigmata změnit, taky špatně? Proč, proboha? Je v tom nějaký váš zájem? Ale co: možná, ze když jsme z jedné strany kritizovani zbytkem opatrovnicke justice a z druhé strany vámi, děláme to opravdu dobře! Rozhodne netouzim po vašem potlesku. Jen naposledy: už si nevymyslejte, nelžete! Nejen ze tim kazite moji pověst. Taky tím kazite pověst lidem, které jsem do toho dobrodružství (jménem změna českého opatrovnictvi) zatáhl. Ale hlavně: nicite tim naši práci. I kdyby kvůli tem hloupým článkům bylo o jedinou dohodnutou rodinu míň, byla by to zatraceně škoda!

Dal nemám v úmyslu v téhle nekonstruktivní výměně nad falešnými obviněními pokračovat.

S pozdravem

MB

Pane předsedo soudu

Předseda vlády Babiš tvrdí, že jeho hnutí je pro všechny občany, nemá vyhraněný levicový či pravicový program a ve skutečnosti realizuje levicový až bolševický program. To, že navenek deklarujete změnu opatrovnického soudnictví tedy ani zdaleka neznamená, že k takové změně u Vašeho soudu skutečně dochází.  Ostatně to jasně dokazují oficiální statistické údaje z Vašeho soudu (viz. příloha), které nijak nevybočují od statistických údajů z jiných soudů. Po zavedení Chochemské praxe bych očekával, že se výrazně sníží počet rozhodnutí o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a zvedne se počet rozhodnutí, kdy je dítě svěřeno do společné péče obou rodičů. Neznám totiž žádného rodiče, který by dobrovolně souhlasil s tím, že jeden z rodičů získá absolutně všechny práva nad dítětem a druhý bude mít k dítěti jen povinnosti. Od Vašeho soudu bohužel nepřišla informace o počtu uzavřených a později zrušených dohod. Rozumím tomu, že tyto informace neevidujete, protože je po Vás Ministerstvo spravedlnosti nechce. Když ale založíte nějaký projekt, jako podnikatele by Vás snad mělo zajímat, jak dalece je tento projekt úspěšný či nikoliv, zejména když je financován z peněz daňových poplatníků. Asi nepřesvědčivějším důkazem o fungování Cochemského modelu u Vašeho soudu je pak statistický údaj o počtu odvolání proti opatrovnickým rozhodnutím.

Berte tedy tento dopis zároveň jako žádost o poskytnutí informace o celkovém počtu skončených opatrovnických sporů u Vašeho soudu a počtu odvolání proti těmto rozhodnutím. Zajímavá by rovněž byla informace, zda se odvolal pouze jeden z rodičů nebo oba dva. To však bohužel zřejmě neevidujete.

Dost možná se ve svých úvahách mýlím, proto bych na místo nestydatých vyhrůžek uvítal Vaší interpretaci všech zmíněných údajů (počet rozhodnutí o svěření do péče jednoho z rodičů versus počet rozhodnutí o společné péči, počet rozhodnutí versus počet odvolání). Vaši interpretaci velice rád zveřejním na svých stránkách. Zároveň také můžete označit soudy či konkrétní soudce, kteří Vás za zavedení Cochemské praxe kritizují. Valnou většinu opatrovnických soudců důvěrně známe a tato informace by také měla velkou vypovídací hodnotu.

Závěrem si dovolím citovat prezidenta Zemana: „Jen idiot nemění názory“.  

Luboš Meszner  - nezávislý novinář

Zde je jasně vidět, že některé věci jsou u soudních stolic natolik hluboce zakořeněné, že už ani nejsou schopni uvažovat jinak. To říkal už bývalý federální ministr vnitra Ján Lagoš:

Prepadli sme ilúzii, že postupne budeme dopĺňať justíciu mladými sudcami, ale keď mladý sudca príde na okresný súd, kde má desať starých kolegov, tak o pár mesiacov začne súdiť ako oni.“

Předseda Okresního soudu v Mostě je toho jasným důkazem. Jde především o vyměřování výživného bez zákona jen podle svojí momentální nálady v rozporu s čl. 4 LZPS a zrůdné dogma, že dítě musí být svěřeno do péče jednoho z rodičů. Tím v roce 2004 začal můj konflikt s opatrovnickou justicí, kdy jsem absolutně nechápal, proč řešíme, komu má být syn svěřen do péče, když jsme až do onoho osudného soudního jednání o syna pečovali společně. Navíc jsme stále bydleli ve společném bytě a nikdo z nás neuvažoval o odstěhování, protože nebylo kam. Z toho se mohla soudní stolice Kymličková posrat. Jak si to prý představuji! Dítě přeci musí být svěřeno do péče jednoho z rodičů! Až po letech jsem zjistil, že právě pro tento případ je v zákoně zakotvena společná péče. A když jsem pak odmítl předložit peněžní deník, protože jsem nechápal smysl takového důkazu, neboť jsem předložil oficiální úřední dokument - přiznání k dani z příjmu, byl můj osud zpečetěn.

Požadovanou interpretaci statistických údajů jsem od předsedy soudu Mgr. Beneše neobdržel a o další požadované údaje si prý máme požádat oficiální cestou. S ohledem na tvrzenou změnu paradigmatu by bylo zajímavé porovnat počet odvolání proti opatrovnickým rozhodnutím Okresního soudu v Mostě v letech 2015 až do současnosti. Neméně zajímavá by také byla informace o rozhodnutích o výživném a počtu odvolání proti těmto rozhodnutím. To jasně ukáže, jaké výsledky má ten „projekt“ pana předsedy soudu. Snad se najde někdo z čtenářů Adikie, kdo si o to požádá a pak to zveřejním. Já to bohužel z časových důvodů opravdu nezvládám.

Jen drobná poznámka, pane předsedo. Vám přeci o žádnou změnu paradigmatu nejde, tak se za ni neschovávejte. A pokud vám tu absenci změny paradigmatu dotační aktivistky zatajily, nesvědčí to o nějakém vašem vůdčím postavení. Možná jste ani tak někoho do dobrodružství nezatáhl vy, možná jste do něj byl spíše zatažen sám, a zatímco z toho dobrodružství budou vaše projektově partnerky finančně profitovat, vy byste mohl skončit před kárným senátem, bez ohledu na vaše výhružky žalobou, jejímž výsledkem jste si tak sebestředně a sebevědomě jistý.

příloha 5 - Změny a doplňující komentáře k inovačnímu záměru:

str. 10: "Změna paradigmatu

I když se může zdát, že při aplikaci Cochemského modelu, jde hlavně o změnu přístupu soudce a OSPODu k opatrovnickým věcem, jde především o změnu přístupu veřejnosti k problematice...."  A jak vám napsal již i pan Fiala, ani vaše praktické výsledky o nějaké "změně českého opatrovnictví" nesvědčí; stav je stejný, jen každý případ stojí české a evropské daňové poplatníky navíc (zatím) 30 000 korun.

A ještě něco: Ten "stát" jste jako mostecký pilíř soudní moci vy, takže jste také jako držitel státní moci omezen jistými základními (ústavními) principy a nemůžete si s "českým opatrovnictvím" nakládat dle své libosti, bez ohledu na bohulibé úmysly, kterými se neustále zaštiťujete, a kterými je, jak známo, dlážděna cesta do pekel.

Luboš Patera

Pan předseda ještě ani nedorazil na hory a už byl zavelen lavinou – argumentů. Nebudu zveřejňovat všechny naše argumenty a další reakce v diskusích. Možná, že jsou to jen naše bludy a smyšlenky, avšak statistické údaje z Okresního soudu v Mostě o nějaké změně „paradigmatu opatrovnického soudnictví“ rozhodně nevypovídají.  Pan předseda je však stále přesvědčen, že jde správným směrem.

Opravdu už s vámi nechci diskutovat - nevěřím vám už vůbec. Nadto je to pro mě ztráta času - odpovědi stejně znáte předem (asi stejně, jako moji práci).

Odteď budu s vámi všemi komunikovat jen oficiálními kanály v oficiálních mezích (platí i pro pana Fialu, který se jinak od vás distancuje).

Poslední neoficiální vyjádření: 18 P 127/2014 (teď jsem se díval) je skončená věc kolegyně, ne moje. Jako předseda soudu nemůžu zasahovat do věcí jiných nezávislých soudců, taková moje role není. Dohled nad průtahy v řízení dotyčné kolegyně provádím. Řeknu Vám všem to, co jsem už napsal panu Ing. Hodinovi: píšete nesmysly o věcech, kterým nerozumíte - a je to sakra znát.

Projekt končí někdy na podzim, budeme pak pokračovat jinak. Sami jsme před dvěma lety nevěděli, kolik budeme potřebovat pomoci zvenčí a peněz na ni. Upřímně - už se nemůžu dočkat. Jsem zvědavý, co si vymyslíte pak. Ale co, určitě vás něco napadne, o tom teď už nepochybuji.

Jak už jsem řekl: piště si, co chcete, je to vaše karma. Já dál nebudu odpovídat jinak, než v minimálním rozsahu na to, co musím (zákon o svobodném přístupu k informacím apod.).

Byl to s vámi hezký týden, pánové.

S pozdravem

Martin Beneš

Po tom všem mě napadlo navrhnout České televizi, aby udělala další díly seriálu Most!, kde by kromě bizarních postav jako je notorický farář, domestikovaný cikán či transsexuál, vystupoval také předseda tamního soudu, který si myslí, že svírá opratě pevně ve svých rukou, ačkoliv je spíše loutkou Kašpárka v rukách dotačních aktivistek. Pan Patera tuhle myšlenku dotáhl do podrobného scénáře v článku Severka.cz – Mostecký model řešení soudních obchodních sporů, který si můžete přečíst ZDE.